Píše se rok 2003. Jose a Jasmine jsou sourozenci, kteří si v areálu Jabloňových sadů vybudovali rekreační středisko a díky šťastnému výběru umělé inteligence, které říkají Skynet, je provoz rekreačního střediska tak snadný, že jej mohou opustit.
Tedy až na jednu zbývající drobnost. Na pozemku přes ulici naproti Jabloňových sadů je menší vila, kterou si koupili, aby v ní udělali kanceláře pro nové zaměstnance. Jenže má to háček, a sice nezbývá jim už skoro žádná finanční rezerva, a tak musí na průběh stavebních prací sami dohlížet, sami objednávat materiál a všechno zařizovat. Zkrátka otrava.
Jose právě prochází druhé patro s elektrikářem.
„Hmm, všechno podle staré normy, to se musí vytrhat a dát nové.“ Povídá elektrikář.
Jose hledí, jak si úplně automaticky otevírá okno, aby si zapálil.
„Však zásuvky fungujou, ne?“
„Jestli tu chceš mít kanceláře, tak jde o veřejnou budovu a všechno musí být podle nové normy.“
Jose se vzdaluje o pár kroků, aby nenasával ten kouř.
„No a budete to umět udělat nebo budete k tomu něco potřebovat?“
„Jako v celém baráku?“
„No tam, kde je to potřeba, je to podle staré normy úplně všude?“
„Co myslíte?“
„Ta elektřina, o čem se spolu bavíme?“
Elektrikář krčí rameny.
„To je kompletka, celý barák.“
Jose z hluboka vydechuje, zvedá mobil, vzdaluje se a volá Jasmine.
„No?“
„Čau, teď jsem s elektrikářem v officu a prý potřebujeme nějakou novou normu. Nevíš, co to je?“
„Myslíš tím elektrické vedení?“
„Já to nechápu, chce vyrvat všechny kabely ze zdi, šulin.“
Ze sluchátka se chvíli nic neozývá.
„Asi zajedeme nejdříve za tátou a poradíme se s jeho právníkem.“ Reaguje Jasmine. „Přijde mi to nějaké podezřelé.“
„Mě taky, já ho vyprovodím a jedeme tam.“
„Ok.“
Done sedí ve své kanceláři a se zájmem hodnotí poslední analýzu umělé inteligence ohledně lodní přepravy. Narozdíl od Joseho a Jasmine nenechává umělou inteligenci dělat jakákoliv rozhodnutí, ale používá ji obezřetně jen jako statistický nástroj.
Aby taky ne, ono každou chvíli se něco zvrtne a skoro pokaždé za tím stojí lidský faktor. Kdyby se do toho přidal ještě software, byl by v tom pořádný zmatek. Například nedávno utratil majlant za vyslání svojí první komunikační družice na oběžnou dráhu a hned poté, co se přišpendlila na obloze a rozbalila solární panely zjistili, že se systém „kousnul.“
Do kanceláře přichází Jose s Jasmine a po vzájemném pozdravení si sedají naproti před jeho velký stůl.
„Tak co družice, pořád kousnutá?“ Ptá se Jose.
„Pořád, budeme tam muset poslat inženýra.“ Reaguje Done nevrle. „Ještě zjišťují co všechno budou potřebovat a přitom vynesou druhou.“
„Tý jo, to budeš mít dvě družice?“ Ptá se Jasmine.
Done krčí rameny.
„Jestli se kousne i tahle, tak budu mít dvě a s holým zadkem.“
Všichni se smějí.
„Co vás sem přivádí?“ Pokračuje Done.
„Můžeme se poradit s Henkem, jestli když je elektrické vedení v domě podle staré normy.“ Povídá Jasmine. „Tak se musí vyměnit za novou?“
Done krčí rameny.
„K tomu nepotřebujete právníka, to vám řeknu rovnou.“
Jose s Jasmine na něho s napětím hledí.
„Neznám detaily, ale „staré“ normě se tak říká proto, že se musí vždycky vyměnit za novou.“
Jose kroutí nechápavě hlavou.
„To je nějaká blbost. A co když přijdou s nějakou novější, to se musí vytrhat kabely ze zdi pokaždé, když si někdo vymyslí novou normu?“
„Jak říkám, neznám detaily.“ Reaguje Done.
Jasmine se tváří překvapeně.
„A kdy podle tebe můžeme očekávat zase nějakou novější? Už tak nám leze ta rekonstrukce na nervy a teď se dozvídám, že budeme každou chvíli vytrhávat ze zdi kabely a vyměňovat za nové.“
„To není každou chvíli. Palác Pioneer jsme dělali už podle nové normy a to jste se zrovna narodili.“
Jose s Jasmine na sebe hledí.
„Vydržela 25 let, to není tak špatné.“ Reaguje Jasmine.
Jose nasazuje kyselý výraz.
„A nemohl bys Done pro nás něco udělat? Mě se tam nechce pořád jezdit, touhle dobou jsme měli s Emanuelou už letět do Austrálie a já tam teď budu trčet se smradlavým elektrikářem a poslouchat jeho výmysly.“
Done dostává nápad, ale protože potřebuje pár vteřin na to si ho nechat projít hlavou, tak se zvedá ze židle a jde k minibaru nalít si skleničku vína.
Jose s Jasmine mezitím s úsměvem čekají. Obvykle to totiž znamená, že má Done nějaký skvělý plán. Konečně budou bez starostí, uvažuje Jose. Jasmine se přitom vidí s Crosbym někde na pláži, jak ji nese pití a natírá záda krémem.
O několik dní později sedí Jose s Jasmine v Jabloňových sadech před televizí. Jose právě vložil do přehrávače instruktážní DVD od vesmírné agentury ESA pro nové rekruty.
Za několik měsíců, po tréninku na astronauty poletí do vesmíru, aby doprovodili inženýra, který bude spravovat Doneho družici, a na kterého mají „tam nahoře raději dohlídnout.“ Done dostal tenhle zajímavý nápad v okamžiku. A za tuhle výpravu zařídí rekonstrukci jejich staré vily na kanceláře.
Oba s nadšením hledí na úvodní titulky. Na prvním záběru se objevuje pyšná tvář instruktora, který vysvětluje podstatu takového tréninku, pokračuje zátěžovými zkouškami na organismus. Pořád dobré, někdo se točí na velkém kolotoči vysokou rychlostí, potápění pod vodou, na oběžné dráze se spí vestoje a najednou ejhle, záběr na vesmírný záchod.
„Ehh, to si tu hadičku strkají do zadku?“ Ptá se Jose.
„Doufejme, že jde o verzi podle staré normy.“
Oba se smějí.
„Ale myslím, že tak hrozné to nebude. Vždyť do vesmíru v dnešní době cestují i ženy, ne?“ Pokračuje Jasmine.
„Doufejme, žena by něco podobného určitě reklamovala.“
Po instruktáži se Jose zvedá, aby si zapsal některé věci, na které se bude během výcviku chtít zeptat.
„Mě to nevadí, hlavně, že se podíváme na oběžnou dráhu země.“ Pronáší Jasmine povzbudivě.
„Jak myslíš, ale já cestou tam a zpátky nebudu raději nic jíst ani pít.“
Oba se smějí.