Praotec Trollsteinen sedí ve své kanceláři a hledí soustředěně na snad jedinou věc, která je na Špicberkách původní a nebyla molekulárně přeskupená a to je malý kord důstojníka Wehrmachtu z 2. světové války. Poslední světové války, která kdy byla, od té doby už žádná nebyla.
A tak vždy když se praotec Trollsteinen na tento kord podívá, připomene mu to nejen jací lidé byli, ale hlavně jací jsou dnes. Od chvíle kdy už nejsou silácké řeči moderní, nastoupila velmi rafinovaná psychologie, až se praotec Trollsteinen naštěstí a velmi rád odstěhoval z kapitalismu sem na tento ostrov.
Být praotcem Země není jednoduchý úkol, i když se na první pohled nesestává z komplikovaných věcí. I tak měl praotec Trollsteinen jedinou schopnost a tou bylo, že nemohl zemřít. Potom dlouho, velmi dlouho nic a potom to ostatní, co má každý další na mnohem lepší úrovni. Díky Cabracánovi a Huracánovi získal za nějaká staletí nebo možná tisíciletí později odhad. Jenže dokážete si představit třeba fotbalového hráče, který dokáže vždy přesně odhadnout situaci, ale jinak neumí nic? Ví, že tam má být, ale nedoběhne anebo když už tam je, trvá dlouho než zpracuje balón, a jestli ho vůbec zpracuje, spíš někam odletí.
A v takové situaci je praotec Trollsteinen neustále, naštěstí díky světu Xibalby má praotec Trollsteinen přes všechny své nedostatky odhad úplně nadlidský, a tak právě míří do nedalekých houštin, obsetých přírodními květinami a takovými věcmi co jedí neustále přebíhající živočichové, na Špicberkách už je příroda!
Zrovna když přemýšlí co dál, respektive se kochá přírodou a nemá žádný nápad, přilétá k praotci Trollsteinenovi paní Bová.
“Zdravím vás, praotče.”
“Ahh, vás vždycky rád vidím. Podívejte jak to všude pobíhá a cosi to dělá. Já vůbec nechápu trpělivost Xmucané, vemte si kolik miliónů nebo miliard let to tady jen přebíhalo, cvrlikalo a okusovalo cosi, já bych se z toho asi zbláznil.”
“Xmucané, praotče?”
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
“Xmucané je naše ochránkyně, abychom se ani já, ani srna v lese nedostali do psychatrické léčebny.”
“Rozumím vám, praotče. Chtěla jsem se na něco zeptat.” Povídá paní Bová.
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
“Chtěla jsem se jenom zeptat.” Pokračuje paní Bová. “Conga u nás začala pracovat a říkala, že je vaše přítelkyně, asi vás teď více zajímá dilatační hmota a příroda, ale to pro vás v tom autě nic neznamenalo?”
Praotec Trollsteinen chvíli přemýšlí jak odpovědět. Tyhle ženské rafinované témata jsou většinou raz dva hotové a nutno dodat, že většinou v jeho neprospěch.
”Paní Bová, já vás tady nemít, tak bych seděl ve své kanceláři a jenom přemýšlel proč jsem ještě nezemřel. To neberte tak, Conga nám zařídila tinktury, a tak jsme se zbavili Chamalcána.”
“A to s ní musíte chrápat?!”
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
“No teď bych vám chtěl říct něco rafinovaného, co by změnilo váš názor. Kdybych neměl po miliónu let v hlavě jen gumu, tak by mě možná i něco napadlo. Hlavně prosím vás nebuďte na mě naštvaná, zajdeme si dnes večer spolu do lesa, potom do auta a já myslím, že to bude zase lepší.”
Paní Bová se uraženě otáčí a odlétá.
–
Praotec Trollsteinen sedí na břehu skály a hledí na moře kam až zasahuje hnědá barva dilatační hmoty. Přitom si uvědomuje, že až se příroda stabilizuje a ničeho nebude moc přibývat nebo ubývat, bude muset začít pracovat na směsi a co je nejhorší, bude ji muset testovat sám na sobě.
Špicberský systém je totiž založený výhradně na dobrovolnosti a vzhledem k jeho výřečnosti se určitě nenajde nikdo, kdo by mu dělal pokusného králíka. Tak jako vždy, za jakýchkoliv časů i v minulém a předminulém geologickém období musí všechno za ostatní oddřít sám praotec Trollsteinen.
V tomto rozpoložení k němu přilétá Conga.
“Prosím tě, co si to říkal paní Bové, že se mnou teď vůbec nemluví?”
“Já?” Ptá se praotec Trollsteinen.
“Ty! Vy spolu něco máte!”
Praotec Trollsteinen kroutí hlavou.
“Prosím tě, vždyť je to moje dcera. Nevím odkud, neptal jsem se na podrobnosti, tak asi žárlí jakoby rodinným způsobem.”
“Aha.” Dochází Conze.
“A jak jde existencialismus, už si děti něco naučila?”
Conga nasazuje úsměv.
“Jsou moc šikovné, povídala jsem o Budhovi jak kvůli asketismu zhubl na kost a pak se vrátil a ztloustl.”
Oba se smějí.
“Jo jo já bych řekl, že něco přesně takového potřebují, aby se do toho vžili.”
“Myslíš, že tu vychováme nového Budhu?” Ptá se Conga.
“To snad ne, ale teď jsem se díval na jednu památku co mám a myslím, že to máme dneska už moc snadné. Takže jsem rád, že si přiletěla.”
Conga se tváří nadšeně, potom odlétá. Praoci Trollsteinenovi přitom vrtá hlavou proč s ní paní Bová nemluví. Nakonec jsou Špicberky tak ortodoxně svobodné asi proto, že není schopen mluvit ani se dvěma lidmi najednou, dochází praotci Trollsteinenovi.
–
Praotec Trollsteinen sedí ten večer na ostrově o něco dále s tím, že doufá, že už nikdo nepřiletí. Je u pramene řeky Longyear, z níž tahle zvláštní hnědá hmota pramení. Po chvíli váhání posílá dovnitř podvodního drona… jenže nikde nic. Jakoby se hmota srážela už od pramene.
Když dron vytahuje a sedí, dál přemýšlí, upadá po chvíli do bezvědomí. Do světa Xibalby.
“Nech toho, kurva! Řeka pramení! Má pramen!”
Praotec Trollsteinen není schopen položit žádnou otázku.
“Necháš toho! Dělej, co máš dělat!”
V ten moment se praotec Trollsteinen probouzí z bezvědomí. Vzkaz byl celkem jasný, a tak odlétá zpět do své kanceláře.