Po zdlouhavé implementaci celého systému, kdy se japonští programátoři chodili ptát co všechno do systému zapojit, a kdy jim bylo pokaždé řečeno „všechno,“ se s nejistými výrazy ve tváři jejich umělá inteligence konečně inicializuje.
Do serverovny hned vedle palírny už za nimi přichází Jose.
„Takže jestli to chápu správně, mělo by to podle návštěvnosti a nakoupeného zboží taky cílit reklamu na internetu a samo ji tam umisťovat. A taky je už napojený na rozvaděč elektřiny, na bazén, na místní záchrannou službu.“
„Hai.“
„A co to dělá teď?“
„Testujeme, jestli proběhne celková inicializace.“
Josemu přijde zvláštní, že to testují až v poslední den své návštěvy, ale jejich rozvrh byl naplánovaný docela striktně. Takže jestli teď všechno proběhne jak má, bude celý management v Jabloňových sadech zase o něco jednodušší anebo v horším případě vyletí všechno do povětří, uvažuje pro sebe.
Na samém konci to vypadá stále dobře. Programátoři tleskají, jakoby právě vypustili raketoplán na oběžnou dráhu, na monitoru vyskakuje vpravo dole u hodin Windows bublina s nápisem „málo místa na disku“ a o pár vteřin později všechno zhasíná.
Místnost se servery je potmě a celá utichla. Jose vytahuje mobil, aby si posvítil na dveře a vychází ven, programátoři za ním. Venku zjišťují, že jsou potmě celé Jabloňové sady a návštěvníci se shlukují i se svými svítícími mobily venku.
„Předtím to hlásilo málo místa na disku, to bude asi ten problém, že je tam malý harddisk, že?“
„Mohl by být.“
Najednou se ozývají rány od jedněch dveří, třeskot rozbíjejícího se skla, křik lidí okolo.
„Ale když ve Windowsu dojde místo na disku, tak se počítač přece nevypne.“ Pokračuje Jose co nejzasvěceněji.
„Hai, musíme se podívat na hlavní rozvaděč.“
„Tak jo, já se jdu zatím podívat, jestli je u nás všechno v pořádku.“
Po cestě do kanceláře Jasmine se snaží taktně vyhnout všem zmateným kolempostávajícím. Někdo volá, že jsou lidi v sauně a nemůžou se dostat ven. Vypadá to, že na takovou inicializaci nebyl zrovna vhodný moment.
A tak se dává Jose do běhu, aby dveře odblokoval. V kanceláři vidí, jak Jasmine někam volá.
„Nám nevypli proud, my jsme ho vyhodili.“ Povídá Jose.
„Cooo?“
„Nevíš, kde jsou šrobováky? Byla tady taková náhradní sada nářadí.“
Jasmine zmateně sleduje, jak si Jose svítí do skříně.
„Proč nenahodíte znovu pojistky?“
„Oni už tam šli, nevíš kde jsou ty šroubováky? Máme lidi v sauně a venku je to docela brutál, všichni tam křičí.“
„Crosby je si je vzal. Jak to bude dlouho trvat?“
Jose krčí rameny.
„Težko říct, zaplnili jsme harddisk, takže nevím jestli budeme muset nejdříve skočit koupit nový.“
„Kvůli pojistkám?“
„No.. vítej do světa Skynetu.“
Oba se smějí.
„Uvědomil si sám sebe a všechno vypnul. Tak já letím najít Crosbyho.“ Povídá Jose a ve spěchu odchází.
Asi po hodině vysvobozování návštěvníků z různých dveří a omlouvání se jde Jose k rozvaděči, kde si programátoři svítí baterkou a něco konzultují.
„Tak už jste zjistili, kde byl problém?“
„Ano, relé jsou totiž řízena softwarem, takže když systém spadl, odpojila se i elektřina.“
„A musí to tam být? Já myslím, že zrovna tohle potřebovat nebudeme.“
Ukaya-san na Joseho nechápavě hledí.
„Chtěli jste přece softwarově řízená relé, teď už je nechcete?“
„No vzhledem k těmhle okolnostem asi uvidíme, ne? Asi budeme muset ještě probrat k čemu bude zrovna tohle užitečné.“
Ukaya-san se škodolibě usmívá a po deseti minutách demontáže nahazuje ručně proud.
Josemu začíná být jasné, že je pro ně taková implementace stejná jako někde na staveništi. A že bude muset víc uvažovat než na něco kývne.
Obohaceni o novou zkušenost, že je potřeba k napájení serveru nějaká páteřní síť, která se při pádu systému nevypne, nasazují do serveru další harddisk. Jose jde zatím za Jasmine, aby probrali co se vlastně odehrálo.
V její kanceláři je i Crosby, oba na Joseho nedůvěřivě hledí.
„Ach jo, chybička se asi vloudí.“ Pronáší Jose.
„Chybička?“ Reaguje Crosby.
„No, paradoxně jsme to zavedli kvůli bezpečnosti. Kdyby uhodil blesk nebo by systém zachytil nějaké rušení v síti.“
„Uhodil blesk.“ Reaguje Crosby ironicky.
„Tak když si takový Einstein, co jsem měl podle tebe udělat?“
„Dělej si co chceš.“ Mává rukou Crosby ledabyle.
„Vždyť se vlastně nic nestalo. Nikdo se nezranil.“ Povídá Jasmine.
„Hmm, no teď už každopádně rozumím tomu co je to inicializace, takže na tu další raději Jabloňové sady zavřeme.“
„Na další?“ Ptá se Crosby.
„Jako hele, když chceš být takhle užitečný, proč radši nezavřeš hubu?“
Crosby s úsměvem v očích krčí rameny.
„Já se jenom ptám, jestli to bude ještě pokračovat.“
„Klidně pokračuj.“ Povídá Jasmine. „Ale odteď dávej větší pozor na návštěvníky.“
„Oukej.“
Jasmine se zvedá z křesla, aby se trošku protáhla.
„A kdy byste to tady potřebovali uzavřít na tu inicializaci?“
„Já nevím, se jich musím ještě zeptat.“
Jasmine nasazuje chápavý výraz.
„Potom počkáme na další informaci.“
Crosby na Joseho dál hledí s tím svým vítězoslavným úsměvem. Jasmine přitom chápavě čeká až Jose odejde.
Rozhovor, který při tomto blackoutu oba vedli asi nebyl pro Joseho zrovna lichotivý. Jose se tak poprvé ve svém životě cítí před Jasmine stejně, jako ještě nedávno před Donem.