Je neděle 19:00 a Rica čeká, až se Salte a Hany připojí na jejich vůbec první společný meeting. Salteho potkal na jednom darkwebu, kde vedl živou diskuzi o mimozemšťanech a Hanyho zase na jakémsi whitewebu, kde probíral náboženské témata.
Zatím to vypadá, jako docela zbytečný meeting. Ostatně podobné tlachání a rozebírání jakýchsi neuchopitelných témat je ve své podstatě zbytečné. Ovšem dokud se nejedná o boj o vlastní přežití.
Je 19:01 a všichni už jsou připojení. Kamery a mikrofony zapnuty.
„Promiňte, trochu jsem se zdržel.“ Pronáší Hany.
Salte hledí na Hanyho místnost. Vypadá jako knihovna, nad kterou visí křížek.
„No, to je pohled. Ty tam musíš mít bibli snad i v latině.“
„Já? To je jen kulisa ze starých časů. Některé z nich mají už i historickou hodnotu, tak ještě pár let počkám, a pak je prodám za přestřelenou sumičku.“
Všichni se smějí.
„Kdybys měl Popol vuh, tak ji od tebe koupím. Ta mě docela bavila.“ Reaguje Rica.
„Pohane.“
Všichni se smějí.
„Dobrá, tak proč jsme se vlastně sešli.“ Pronáší Rica. „Řekli jsme si, že budeme probírat společné témata, které nás všechny trápí a sejdeme se jednou měsíčně, vždycky v neděli večer. Mě osobně k tomu přiměla reakce jedné redaktorky, které jsem napsal pár emailů, co se mi to děje. No a ona se o ničem z toho na svém kanále nezmínila, jen řekla, že na všechno, co se týká mimozemšťanů anebo armády, je uvalena cenzura. Respektive žádný support, což je vlastně cenzura, jenom jinými slovy.“
„A cos jí řek?“ Ptá se Salte.
Rica se zhluboka nadechuje.
„V podstatě, že disfunkce jako Parkinson nebo Schizofrenie jsou choroby z telepatie, které se dají překonat. A abych zjistil, jak na tom jste, nepoženu vás k doktorovi, abyste to měli v papírech, ale pošlu vám tohle.“
Rica ukazuje na kameru malou, blonďatou panenku, která je oblečená, jako otrhaná čarodejnice.
„Tady se dostáváme zase trochu na jinou kolej.“ Pokračuje Rica. „Protože jde o prokletou panenku, to je její název. Má v sobě EMC senzor, který ji rozsvítí oči, když se k ní přiblíží nějaký zdroj elektromagnetického záření. Má jít jen o hračku k pobavení, ale k ní přiblížím holou ruku…“
V panence to v ten moment začíná jiskřit a její oči září.
„To je, co? Jakobych měl v sobě malou elektrárnu. Proto se na to umírá. Zemřel tak například Lenin anebo Mozart. Já jsem naštěstí elektrotechnik, takže mě nějaké báchorky o tom, že bych se měl uzemňovat, nezajímají. Elektřina je náš kamarád, teď jde jenom o to zjistit, jestli i vy v sobě máte nějaký náboj. Jestli ne, tak máte s největší pravděpodobností v hlavě jenom piliny.“
Všichni se smějí.
„Ale počkej, jak víš, že to tak funguje?“ Ptá se Salte.
„Dostal jsem znamení.“ Reaguje Rica.
„Ale nech ty náboženské kydy.“ Povídá Hany.
„Jo vlastně. Vidíte, jak je těžké držet se na racionální úrovni? Ale my tři to možná rozlousknem, představte si budoucnost úplně bez mimozemšťanů, bez boha, jenom tedy s prokletou panenkou se svítícíma očima.“
Všichni se smějí.
„Já navrhuju, abychom se všichni tři někde sešli. Takový trik před kamerou zvládnu taky. A docela rád bych se dozvěděl, co je to to EMC.“ Povídá Salte.
„Nemáme to od sebe vůbec daleko.“ Souhlasí Hany.
„Jenom doufám, že nedojde k nějakému zkratu. Že z toho nevznikne třeba lokální černá díra.“ Reaguje Rica. „Já už jsem si zvykl, že jsem na to sám. A říkal jsem si, že by to tak mělo i zůstat. Vždyť co je to za existenci mít neustále hlavu v jednom ohni. Jenže pak jsem se dozvěděl, že se na to umírá a že je v podstatě lepší nijak si nerozšiřovat vědomí, jít jenom s davem, dělat jednoduché věci, přemýšlet jednoduše, spoléhat se na organizaci a techniku. Tím v podstatě hodili do koše veškerý lidský potenciál.“
„To jsou podle mě zbytečně silná slova.“ Reaguje Hany.
Rica krčí rameny.
„Na druhou stranu, jestli k tomu potřebujeme různé berličky, jako znamení, vize anebo víru, je to stejně na hovno. V dnešní době co s tím? Co vlastně chlapi děláte? Podnikáte, máte zaměstnání?“
„Já jsem teď momentálně nezaměstnaný.“ Reaguje Salte.
„Já mám firmu na výrobu spodního prádla. Zděděnou, docela to sype.“
Rica se tváří nechápavě.
„Že by měl tenhle problém Mozart dokážu pochopit, ten dokázal složit celou symfonii a z hlavy! Ale zrovna my, jako k čemu nám to je?“
Všichni se smějí.
„Já jsem sice nezaměstnaný, ale velmi sečtělý, nemysli si.“ Pokračuje Salte. „Já četl Nietzscheho už v šestnácti letech. Dokonce jsem přednášel na univerzitě.“
„A jaktože už nepřednášíš?“
„Párkrát jsem se zapletl se studentkami, tak mě vyhodili.“
Všichni se smějí.
„Ale stejně to nevysvětluje ony paranormální jevy.“ Pokračuje Rica. „Kdyby to mělo aspoň nějakou logiku. Teda já čtu celý život, ale nikdy jsem nikoho neslyšel mluvit v téhle souvislosti o mimozemšťanech.“
„Pozor.“ Reaguje Salte.
„Tedy o zdravotních problémech. Mě to bude asi chvíli trvat.“
Všichni se smějí.
„Ale podle všeho půjde o docela běžný jev.“ Pokračuje Rica. „Jednou, když jsem byl v Německu, viděl jsem kolem procházet nějakého kluka s nateklou hlavou, který si něco mumlal. Potom jel kolem mě někdo takový na kole, které bylo přezdobené a nadával. Nicméně netuším, jestli nešlo jen o někoho z nějaké tajné služby. Ti mě totiž otravují neustále, zrovna minulý týden mě zastavil chlápek a chtěl si povídat o autě. Prý, to je hybrid, hmm. A kolik to žere? V ruce držel energy drink a pak se mi na stole před hotelovým pokojem objevilo to samé. Takže já narozdíl od vás mám ještě tenhle problém.“
Meeting pokračuje dál na podobná témata. Ukazuje se, že se podobné věci stávají Saltemu i Hanymu, takže jejich schůzka končí otevřeně a všichni se domlouvají na setkání někde kvůli oné prokleté panence.