Loučení s Congou bylo zklamání pro obě strany. Naštěstí je Conga dost hrdá na to, aby nevyváděla, zkrátka odletěla. Tu noc ovšem dostává praotec Trollsteinen asi “za odměnu” mimozemskou akupunkturu vnitřních orgánů.
To je proces, který lidé znají už milión let, ovšem praotec Trollsteinen jako praotec Země má patrně asi výsadu, že jej občas dostane jen tak.
Ráno se pro samou bolest v celé oblasti hrudníku zvedá z postele až napočtvrté. Jistě, mohl by si pomoci levitací, ale praotec Trollsteinen si vždycky po něčem takovém říká, že když se nezvedne vlastními silami, nemá cenu se ten den zvedat vůbec.
Protože jde o zdraví, zhmotňuje si v prázdné místnosti kuchyni s konvicí a o deset minut později už pije ten nejodpornější čaj na světě, šípkový se směsí všech tinktur z ostrova Reúnion. Poté se nečekaně posilněn vydává už energičtěji do školy za paní Bovou.
“Praotče, vy ale vypadáte.” Pronáší paní Bová k otevřeným dveřím své kanceláře.
“Jsem po akupunktuře, asi jsem udělal všechno dobře, tak přišla odměna.” Reaguje praotec Trollsteinen na uklidněnou.
Paní Bová ovšem netuší, co to praotec Trollsteinen říká.
“Byl jste v nemocnici?”
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
“Ale ne v kapitalistické zemi, v takové, v jaké si představujete. Víte jak vznikl obor akupunktury vnitřních orgánů?”
Paní Bová jen lehce kroutí hlavou.
“Vznikl tak, že když na mě mimozemšťané tento zákrok udělali poprvé, tak jsem to roznesl až se to někomu začalo zdát jako dobrý nápad. Orgány, ty se dají rychle obnovit jen tak, že jim zabrnkáte na nervová zakončení. Akorát zákroky, které dostávám já jsou docela brutální. Cítím se, jakoby mi měl vyskočit každou chvíli z hrudníku vetřelec.”
“Panenko, praotče!” Práská rukama paní Bová. “Tak vy jste byl na akupunktuře.”
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
“Z nemocnice bych odešel svěží, ale Země se probouzí a tak je to asi nutné abych přežil.”
“A co Conga?” Mění téma paní Bová.
“Ta je pryč, říkám, že jsem to dostal za odměnu.”
Oba se smějí.
”Dnes ale už půjdu k přístavu nabrat nějakou dilatační hmotu.” Pokračuje praotec Trollsteinen. ”Teď když máme faunu i flóru, je na čase začít vařit vlastní pozemské recepty. Aspoň si vyzkouším jak mi jde ta telekineze.”
“My máme kuchyni ale jen ve školce, na obědy se chodí tam.” Reaguje paní Bová.
“A pustí mě tam? Zařídíte to?”
Paní Bová chvíli přemýšlí, jestli to má udělat.
“Dobře, praotče.”
“Tak já se brzy zastavím a potom si spolu zajdeme do auta.” Reaguje praotec Trollsteinen.
–
Praotec Trollsteinen je na prázdném molu přístaviště, které místo mořské vody obklopuje hnědá tekoucí hmota, která se zde sráží z daleké časové mlhoviny, do které letí všechny galaxie známého vesmíru.
Praotec Trollsteinen musí přijít na využití této zvláštní hmoty, ve které probíhá čas velmi rychle. Podle posledních zpráv je galaxie mléčné dráhy spolu s nejbližšími galaxiemi v okolí odkláněna pro sběr nové hmoty a nikoliv do časové mlhoviny. A tak kromě dalších okolností nesmí praotec Trollsteinen tohle dopustit. Země se nemůže ukázat jako neužitečný kus šutru, který se dá použít jen díky své gravitaci.
A tak na tomto zvláštním moři zhmotňuje skleněnou loď v imitaci dřeva, jde po molu a přemýšlí, jestli bude dilatační hmota všude stejná. Některá přece musí být kvalitnější, i když se ani pod tím nejlepším mikroskopem nic nezobrazí.
Praotec Trollsteinen se tak rozhoduje, že vezme tři zkušební vzorky, jeden z pobřeží, druhý o něco dál a další z místa, kde končí srážlivost hmoty a začíná voda.
Praotec Trollsteinen tedy spouští po skleněném řetězu první skleněnou nádobu. Aby se mokré nádoby nedotkl, zkouší na palubě, jestli nedokáže zvednout víko telekineticky. Skleněné víko už levituje, blíží se k nádobě a najednou se tříští na milión střepů!
“Ahh, tak to jsem asi přehnal.”
Mává tedy rukou, aby nové víko zhmotnil rovnou na nádobě a hotovo.
Když je praotec Trollsteinen zhruba o něco dál, spouští dolů druhou nádobu. Tak jako předtím se nechce o hmotu popálit respektive okamžitě zestárnout na místě kde by se jí dotkl. A tak znovu zvedá víko telekineticky.
Skleněné víko začíná levitovat, praotec Trollsteinen se snaží soustředit na chvíli, kdy se naposledy soustředil moc silně. Dobře, víko se pozvolna otáčí, nese se krásně nad nádobu a v ten moment, kdy se má spouštět se tříští na milión střepů!
“Kurva!”
Nic se neděje, praotec Trollsteinen znovu mává rukou a zhmotňuje nové víko rovnou na nádobě.
Když je někde mezi bodem, kde se rozprostírá voda a dilatační hmota už daleko od pobřeží, opakuje se celý postup potřetí. Plná nádoba je na palubě, víko levituje, obrací se, zavírá nádobu a.. nic vydrželo. Tentokrát vydrželo.
Praotec Trollsteinen je šťastný, že to zvládl. Tedy pořád mu po té akupunktuře vystřeluje z páteře a hrudníku semtam nával bolesti. Ale už teď je jasné, že pokud telekinezi zvládne on, s pozemskými recepty to později zvládne určitě i někdo další.
Země se tak neocitne v situaci, kdy by jen sbírala nějakou hmotu, ale když to všechno klapne, tak v tomto novém systému, ve svobodě bez kapitalismu, se to bude jenom hemžit faunou, flórou a hlavně lidmi s těmito ceněnými schopnostmi.
Praotec Trollsteinen tak už nebude výjimka a konečně se stane nepotřebným. Jediný, kdo ho bude potřebovat bude paní Bová, školka, škola, možná občas nějací náhodní kolemjdoucí a konečně bude svobodný i on, sní už teď na lodi a bez receptu praotec Trollsteinen.