Jednoho tréninkového dne se Lara prochází po stadionu. Terry s Majkem šroubují sedačky, na velkoplošné obrazovce visí mrzutý smajlík a sportovci přitom zuřivě trénují.
Po takovém poháru je očividně hned větší motivace něco dokázat. Lara jde právě za Terrym. Ne, že by měla něco důležitého nebo neodkladného, ale když je na stadionu takový pohyb, potřebuje se ho zeptat na pár věcí.
Cestou se na chvíli zastavuje u modulu pro skok do dálky. Na rozběhové dráze je mezi čárami spousta plivanců. Vždycky, než se skokan rozeběhne, zaloví v krku a odplivne si mazlavou tekutinu rovnou na dráhu.
Lara pokračuje celá osypaná dál, až je v hledišti u sedaček.
„Tadyta je taky naprasklá,koukej.“ Povídá Terry.
„Sedačky z umělé hmoty.“ Kroutí hlavou Majk. „A tenké, jako list papíru.“
„Ahoj.“ Zdraví Lara.
„Čau, přišla si pomoct?“
„Jenom se trošku protáhnout, bolí mě z toho sezení u počítače za krkem.“
Majk se usmívá, Terry vytahuje z bedny s nářadím šroubovák.
„Viděl jsem, jak si se zasnila, když si šla kolem doskočiště. Proč si taky neskočíš?“
Všichni se smějí.
„Prosím tě, tam jsem se zastavila jen kvůli tomu, že je celá dráha poplivaná. To se ty čuňata neumí chovat?“
Terry krčí rameny.
„Taky kolem těch frflanců musím kličkovat. Ještěže nechodí do hlediště, to by návštěvnost určitě nevylepšilo.“
„Fúúúj, bléé.“
Chvíli ještě rozebírají další důležité záležitosti. Potom Lara vyráží obloukem zpět do kanceláře, aby připravila cedulky se zákazem plivání po dráze.
To odpoledne přijíždí na trénink taky oštěpař Dilbert. Terry má už na dráze připravené vybavení pro snímání pohybu.
Protože je Dilbertova disciplína a Bertiovy disciplíny nejúspěšnější, připravuje Terry pro další generace sportovců rámcový tréninkový návod. Kromě fyzické kondice je totiž důležitá hlavně technika.
A tak se Dilbert obléká do obleku s čidly pro snímání pohybu, bere do ruky oštěp, rozbíhá se a hází.
Na tabletu se přitom zobrazuje skelet sportovce, který bude základ pro další analýzu. Terrymu přitom vadí, že nemá k dispozici další tak úspěšné sportovce o různých výškách, vahách, s různými technikami hodu. Což by bylo pro takový rámcový videonávod ideální. Ale nějak se začít musí.
Když je hotovo, jdou oba do kanceláře, aby připravili vlastní komentář. Což se ukazuje těžší, než se mohlo zdát.
„Tak to vezmeme od začátku. Tady vybíháš pravou nohou. Když porovnáme první dvě vteřiny z každého záznamu, je odraz vždycky stejný. Jak to?“
Dilbert na Terryho nechápavě hledí.
„Se prostě rozběhneš pokaždé stejně a nevíš proč?“
„Toho jsem si nikdy nevšiml. Ale vypadá dobře, že? Jako rozběh dobře namazaného stroje.“
Terry souhlasně pokyvuje.
„Jenže napsat k tomu ‚rozběh dobře namazaného stroje‘ asi nemůžeme.“
Oba se smějí.
„Dobře, zkusíme desátou vteřinu, ta je zajímavá. Tady se přesouvá ruka s oštěpem dozadu, přitom tělo je stále vzpřímené, nezaklání se.“
„To je přece jasné, ze záklonu nic nehodíš.“
Terry chvíli čeká, jestli bude Dilbert pokračovat, potom pokračuje sám:
„A levé rameno je v rovině s rukou, která drží oštěp v nápřahu.“
„Říkám ti, ze záklonu nic nehodíš.“
Oba na sebe nechápavě hledí. Rozbor pohybů pokračuje podobně ještě asi hodinu. Až je první rámcový návod pro oštěp hotový.
Ten večer sedí Terry v hledišti na opravené sedačce. Původně ji přišel jenom zkontrolovat, protože si nebyl jistý, jestli šrouby dostatečně zašrouboval, ale když už si sedl, tak na ní sedí a hledí před sebe.
Připadá mu neuvěřitelné, jak ke všem oštěpařským výsledkům vlastně Dilbert přišel. Jako když se v basketu někdo učí házet trojky. Prostě hází do zblbnutí, dokud mu to nejde a když už mu to jde, tak neví proč.
