O něco později, kdy je T1 opraven a dál se dynamicky rozvíjí a učí se novým věcem, je už čas pokročit a pouvažovat o začlenění T1 do výroby nových typů Terminátorů T2.
Taková sériová výroba, z níž vzejde hotový produkt, který bude už sloužit lidem ovšem potřebuje nejen větší odolnost, což se dá zařídit poměrně snadno, ale co už se tak snadno v téhle době zařídit nedá je vzhled robota.
Jose a Jasmine se společně shodli na tom, že zahrnout do vývoje mimické projevy, nebo zvláštní změny tónu hlasu je u druhé generace robota zbytečné a příliš velké sousto. Nakonec lidské projevy tohoto typu se vyvíjely po milióny let a snažit se zkopírovat šmahem všechno tak, aby T2 vypadal 100% autenticky, je nesmysl.
Co se však udělat dá, je změnit jeho vzhled, může mít tvář a základní prvky jako hrudník nebo paže, tak aby člověka připomínal, docela snadno vytvarované. Ovšem v téhle primitivní době je digitální modelování ve 3D ještě v plenkách, moc pracné, a tak si našli sochaře, který by dokázal vyrobit sádrový odlitek člověka, ten naplnit silikonem a silikonovou bustu poté naplácat na robota.
Což je poměrně dobře vymyšlená strategie. Co zatím vymyšleno není je na čem budou Terminátory vyrábět. Kromě prázdných hal, jedné haly s frézami totiž není ve výrobním parku dočista nic. A tak se Jose s Jasmine vydávají poradit se za Donem.
–
Done sedí ve své kanceláři paláce Pioneer, ten den má zrovna plné ruce práce. Ne, že by v jeho obchodním impériu, do kterého patří vysoká budova v centru města, lodní přeprava a nově i systém komunikačních družic, něco zařizoval přímo on sám. Nicméně i tak je potřeba na všechno neustále dohlížet.
Do toho mu zavolají jeho ratolesti, že by se potřebovali s něčím poradit. Což znamená, že po něm určitě budou něco chtít. Určitě to nebude levné a určitě to taky nebude znamenat, že by mu tím ušetřili nějakou práci, spíš naopak.
Dvě pohromy, ztělesněné v lidských bytostech, se jmény Jose a Jasmine už jsou tady a sedají si před jeho stůl.
“Ahoj tati.” Pronáší Jasmine.
“Jak se máš, Done?” Přidává se Jose.
Done hledí na návštěvníky se zjevným rozčarováním.
“Já se mám dobře, nebo spíš doteď jsem se měl velmi, velmi dobře. Co vás sem přivádí?”
“Skynet nám hlásil, že už začínáte používat jeho systémy pro koordinaci lodní přepravy.” Povídá Jasmine.
“My jsme moc rádi, že jsme ti mohli pomoct. Nakonec je to v rodině, tak z toho nebudeme dělat vědu, že?” Pokračuje Jose. “A jak se ti nakonec hodí, poletí na oběžnou dráhu společně s tvou další družicí nad Černé moře.”
Done se tváří překvapeně.
“A jak vy to víte?”
Jose s Jasmine si uvědomují, že by to neměli vědět od Skynetu. To by docela zhatilo jejich další plány.
“Pracujeme přece s tvými ajťáky.”
“Oni musí vždycky všechno vykecat.” Kroutí hlavou Done. “Jenom samý uher, mastné vlasy, bílí jak stěna a nezavřou ty huby.”
Všichni se smějí.
“A tak jsem se chtěla zeptat.” Povídá Jasmine raději sama. “Jestli bychom si nemohli na pár měsíců propůjčit i další zdroje.”
“Jak jako propůjčit?”
Jasmine krčí rameny.
“No přece normálně. Zavádíme sériovou výrobu robotů a máme akorát jednu halu s frézami.”
“A co víc by sis ode mě přála?” Ptá se Done ironicky.
Jasmine znovu krčí rameny.
“Už máme sochaře, který bude dělat odlitky ze silikonu tak aby vypadali více lidsky. Vyrábět bude T1, Skynet už se s ním naučil poměrně dobře zacházet. Akorát ani já, ani Jose nemáme zkušenosti s projektováním ve výrobě a ty přece vyrábíš lodě.”
“Aha, tak tyhle zdroje si chcete vypůjčit.”
Jose s Jasmine hledí netrpělivě na Doneho, ten má dál nasazený ironický výraz.
“Přece si kvůli tomu nebudeme nabírat a zaškolovat zaměstnance, když celý park nakonec povede Skynet a T1.” Reaguje Jose.
Done unaveně vydechuje.
“Vysvětli mi Jose ještě jednou tu převratnou myšlenku podnikání bez zaměstnanců.”
“A jak myslíš, že jsme zkonstruovali prvního robota?!” Křičí Jasmine.
“Ptal jsem se tě na něco? Já jsem se ptal Joseho.”
Jose se směje.
“Jako a z tebe se na stará kolena stává lidumil nebo co? Začal si už senilnět?”
Jasmine prská smíchy, Doneho ironický výraz už tedy zmizel.
“Tak pokračuj, já chci jenom slyšet, jestli si se dočista zbláznil anebo to co říkáš bude fungovat.”
“Já nevím na co všechno T2 bude, to neví nikdo. Ale protože budou jako lidé a musí se učit, čím více činností jim dáme, tím lépe. Když do toho vstoupí nějací lidští zaměstnanci, co zbyde pro novou generaci robotů? Nic, budou stát v koutě a bude na ně akorát sedat prach.”
Done si vkládá unaveně hlavu do dlaní, poté se otáčí k počítači, kde chvíli něco hledá. Jose s Jasmine přitom napjatě čekají.
”Už jste byli jednou i ve vesmíru, že? Jak se vám to líbilo?” Ptá se Done.
Jasmine už tuší, která bije.
“Měli jsme jen trošku propocené skafandry, ale byl to zážitek, na který budeme moc rádi vzpomínat.”
Done se pousmívá.
“To doufám, taky jste odvedli kus práce. Ehm, mě tady už delší dobu visí jedna taková věc. Samozřejmě, jestli nechcete, tak vás do ničeho nenutím. Ale chcete po mě tým lidí, tak se jenom ptám.”
“A jaká?” Ptá se Jasmine.
“Něco mi říká, že to nebude jen taková věc.” Reaguje Jose.
Všichni se smějí.
“Nene, buďte klidní. Než pošleme nad Černé moře novou družici, potřeboval bych v tichosti prozkoumat vrak jedné lodi, který na jeho dně leží. Měl by být 2400 let starý a tuším, že kdybychom v něm něco našli, mohlo by se pár věcí po cestě zpátky poztrácet.”
“Na dně moře, jako v hloubce, jo?” Ptá se Jasmine udiveně.
“Hmm.” Reaguje Done. “Až hluboko na samém dně, kde se tak dobře uchovala, protože je ono místo bez kyslíku.“ Čte Done z monitoru. ”S tím už zkušenosti přece máte.”
Jose s Jasmine na sebe netrpělivě hledí.
“Jasně, že máme. Proč ne?”
”Tak si běžte sbalit.”