Při takové práci na projektu v automobilce si musí člověk zjistit a dobře uvědomit jaké jsou jeho kompetence. Ono je sice hezké, že si Alten svými tzv. kompetencemi zajistí hladký průběh testování, ale vzhledem k tomu, že má ke své práci jen počítač a žádné spolupracovníky nebo podřízené, co potom vlastně zajišťuje?
A co když někdo nějaký úkol neplní? To má po něm řvát? Nebo má být s každým už od začátku kámoš a vést spoustu běžných řečí, aby s jeho projektem všichni počítali na základě nějakého mezilidského vztahu?
Mnoho otázek, se kterými má už na první pohled problémy celá kancelář. Například Helmund, ten se rozhodl jít cestou vykecávání s každým na potkání. I když zrovna ten dotyčný nemá očividně chuť, ani čas. A vzhledem k tomu, že má největší zpoždění s dodávkami kabeláží i s výsledky testů, jako účinná strategie to tedy nevypadá.
Alten si tedy domlouvá další meeting s Wulfou a ptá se:
„Co mám dělat, když nám dodavatel nedodal kabeláže k BCM. To mu mám jako psát výhružné maily nebo co mám dělat?“
Wulfa unaveně vydechuje, jakoby něco podobného řešil už tisíckrát. Přitom ho na první pohled obtěžuje i pouhá myšlenka na zpoždění, natož vysvětlovat nebo radit co by měl dělat někdo jiný.
„Eskalovat! Nedodají kabeláže, tak to musím vědět já, do kopie mailu dej projekťáka, PDTL, hardwaráře, EMC specialistu a globálního manažera, popiš jaká je situace, jaké jsou termíny, hlavně kdy je deadline na dokončení testování, jestli máš všechny podklady a my už se o všechno postaráme.“
„No dobře, eskalovat.“ Reaguje Alten.
Přitom si zuřivě zapisuje seznam lidí, kteří budou v kopii emailu. Dá se říct, že na všechno, co by mělo nebo mohlo znamenat nějaký problém v organizaci existuje jediná odpověď, a tou je „eskalace.“ Tzn. napsání dlouhého reportu o současném stavu všem, kteří mají s projektem co dočinění.
Alten tak jde po meetingu rovnou na věc. Nejdříve vyplňuje kolonku adresáta, tím je inženýr od dodavatele, jistý Piersym Mynge. Do kopie jde devět jmen z organizace, Alten z nich sice zná jen čtyři, ale když to Wulfa tak jasně bez váhání oznámil, potom by to tak asi mělo být, uvažuje Alten.
Následuje zpráva:
„Ahoj Piersym,
Jsem vývojový inženýr z oddělení el. komponent. 21.6. jsme si objednali 75 kabeláží k BCM projektu AH114, objednávka 17004586 viz email v příloze. Vzhledem k tomu, že na kabeláže jeden z našich dodavatelů už delší dobu čeká, potřebujeme informaci kdy budou z vaší strany hotové?
Situace je taková, že pokud k nám nedorazí příští pondělí 25.6., dojde ke zpoždění testování dodavatele BCM a tím ke zpoždění celého projektu.
Kolegy zodpovědné za stav projektu přikládám do kopie.
S pozdravem
Alten Tholew“
Altenovi se zdá, že je email dostatečně srozumitelný a situace jasná, takže jej odesílá a věnuje se další práci. V pondělí 25.6. však žádná odpověď nepřichází, Wulfa se na chodbě i očnímu kontaktu v kanceláři vyhýbá, a tak Alten píše další hromadný email:
„Prosíme o odpověď na předchozí email viz níže.“
V pátek 29.6. zvoní Altenovi telefon. Na druhém konci je PDTL a ptá se na stav projektu:
„No čekám na odpověď u dodavatele, v pondělí jsem posílal druhý email. Já bych jim zavolal, ale můj vedoucí Wulfa říkal, že to mám poslat takhle hromadným emailem.“
„Jojojo a zatím neodpověděli?“
„Zatím ne.“
Po téhle debatě kontroluje Alten timing projektu, ten má kvůli tomuto problému zpoždění už 3 týdny a vzhledem k tomu, že je dnes pátek, bude to po víkendu už měsíc.
–
Alten se v automobilce etabluje z poměrně nevzdělané rodiny. Jeho žena vlastní malou prodejnu se smíšeným zbožím, sourozenci pracují většinou na stavbě, známí zase jako pomocné síly různého druhu, většinou jsou spíš nezaměstnaní. A tak jsou pro něj velké, prosklené prostory ve fabrice jako z jiného světa.
V takové továrně je neustále čilý ruch. I když se zde třeba nic zvláštního neděje, je na ulicích mezi budovami spousta lidí, kteří mají namířeno tam anebo támhle. Vysokozdvižné vozíky a kamiony neustále přeparkovávávají, burácí. Manažeři v kravatách a manažerky v kostýmech kolem toho všeho ladně obcházejí, a přitom jeden z takových projektů, na kterém všichni pracují, stojí a padá s emailem, na který čeká Alten.
Alten už má vyplněné všechny tabulky, přečtené všechny emaily, které přišly Helmundovi, Helmund přitom nikde, ten zůstal doma a do práce přijde asi ve středu, možná ve čtvrtek nebo v pátek, uvidí se. Wulfa se už přes týden na Altena ani nepodíval, a tak se Alten rozhoduje, že udělá něco, co tu není asi úplně zvykem. Zvedne telefon, dodavateli zavolá a zeptá se co se děje.
„Piersym Mynge, dobrý den.“
„Alten Tholew, zdravím. Volám, protože jsem vám minulý týden posílal email ohledně nedodaných kabeláží k BCM, projekt AH114. Jak jste na tom?“
„Ah, to jste vy, dobrý den. Vydržte, ano, tak ty už jsou hotové, ale stále od vás nepřišla záloha. Takže jsme po první várce výrobu zastavili.“
Altenovi připadá divné, že je situace taková, když přitom Piercym ani neodpověděl na email.
„No, víte co, podle toho emailu s dvaceti lidmi v kopii jste si asi mysleli, že o všem víme a už posíláme peníze, ale například já o zpožděné platbě nevím vůbec nic. Co pro vás můžu samozřejmě udělat je, že zjistím kde se to zaseklo. Každopádně ty kabely potřebujeme, tak můžete odeslat aspoň tu první várku?“
„Když mi slíbíte, že se o to postaráte, tak samozřejmě.“
„Samozřejmě, prosím vás, hned teď běžím za projekťákem, bouchu do stolu a zeptám se kdy pošleme peníze.“
Oba se smějí.
Tím je rozhovor u konce. Alten dnes vyřešil docela zásadní technický problém, se kterým by si ledaskterý vývojový inženýr neporadil, a tak si řekl, že za odměnu odejde z práce domů už ve 13:30.