Done sedí ve své kanceláři a čeká až přijdou k bilanční schůzce jeho ratolesti. Ohledně Skynetu a jejich problémů s tajnými službami se k němu všechno doneslo. Jeho právník Henk tak pro jistotu vypracoval několik analýz a alternativních scénářů pro případ nouze.
Nakonec se však zdá se celá situace vyřešila sama. V organizaci Unidad de Operaciones Especiales to už delší dobu očividně skřípe a je jen otázkou času než se položí. A Jose s Jasmine jim zatloukli právě jeden z oněch pomyslných hřebíčků do rakve, uvažuje Done hrdě.
O chvíli později vchází do kanceláře Jose a jeho stále ještě namodralá tvář s Jasmine a jejím vstřícným úsměvem.
„Ahoj tati!“ Pronáší Jasmine nadšeně.
„Posaďte se, prosím tě Jasmine, pomož svému bratrovi, aby při dosedání náhodou neupadl.“
Oba se smějí.
„Teda to jsou věci, proč vždycky když se Jose do něčeho pustí, dopadne to takhle.“ Pokračuje Done.
Jose kroutí nechápavě hlavou. Přitom se snaží nedat najevo, že ho to při mluvení stále trochu bolí.
„Každá novinka má svoje mouchy.“
Done nasazuje překvapený výraz.
„Mouchy? Víš, já jsem možná konzervativní, když potřebuju aby se odvedla práce, najmu si na to člověka. To mi připadá celkem jednoduché. Nebo si se při práci u mě nenaučil vážně vůbec nic?“
Jose má pevně sevřenou čelist a nereaguje.
„Napáchané škody ale nejsou zase až tak hrozné. Pár týdnů a jsme zase v plném provozu.“ Pronáší Jasmine.
„To doufám. No aspoň víme, že máme nad sebou dozor a díky Josemu odteď patrně už napořád.“
„V čem je na člověka větší spoleh než na umělou inteligenci? Ta nic nepotřebuje, jenom elektřinu a volné místo na disku.“ Reaguje Jose.
„Kdybys mi to neříkal s napuchlou hlavou, ale vidím, že to za to očividně nestojí.“
„Takže ty Skynet chtít nebudeš?“ Ptá se Jasmine.
„O tom si promluvíme později, až se tady tvůj bratr vzpamatuje z dalšího selhání.“
Jose znovu raději nereaguje. Done se tedy zvedá a jde k minibaru nalít si skleničku vína. Oba tedy čekají, až si sedne a napije se.
„Ehh, mám skvělou novinku.“ Pronáší Done po chvíli. „Pro obchodní plavby po středozemním moři vypustíme za několik měsíců na oběžnou dráhu naši vlastní komunikační družici.“
„Tý jo.“ Reaguje Jasmine.
„Stojí to majlant, ale otevírá se nám tak cesta na nový trh.“
„To aby si už konečně vymyslel nový název společnosti.“ Přidává se Jose.
Done kroutí hlavou.
„Palác Pioneer? Co je na tom jak se firma jmenuje, vy si taky pořád říkáte Jabloňové sady.“
Jose zvedá nechápavě jedno obočí.
„Ale ne na vypouštění rakety do vesmíru.“
Done mává ledabyle rukou.
„Na tom nesejde. Důležité je, že tam bude a bude mít i svoje jméno: Kraken 1.“
„Jako ta mořská příšera?“ Ptá se Jasmine.
Done přikyvuje a všichni se smějí.
Je večer, protože jsou Jabloňové sady už pohasnuté, sedí Jose na lavičce před domem, v ruce drží kelímek s horkým čajem a hledí nad sebe na měsíc v úplňku. Do toho přichází Jasmine.
„Jdu se podívat, jestli je zamčený bazén, co děláš?“
„Jenom tak přemýšlím.“
„To kvůli té družici?“ Ptá se Jasmine.
„Paráda, že? Done udělal z blbého hotelu v horní dolní vesmírný program.“
Jasmine si sedá vedle něj.
„Taky jsem zvědavá, prý na to mají jen jeden pokus, tak si zaplatili raketu z Ruska a družice bude Japonská.“
„A jéje.“
Oba se smějí.
„Ale ty si nemyslíš, že to byl špatný nápad. Čert vem Doneho, ale tvůj názor mě zajímá.“ Pronáší Jose po chvíli.
„Se Skynetem?“
„Hmm.“
Jasmine nasazuje chápavý výraz.
„Já myslím, že se internet používá jen k samým hloupostem. Vždyť tam nikdy nenajdeš ani to, co zrovna potřebuješ. A obyčejné stránky bez Skynetu neměly upřímně vůbec žádný smysl.“
„Myslím si to samé.“
Jasmine přikyvuje a odchází k bazénu.
Jose, Jasmine a Done jsou právě v kazašském kosmodromu Bajkonur. Sedí v čekárně, zanedlouho je vpustí do sálu pro návštěvy, odkud budou mít vyhlídku na odpalovací rampu 1/5, odkud bude vypuštěna jejich geostacionární družice Kraken 1.
Už jen říct to jednou větou zní dost složitě na to, aby Done nenechal nic náhodě a celý projekt jen zaplatil a dál se do něj raději nijak neangažoval. Co však udělat chtěl je vzít na tuto dalekou cestu do Kazachstánu právě Joseho s Jasmine, aby si tuhle zkušenost užili společně s ním.
V zásadě o nic nejde, prostě si sednou k oknu a budou doufat, že všechno půjde dobře jako v tom filmu o letu na měsíc. O čem se chtěl Done osobně přesvědčit bylo, jestli bude raketa skutečně vypuštěna a skutečně půjde o jeho družici, kterou mu vyrobili.
V takové výšce totiž až někde nad horizontem člověk nikdy neví, co poletuje a jestli jde zrovna o to, co si zaplatil. A tak se prozíravě přijel podívat na vlastní oči, jestli kosmodrom skutečně funguje a kam popřípadě zajít, kdyby družice nefungovala.
Po nekonečně dlouhé chvíli čekání jim průvodce otevírá dveře do velkého, prázdného sálu. Nikdo tady není, aby se přišel na vypuštění rakety podívat, v rohu je jen stůl s občerstvením a několik připravených židlí.
„Jakto, že je to tady úplně prázdné?“ Ptá se Jasmine.
„A koho bys tady chtěla mít? Říkal jsem jim, žádné zbytečné výdaje.“ Reaguje Done.
„Žádní diváci nebo reportéři?“ Přidává se Jose.
„K čemu? Potřebujeme jenom dostat támhletu věc tam nahoru a vidět, že tam skutečně poletí, to je celé.“
„Ahh, ok.“
A tak jdou všichni ke stolku s občerstvením dát si kávu a sušenky.