Terrymu připadá, že dokud tenhle problém nevyřeší, půjde pro sportovce, i pro ně o neuvěřitelnou ztrátu času.
Z druhé strany stadionu přichází Lara. Svítí si baterkou na zem, aby po cestě do něčeho nešlápla.
„Co tu sedíš, jakoby ti ujel autobus?“
„Nechceš si vyzkoušet nové sedačky?“
Lara si sedá vedle něj.
„Hmm, romantika.“
„Náhodou krásný výhled na prostor. Kdybychom si pořídili farmu s houbami, všude by to smrdělo a výhled akorát tak na zvlhlé stěny.“
Lara se poznámce nesměje, asi má špatnou náladu, uvažuje Terry.
„Tak co, už sis tu našla nějakého sportovce?“
„Ty jsi pako. Abych každou chvíli trnula, jestli zase neplive na zem.“
Oba se smějí.
„Ale poradila sis. Jó, chtěla bys vidět video, které jsme s Dilbertem připravili?“
Lara pokývnutím souhlasí.
„Tak pojď. To bude teprve romantika, uvidíš.“
Terry vede Laru do svého pokoje, kde má rozpracované stříhání videa. Nabízí ji lepší místo ve svém křesle a mačká tlačítko play.
Z reproduktorů se ozývají fanfáry a na monitoru vyskakují Dilbert a Bertio na stupně vítězů a společně vyzdvihují nad hlavu zlatý pohár. To je krátké motivační intro.
Následuje střih a poté záběry ze snímacího zařízení. Na monitoru se rozbíhá Dilbert s oštěpem v ruce. Celý záběr hodu je velmi zpomalený aby se každý ze sportovců mohl poučit té správné technice. V průběhu samotného sportovního úkonu se kolem sportovce objevují poznámky k důležitým momentům. Po perfektním hodu oštěpem následují záběry Bertia z posledních závodů. Zde se v důležitých pasážích aktivity opět objevují jednotlivé popisky. V závěru videa na diváka vyskakuje reklama Bertiho stadionu, kterou opět dobarvuje fanfára.
„Tak co myslíš Laro?“
„Osobně si myslím, že je to fakt skvělé.“
„Taky si myslím, že to není úplně špatné. Navíc další video bude komentovat náš nový úžasný trenér René Bertio.“
„Myslím, že zvuk jeho jména je ta poslední věc, díky které je náš stadion schopen jakž takž vydělávat a udržet se na živu. Hlavně musím dobře propočítat, kde by se dalo trochu ušetřit, abychom mu mohli slušně platit za jeho skvělé služby. Zrovna jdu na to, myslím totiž, že jsem v účetnictví viděla nesrovnalosti v ohledu výdajů za vodu.“ Povídá Lara.
„Taky jsem čekal, že se budou po tréninku všichni sprchovat.“
„Možná, kdyby fungoval bojler, ale aspoň ušetříme za vodu.“
Oba se smějí.
„Tak tedy díky za super podívanou.“
„Zatím Laro.“
Terry usedá zpět k počítači, a ačkoliv už je skoro půlnoc, pouští se do sepisování jednotlivých smluv. Vyhledává si nějaké právnické webové stránky s šablonami, vytipovává si, která je nejvíce podobná tomu, co potřebují a pro rychlý tisk mačká kombinaci kláves Ctrl+P. A protože je velmi unavený, ještě za hučení tiskárny a rozsvícené lampičky usíná.
Ráno ho probouzí vůně kávy, kterou Lara přináší. Na Terryho vkus je zaměřená možná trochu moc prakticky, ale občasné vtípky o romantice a tyhle gesta ji dělají spíš zvláštní než puritánskou.
„Měla jsem pravdu, v oblasti placení vody byly nějaké nedostatky. Všechno už jsem dala do pořádku a každý měsíc máme 3000 navíc volné. Dalo by se za to sice koupit spousta potřebných věcí, ale osobně hlasuji za to, abychom dávali ke standardnímu platu Renému prémie. Co ty na to?“
Terrymu chvíli trvá, než nastartuje vnímání.
„Myslíš motivační?“
„Jistě.“
Terrymu chvíli trvá, než nastartuje takhle poránu i ostatní oblasti mozku. Tedy tu jednu nejvyužívanější.
„To je nápad. Motivační prémie za každého borce, který se zrovna nějak překonal.“ Přitom mává prstem ve vzduchu a míří někam k oknu. „Tento měsíc padaly osobní rekordy, takže tady máš René prémii 3000.“
Lara se tváří nadšeně.
„Není to kafe studené, nedala jsem tam málo cukru?“
„Je úplně akorát.“ Reaguje Terry nadšeně.
