Úkol splněn, praotec Trollsteinen se po téhle náročné zkušenosti chystá na dovolenou do kapitalistických zemí, možná někam na Haiti napít se kokosového mléka, zatímco tanečnice provozují tradiční tanec.
Zatímco se “balí,” tedy na levitující obrazovce vybírá, co si na místě zhmotní, denní světlo za oknem se zatemňuje prašným oblačnem. Vzduch je v tu chvíli cítit popelem, praotec Trollsteinen se bez váhání rychle vydává do jediné dobrovolné organizace, která na Špicberkách funguje podívat se, jestli je všechno v pořádku.
S dýchací maskou se snáší nad školkou, z okna jej přitom pozorují vyděšené pohledy. A tak míří rovnou za paní Bovou.
“Jste v pořádku? Myslel jsem, že to jde odtud, že třeba ten chlapec..”
Paní Bová kroutí hlavou.
“Chlapec je v pořádku, podívejte, co se děje, praotče.”
Paní Bová vyvolává mávnutím ruky obrazovku s videem vulkánu Beerenberg, který ožil před několika hodinami.
“Počkejte, co? Teď?” Reaguje praotec Trollsteinen.
Paní Bová, jakoby nechápala otázku. Praotci se přitom před očima promítají zrychlené vzpomínky na dávné události. A najednou ze sebe vykoktává:
“C CC Ca Cabracán!”
Tak to je překvapivé, kolik je tomu 900 000 let? Je tu zase, Cabracán!
“Kdo?” Ptá se paní Bová.
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
“To s těmi mimozemšťany jste mi uvěřila, viděla jste důkaz, chcete ještě další takovou zajímavost?”
Paní Bová jemně, velmi lehce až nepatrně přikyvuje.
“Možná znáte tu pověst, když jsem nosil obojek a odmítal jakýmkoliv způsobem spolupracovat, šlo čirou náhodou o dobu, kterou zmítaly jevy, které jsem nazval podle staré knihy vzpomínek Popol vuh. Je to složitější, ale jde o průvodní jevy a dva, které provází zemi už od prvohor se jmenují Huracán a Cabracán. Ti dva jsou tu už od úplného začátku.”
Praotec Trollsteinen mluví úplně samozřejmě, paní Bové však tentokrát přijde toto vyprávění, jakoby si praotec vynucoval pozornost. A tak při pohledu na potemnělou krajinu prachem přemýšlí, jaké bude mít povinnosti. Praotec Trollsteinen si to naopak užívá, kdyby na světě existoval jeden člověk, který nebude vnímat jeho minulost jako vymyšlenou, jako všichni ostatní, šlo by o jistou vzpruhu.
“Kolik vám je, paní Bová? Vím, že se to neříká, ale určitě jste mnohem mladší než já.”
Oba se smějí.
“Zhruba 1000 let.”
“Vy jste mladičká, jak jste se sem vůbec dostala?”
Paní Bová sklání hlavu k zemi, jakoby přemýšlela jak to říct.
“Vždycky jsem vás obdivovala, praotče. Chtěla jsem jít tam, kam vy, nechtěla jsem zůstat v kapitalismu, to by nemělo budoucnost.”
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
“Když byli kdysi dávno lidé ještě smrtelní a já měl nasazený obojek, svět byl úplně jiný, věci se vyráběly ručně, opracovávaly takovým primitivním způsobem. A když jsem se chtěl někam dostat, musel jsem jet vozidlem anebo pěšky, šílená doba.”
Oba hledí na zakouřenou krajinu, ta je stále temnější, jakoby vše měla zahalit tma.
“Jako první zdejší průvodní jev se mi ozval Cabracán. Teprve později mi došlo, že se neozývá mě, ale jde o průvodní jev. Vybuchla sopka, otřásla se země, zvedla se vlna Tsunami a Cabracán tím říkal, že jde o myšlenku. Cabracán totiž vyjadřuje myšlenku. Netrvalo dlouho a ozval se Huracán. Začalo pršet, až byly záplavy, fouknul vítr a v celé Evropě pokácel lesy. Huracán totiž vyjadřuje budoucnost.”
Praotec Trollsteinen odvádí paní Bovou, aby si sedli ke stolu a nalili něco k pití. Očividně jí to zajímá a tak praotec Trollsteinen pokračuje ve vyprávění:
“Já jsem až z období čtvrtohor, takže menší autorita, to je jasné. A říkal jsem jim ať mě těmi jevy neprovází, ale Huracán i Cabracán mají svou hlavu. A taky mají lidské vlastnosti. Huracán byl všemi civilizacemi vždy obdivovaný, a tak zpychl. A dělal všechno pro to, abych i já chtěl být obdivovaný, ale říkal jsem to i mimozemšťanům, já si splním úkol a co jako, že? Naštěstí tu byl i Cabracán, toho jsem měl radši. Jsem řekl, třeba, že bude teda asi globální oteplování, Cabracán udělal zemětřesení a potom se na mě napíchly všechny tajné služby.”
Oba se smějí.
“A proč vás tedy provázeli? Mě připadáte jako, a neberte to ve zlém, spíš jako obyčejný člověk.”
“To je právě to. Po oněch desítkách tisíc let různých civilizací, které obdivovali, co dělá Huracán, jsem byl na světě najednou jediný, který z něj měl skutečný respekt. A co pohřbilo ony civilizace bylo, že Cabracán byl nějaký nepřítel, jako na obtíž, ale já jsem říkal vždyť on vyjadřuje myšlenku. A jak byl jejich osud jiný, jak je lidé vnímali různě, i oni získali různé lidské vlastnosti. Huracán zpychnul a Cabracán je hrdý. Pýcha a hrdost, to jsou vlastnosti, které byly v těch dobách i pro lidi zásadní. A tak jsme měli pohled do budoucna s takovou tendencí být obdivován a vyjádření myšlenky s hrdostí, přestože byla lidem na obtíž.”
Oba natáčí hlavu a hledí znovu z okna. Praotec Trollsteinen popíjí a srovnává si v hlavě jak pokračovat.
“Právě jsem se chystal na menší dovolenou a teď tohle. Cabracán asi nechce, abych nechal práci s dilatační hmotou ležet. Oni už mě znají, s Huracánem jsem se rozešel ve zlém a tak bych řekl, že Cabracán zatemnil oblohu, aby ukázal, že se chová jako Huracán.”
“Praotče! Takže ta sopka vybuchla kvůli vám?”
Praotec Trollsteinen kroutí hlavou.
“Říkám, to je vyjádření myšlenky. Znamená to, když bylo globální oteplování, tak tě Huracán nechal málem usmažit a nepomohl ti, a tak já Cabracán zatemním oblohu. Tak si to teď vykládám. Zase na druhou stranu to byly zajímavé časy, vycházela spousta článků, ožívalo věštění a takové obory. Ti dva ví moc dobře, co dělají. K jejich smůle jsem praotec Země zrovna já, tak jsme se s tím museli všichni nějak srovnat.”
Paní Bová vyvolává mávnutím ruky aktuální video, vypadá to, že vulkán Beerenberg zvolna slábne, praotec Trollsteinen má zatím před sebou video jakýchsi přerostlých myší, tak aby Cabracán viděl, že už na tom dělá.
