A tak jde Jeffry s Dorou přes kopec a řeku na velehada. Jeffry přitom nese zbrusu nový meč a Dora zase nové kopí, se kterým vypadá jako zkušená Amazonka.
Když jsou na místě, nabízí se jim pohled na obrovskou bažinu, prorostlou keři. A uprostřed ní se ladně kroutí do stran hadovo velké tělo. Najednou se však zastavuje, jakby zamrzl na místě.
„Ssssss.. cože?“ Povídá velehad.
Chvíli čeká a poté se znovu kroutí do stran.
„Ssssss.. cože co?“
Znovu zastavuje, čeká a znovu se dává do pohybu.
„Ssssss.. cože?“
Jeffry nasazuje rozpačitý výraz. Nechápe proč by měli zlikvidovat zrovna takové stvoření.A tak jde s Dorou dál, svírající pevně svoje zbraně, oba očividně nejistí co bude následovat.
Když jsou od bažiny tak na sto metrů, velehad otáčí hlavu na stranu, aby na ně viděl jedním okem.
„Cože?“
Jeffry a Dora stojí a čekají co se bude dít.
„Já myslím, že tentokrát musíš zkusit to svoje kopí, umíš házet?“
Dora bere do dlaně kopí, připravená k hodu. Nebo lépe řečeno smířená s tím, že bude muset hodit kopí na velehada.
„Sssssss..“
Velehad se dává znovu do pohybu a zvedá svou velkou hlavu do obrovské výšky, přitom vyplazuje svůj jazyk ve tvaru Y.
Jeffry jde před Doru s mečem připraveným k rychlému seknutí, Dora couvá a hází kopí. To se bleskovou rychlostí vymršťuje a zasahuje hada do krku těsně pod hlavu.
Velehad v ten moment vystřeluje směrem k Jeffrymu, ten protože se divil tomu jak Dora hází nestíhá zareagovat a ocitá se v jeho tlamě. Velehad spokojeně polyká, mezitím se jako bumerang vrací Doře do ruky její oštěp. Ta chvíli přemýšlí jak je to možné, poté znovu hází a zasahuje velehada přímo do hlavy.
Silné tunelovité velehadovy svaly se poté na chvíli uvolňují, a tak má Jeffry po cestě do jeho trávícího traktu volné ruce. Zařezává se tedy svým mečem kolem sebe, krájí tak velehada na půl a po hlasitém žuchnutí, provázející zemětřesení vyskakuje ze zadní části jeho těla.
Jeffry se celý oslizlý snaží znovu nadechnout a otřepat. Dora běží k němu.
„Jak je ti, jsi v pohodě?“
„No samozřejmě.“
Oba se smějí.
„Teda tentokrát jdeme rovnou zpátky za Kumbarumbou a budeme doufat, že nás nepošle skolit ještě veleopici.“
Oba se smějí.
Dora se pyšně rozhlíží, aby se přesvědčila jak obrovskou příšeru právě zabili. Je to pro ni stejně jako pro Jeffryho úplně nová zkušenost. A se zázračným kopím v ruce by si v tu chvíli klidně troufla i na veleopici, jestli nějaká existuje.
Zpátky v realitě si na autobusové zastávce Jeffry s Dorou prohlíží výpis z odposlechu jednoho podnikatele, který jim Kumbarumba předal v podobě starodávného svitku z pergamenu.
Na konci je závěr ze kterého vyplývá, že díky Jeffryho a Dořiny statečnosti se podařilo z majitele firmy, který si honil ego na svých zaměstnancích udělat administrátora.
„Aha, takže ta sekta nebo co to je kvůli které plníme Kumbarumbovy úkoly dělá z lidí administrátory.“
Jeffry a Dora na sebe chvíli nechápavě hledí.
„A co jsme to vlastně udělali?“ Ptá se Dora.
Jeffry znovu listuje papíry.
„To se tady nepíše. Ty asi nemáš kamerový implantát, že?“
„Nemám.“
Jeffry z hluboka vydechuje, při představě, že mu doktoři budou něco vkládat do hlavy mu jde mráz po zádech.
„Tak já si ho pořídím, ať příště víme, co tam v divočině za hradbami téhle sopky vlastně děláme.“
Když je Jeffry doma, zjišťuje, že během té krátké návštěvy cizího světa uběhl celý týden. Což se jeho rodičům mírně řečeno zrovna nelíbilo. Jenže tenhle svět je podle všeho protkaný zvyklostmi, které jdou jaksi nad rámec běžného života, s čímž se už Jeffry začíná smiřovat.
A tak ubíhá celý měsíc čekání na další halucinaci. V Jeffryho skříni jsou mezitím schované už dva kouzelné meče, které jsou v téhle realitě docela obyčejné.
Během té doby se Jeffry snaží najít si nějakou slušnější práci. Ideálně někde v kanceláři, kde by jenom posílal emaily a bral za to velké peníze. Když však začíná být situace poměrně zoufalá a hrozí samé špatně placené zaměstnání, kde se musí těžce pracovat, začíná Jeffry přemýšlet jak by se dostal zpátky do té halucinace.
Konec konců i když jde o nějakou sektu, musejí mít i své financování. Třeba by ho zaměstnali jako svého hrdinu, který se už dvakrát vrátil z úspěšného boje a teď bude v jejich kanceláři za slušné peníze posílat emaily.
V jeho představách je obsah takového emailu rozmazaný, ale jde na něm jasně vidět jeho podpis a slovo Manažer, což je představa rozhodně příjemná.
A tedy jednoho takového nadšeného dne otevírá skříň a bere si jeden z mečů, aby zjistil, jestli neotevře bránu do nějakého portálu. Zkouší s ním mávat, různě mačkat a uchopovat rukojeť, ale veškerá snaha je marná.
S mečem opřeným o svou nohu si tedy sedá a vyhledává v mobilu kontakt na Doru.
„Ahoj, už jsi mezitím přeskočila nebo pořád nic?“
„Nepřeskočila, proč se ptáš?“
Jeffry hledí na meč, potom zpátky do mobilu.
„Jenom se ptám. Máme štěstí, snad už to nepřijde :).“
„:)“
Jeffry zklamaně odkládá mobil a hledí na monitor počítače, kde je otevřený email s nabídkou zaměstnání jako Junior Operátor Výroby.
„Jako a to tady budeme zadarmo stínat hlavy příšerám a zachraňovat lidstvo?“ Ptá se Jeffry.
Žádná odpověď však nepřichází.