Druhý den ráno se Jeffry probouzí na zemi u potoka, kde přestal halucinovat posledně. A vedle něj leží Dora.
„No aspoň, že mě nechali odmaturovat.“ Povídá nevrle.
Schválně se dívá směrem kde je v normálním myšlenkovém stavu město, ale to tam není, jenom zeď a nějaká hora, ze které se kouří.
„Ehhh sopka, bezva.“
Chvíli přemýšlí, jestli má Doru vzbudit nebo ji raději v blahé nevědomosti nechat spát. Taky uvažuje jakou má zvláštní dovednost, že ho někdo potřebuje, aby se objevoval tady v pustině s dinosaurem, žabími skřítky a s Dorou.
„Hmm ach Johnny.“ Povídá Dora ze spaní.
„Jsi vzhůru, Doro, jsi vzhůru? Doro!“
„Co cože? Ach ne, my jsme zase tady.“
Jeffry krčí rameny a rozhlíží se.
„Posledně stačilo opláchnout si obličej v potoce, ale nepředpokládám, že to bude fungovat i teď.“
Dora se zvedá, jde ke břehu a oplachuje se.
„Fůůůj.“
„Vidíš něco? Už jsi zpátky?“
„Ne, ale ta voda smrdí, jakoby v ní plavaly hovna.“
„Tak říkáš, že já to zkoušet nemusím.“
Oba se smějí.
„Hmm posledně jsme tam nechali ležet toho dinosaura. Asi bude nejlepší když zajdeme zpátky a jestli tam bude pořád, zajdeme za skřítky a řekneme jim, že je úkol splněn. Co říkáš?“
„Dobře.“ Souhlasí Dora odevzdaně.
Po cestě se Jeffry nudí a tak semtam mávne rukou nebo divně hledí na kámen před sebou.
„Co děláš?“ Ptá se Dora.
„Zkouším, jestli mám nějaké zvláštní schopnosti. Byla si v té reklamě na čokoládu?“
„Jojo, to bylo bezva.“
„Otevřeš dlaň a objeví se čokoláda. Mávneš rukou a objeví se sedlák s krávou a dá ti na výběr.“
„Akorát je to strašně drahé.“
Jeffry zkouší znovu mávnout rukou jako v té reklamě.
„No a tady prd. Prostě mávnutí ruky je jen mávnutí. Ať už děláme cokoliv, budou to pěkné socky.“
O chvíli později jsou už na místě, kde nechali ležet dinosaura. Ten tu už není, jen stopa po voze, vedoucí směrem k údolí skřítků s žabími hlavami.
„Teď jsem si vzpomněl, nemáme sebou zbraně, které nám půjčili. Tak snad se nebudou zlobit.“
„Další výplach mozku bych asi nepřežila.“
„Ale je to určitě zdravé. Večer jsem si zkoušel hodit pár košů a to byly výskoky jak od LeBrona Jamese.“
Dora na to nereaguje.
Když je údolí skřítků už na dohled, dostává se jim impozantního pohledu na všechen cvrkot. Poskakující a prozpěvující horda rozřezává tělo dinosaura a vozíky dopravuje maso k hordě kuchařů se stolky různého druhu. Ti poté maso různě připravují a dávají do zavařovacích hrnků, jejichž horda míří do velkého domku.
„Už si někdy měla dinosauří maso?“
„Ty to chceš ochutnat?“
Jeffry krčí rameny.
„Přece jsme ho ulovili, tak jeden z těch hrnků nám snad dají, ne?“
Dora se tváří otráveně a jde raději v závěsu za Jeffrym. Ten, když jsou blíž, povídá:
„Čááu.“
„ČÁÁÁÁÁU.“ Odpovídají skřítci jednohlasně.
Chvíli se ozývají ozvěny ČÁÁU i zezadu až konečně vítání utichá.
„Není tady někde nějaký ehm náčelník nebo někdo kde se můžeme ohlásit?“
„Kumbarumba!“
„KUMBARUMBA, KUMBARUMBA!“
„Jasně, tak třeba ten, zavoláš ho?“ Ptá se Jeffry jednoho z kolemjdoucích.
„Kumbarumba!“ Odpovídá skřítek.
„No, tak běž a zavolej ho ať přijde sem.“
Skřítek pokládá na zem sekyrku a malý košík. Potom běží směrem k městečku. Protože je to dálka, tak na chvíli zastavuje, aby se vydýchal a běží dál.
„Tak asi počkáme tady.“ Povídá Jeffry.
„Mě se to moc nelíbí.“ Reaguje Dora.
„Mě taky ne, ale s Kumbarumbou jsme ještě nemluvili. Jenom nás tady ti olizovali jazyky a to zorganizoval určitě on.“
Za další moment se zpoza budovy objevuje cestovní vozík s Kumbarumbou, který táhne skřítek, který za ním před chvílí běžel. Když zastavuje, aby si vydechl, dává mu Kumbarumba jazykem facku do zátylku a tak skřítek táhne dál.
Když jsou u Jeffryho a Dory, opouští skřítek spřežení, potácivým krokem pokračuje ke své sekyrce a košíku a s hlasitým sípáním si lehá vedle na zem.
Kumbarumba se s majestátními pohyby souká ze svého vozíku. Skřítci kolem na něj střídavě hledí a zrychlují svojí práci.
„Dobrý den, vy jste Kumbarumba?“
„KUMBARUMBA, KUMBARUMBA!“ Ozývá se znovu ze všech úst.
„Domluvil si. Děkujeme návštěvníkům za zkolení veleještěra. Nemluv.“
Jeffry a Dora tedy mlčí. Kumbarumba se rozhlíží po svých lidech. Směrem, kterým se dívá všichni zrychlují práci a když se nedívá, zase zpomalují.
„Za další půjdeš se svojí družkou skolit velehada.“
Jeffrymu jakoby se na tom něco nezdálo.
„No my bysme ale nejdříve potřebovali vědět proč jsme tady.“
„Domluvil si. Proč jste tady?“
„No.“
„Domluvil si.“
Kumbarumba se znovu rozhlíží, jakoby pátral v paměti.
„Přišli jste směrem z údolí slimáků zkolit veleještěra a dnes jste přišli z údolí sopky Jakata zkolit velehada. Nemluv.“
Jeffry netrpělivě přemýšlí, jestli něco nenamítnout i když by právě teď neměl mluvit. Kumbarumba tady ale podle všeho vládne pevnou rukou a moc se mu nechce udělat si z nich nepřátele, když ani neví co tady dělají.
Kumbarumba, jakoby se po chvíli uvažování rozmyslel.
„Kde máte svoje zbraně?“
„Ty jsme ztratili, když jsme se probrali z téhle halucinace. Potom jsem šel do školy, odmaturoval a teď jsem zase tady. Takže smůla.“
Kumbarumbovi se očividně nelíbí, že ztratili své zbraně. Jakoby měl zkolený dinosaurus menší hodnotu. Po chvíli přemýšlení jak cizince potrestá se otáčí a jde zpátky ke svému vozíku.
Skřítek, který jej táhnul se jako na povel zvedá ze země a běží, aby Kumbarumbu zase odvezl.