Praotec Trollsteinen sedí ve své kanceláři a s podivem zjišťuje, že videa zvířat, na která se díval, se datují do zhruba devadesátého tisíciletí a poté jakoby se po celé fauně slehla zem.
Je to vlastně logické, uvažuje praotec Trollsteinen. V kapitalismu žil až donedávna, a tak dobře ví, že takové zvíře není člověku vlastně na nic. Možná na nějakou výuku nebo se na něj dá podívat ze sentimentu v zoo, ale ve výsledku jen zavazí a obtěžuje. Takže dnes jsou na Zemi už jen lidé a krysy a možná nějací plži, ale jak by taková polévka potom chutnala a co by měla za účinky?
Praotec Trollsteinen se zvedá a jde k oknu, venku je hlučno, před praotcovým stavením se shlukují lidé, stojí zde nové sousoší. Jde o podobiznu praotce a podobiznu sochaře jak tuto sochu vyrábí.
“Oh, to je originální nápad.” Reaguje praotec Trollsteinen.
Tak přece, chvíli si v hlavě připravuje řeč, ale netrvá dlouho a oblohu zatahují mračna. Neprší, jen se v nich mihotá tisíce a tisíce záblesků. To je Huracán, asi přišel ukázat, že vidí novou praotcovu sochu!
Praotec Trollsteinen otevírá okno a povídá:
“Zrušíme kapitalismus a nikoho to nezajímá, ale stačí uvařit polévku a jste tu oba.”
Obloha se dál zatahuje blýskavými mračny. Praotec Trollsteinen dál neváhá a běží dolů po schodech ven, aby něco řekl obyvatelům než to zmizí.
Před sochou levituje ve výšce, aby na něj bylo vidět. Vypadá to, že se zde sešly celé špicberky.
“Moc pěkná socha. Já jsem sice oholený, ale ten obličej vypadá, že je můj. Asi chcete, aby byl váš praotec méně moderní, ale socha je to pěkná.”
“Co se to děje, praotče? Někdo tu říkal, že je to Huracán.” Ozývá se z davu.
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
“Od doby, kdy jsem se stal praotcem mě provází tyto jevy, které utichly, ale znovu se objevily, protože se nám na Špicberkách povedlo zavést svobodný systém bez kapitalismu.” Začíná zeširoka praotec Trollsteinen. “Musíme vědět, že ať už říkáme nebo děláme cokoliv, Huracán i Cabracán se srovnají se vším. Dokud ovšem žijeme ve svobodě bez kapitalismu a nově, což už tak důležité není, ale taky je to asi zajímá, pracujeme na dilatační hmotě.”
“Kapitalistické svině!”
“Už nikdy žádný kapitalismus!”
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
“Tyhle věci zná i uklízečka na základní škole. My teda žádnou školu nemáme, spíš to vypadá, že až děti vyjdou ze školky, necháme je jakoby volně osudu. Ale i v kapitalismu se učí, že ismy, to jsou slova, které končí na ismus, zotročují mysl.” Praotec Trollsteinen nechává pauzu, všichni zde jsou sice mnohem vzdělanější než on, ale tak nějak předpokládá, že se zde budou v budoucnu množit lidé spíš bez vzdělání, potom pokračuje: “A na celé planetě jsou zavedeny hned tři ismy! Kapitalismus, alibismus a altruismus. Nedivte se, že se Huracán i Cabracán ozývají zrovna nám!”
Celý dav skanduje. To je úplně poprvé, kdy praotec Trollsteinen něco říká a oni otráveně neodchází. Tak aby si nepokazil tento nový dojem, loučí se se všemi přeletem k mrakům a mizí ve svém domě.
–
Praotec Trollsteinen znovu sedí ve své kanceláři a asi po hodině usilovného hledání a přemýšlení zjišťuje, že problém se zmizelou faunou během minulého geologického období asi jen tak nevyřeší.
Blbé je, že je na toto přemýšlení akorát on. Když řešívali nějaký složitý problém ještě v kapitalismu, sešel s radou pěti nejchytřejších hlav a z nich nějaký nápad vypadl vždycky. Lépe řečeno z nich jenom sršely nápady, až když si později praotec Trollsteinen prohlížel své poznámky, trvalo mu i měsíc než se tím prokousal.
Ale tady na Špicberkách, sice by se nějaké chytré hlavy našly, ale když z toho nic nemají, poslali by ho tak akorát ať si to vyřeší sám.
Během svého pátrání přišel akorát na to, co už je asi poměrně jasné. Geologické období druhohor, obrovští ještěři, ty poté asi vybili pralidé. Třetihory, mamuti a počátek zemědělství. Poté, co pralidé všechno vybili, naučili se pěstovat zrní. A čtvrtohory to už byly zvířata na nic, tak postupně vybili ten zbytek.
Kdyby tak existoval nějaký archiv DNA, ale vzhledem k odstupu milión let, bude každá molekula DNA dávno rozpadlá, uvažuje praotec Trollsteinen.
Praotec Trollsteinen se zvedá a letí do školky zeptat se paní Bové. Konec konců její zásluhou uvařil polévku on sám vlastně na nic nepřišel.
Školka je to odpoledne prázdná, všichni se asi šli podívat na praocovu sochu. Což je lichotivé, ale snad zde bude alespoň paní Bová.
Když vchází dovnitř, není nikde ani noha, zkouší tedy rovnou kancelář paní Bové. Ta si právě pouští ze záznamu praotcův projev.
“Tak co, líbil se projev?” Ptá se praotec Trollsteinen.
“Úžasný, praotče. Ten se vám moc povedl.”
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
“Naštěstí přišel Huracán, takže každému přeběhl mráz po zádech. Jinak by to bylo docela standardní.”
Oba se smějí.
“Ale vy máte přehled, praotče. Já si vždycky myslela, že vás tu máme spíš jako symbol.”
Praotec Trollsteinen krčí rameny.
“Mám přehled, protože se tyhle zásadní věci vyjednávají vždycky se mnou. Ani vlastně nevím proč.”
Paní Bová nasazuje chápavý úsměv.
“Ani vám dnes nic nenabídnu, všichni jsou venku před vaším domem.”
Praotec Trollsteinen už zapomněl proč sem vlastně přišel, a tak si sedá vedle paní Bové a dál se s ní baví o věcech okolo školky.