Oba na sebe chvíli hledí.
„Není zač, kdybys chtěl, v noci jsem nemohla spát, tak jsem pekla bábovku, je na stole.“
„No tak to se ovšem nenechám pobízet dvakrát.“ Reaguje Terry.
A mizí v jejich soukromé kuchyňce.
Po sladké snídani balí Terry smlouvy a vydává se na obchůzku po stadionu. Tohle je čas, kdy už René bývá v provozu. Má pravdu, René se dnes zaměřuje na sprinty. Terrymu bylo však hloupé vyrušovat sportovce v jeho soustředěném tréninku a tak si říká, že ho zkusí odchytnout opět na obědě.
Lara taktéž nezahálí. Když jde v účetnictví ještě více do hloubky, nachází další nedostatky v hodnotě 1000 korun měsíčně v jejich prospěch. Chvíli přemýšlí, jestli s tím Terryho neseznámit, ale v ten moment ji probleskává hlavou jak jí bábovku a hledí zasněně z okna, a tak peníze raději využije sama.
Po chvíli přemýšlení začíná vypracovávat grafiku pro cedulky do šaten s nápisem:
„Zákaz plivání po zemi v celém areálu!“
Ty následně pošle do specializované tiskárny na tisk a zatavení. Když už je v tom, tak ji napadá udělat cedulky, které doporučují zamykání skříněk. A jako další budou cedulky a kartičky s nápisem: „Prosíme, zamykejte si své skříňky.“
Když je hotová, tak jde na obchůzku, aby se podívala kam na stadionu by ještě přišla vhodná cedulka a k jejímu překvapení se vrací do kanceláře s celým blokem poznámek. To už je jasné, že tisícový rozpočet bude hradit nové cedulky ještě několik příštích let.
Kolem 12 hodiny se celý stadion natěšeně vydává na kus pořádného žvance. Dnes se fronta na oběd táhne až ke sprchám v druhé části stadionu. Na samém konci fronty se úplnou náhodou potkávají Lara, Terry a René. Zdá se to tedy jako ideální příležitost do detailu prodebatovat smlouvy.
„Ahoj René, tak jak šel dnes trénink?“ Pokouší se zavést rozhovor Terry.
„Ale jo, šlo to.“
„Já a Lara jsme se bavili o tvém novém postu hlavního trenéra. Lara dokonce zapátrala v našem účetnictví a chtěli bychom vám k standardnímu platu dávat i motivační prémie.“
„Víte, je o od vás opravdu milé, ale…“
„Ale co?“ Ptá se Terry nedočkavě.
„Ale jsem si jistý čím dál méně, že se hodím na to být trenér.“
„Ale nepovídejte, neznám nikoho vhodnějšího než jste vy, vždyť sklízíte jeden úspěch za druhým.“
„Víte, být dobrý a učit někoho aby byl dobrý jsou dvě naprosto odlišné věci. Jakoby kráječ melounů mohl učit jak je pěstovat. Navíc vrcholové závodění mi bude chybět a nejsem si jist, jestli by se ve mně tenhle smutek neprohluboval, když bych byl stále na trati, ale nemohl už závodit.“
V ten moment se sportovci ve frontě s obavami otáčejí. Terry a Lara se snaží udržet povzbuzující úsměv.
„To s tím kráječem melounů mi jako přirovnání moc nesedí.“ Kroutí hlavou Terry. „Jste spíš jako dobře namazaná závodní mašina, ale už starší model. Jenže ty novější se bez vašich rad neobjedou. Jako v tom filmu, v zatáčce doleva musí zatočit doprava, aby frčeli na plnou rychlost. Ale oni místo toho zpomalí, tak co s nimi?“
V ten moment se sportovci ve frontě otáčejí zpátky, jakože poznámku neslyšeli. René přitom mlčí. Podle všeho být skvělý závodník ještě neznamená mít i vůdčí ambice, uvažuje Terry.
„Je to skvělá příležitost.“ Pokračuje dále. „Parta chlapů, co běží na dráze s rychlostí rakety, se silou jako tank. A vy ji teď máte v rukou, už nemusíte makat, abyste něčeho dosáhl, ale máte tady celou generaci borců, co se za vás poperou.“
Z fronty se ozývají prskavé výbuchy smíchu.
„Slyšíte? To je nadšení.“
Všichni se smějí.
„Tak tedy dobrá, ještě si to promyslím. A co že to máme dnes na oběd?“ Mění René raději téma.
„Myslím, že dnes je vepřový steak s pepřovou omáčkou a pečené batáty“ Odpovídá Lara.
„Hm, už jen kvůli tomu vašemu skvělému jídlu stojí za zvážení tady zůstat.“
