Práce na takovém projektu, v oboru, o kterém nic nevíte, je těžká. Tedy na první pohled, moderní management totiž stojí hlavně na tom, že zařizuje a domlouvá záležitosti, které předem nadefinují jejich podřízení. Takže se jich stačí zeptat co potřebují, aby se stihlo udělat to anebo tohle, a potom takovou věc shánět.
Jednoduché, hlavní je budit spolehlivý dojem a je vlastně jedno, jestli se jedná o výrobu aut anebo čokoládových preclíků. Alten však ke svému překvapení začíná u nového projektu zjišťovat, že jeho pozice je částečně sice manažerská, ale velkou část tvoří taky určité odborné znalosti, které by mít měl.
Ve výrobním procesu v automotive je totiž zakomponovaná celá řada norem a standardů, které když se nedodržují, není výroba takového automobilu vlastně legální. Takové auto nesmí například rušit signál z mobilních telefonů, jeho elektronika musí fungovat i když přijde mráz nebo za velkého horka, a to vše musí být otestováno a doloženo certifikáty z laboratoře.
A tak si Alten říká, že jsou dvě možnosti, buď si vše poctivě nastuduje anebo se na všechno, co ho může v budoucnu čekat, zeptá předem. Zní to, jakoby chtěl zajít k věštkyni, která rozsype po stole hromádku kuřecích kostí, a všechno mu vyjasní. Místo toho bude však v rámci toho ať se moc nenadře a nový projekt dopadne dobře, muset být onen věštec on a hromádka kostí budou střípky informací, které bude muset posbírat od svých kolegů.
A tak si hned další ráno domlouvá one-to-one meeting s Wulfou. Oba sedí v zasedací místnosti, Wulfa na něj zmateně hledí, protože nový projekt svěřil Altenovi teprve včera.
„Možná se divíš, proč one-to-one meeting tak brzy, jen si chci ujasnit pár věcí, protože v následujících týdnech budu vše řešit spíš s kolegy z projektu, ale mám tady takovou kostru.“ Pronáší Alten.
Wulfa se tváří důležitě.
„Jasně, co bys potřeboval, takový one-to-one si můžeme dát kdy budeš potřebovat, Altene.“
Alten před něj přesouvá papír s timingem projektu, kde jsou heslovitě popsané jednotlivé fáze.
„Tak třeba tohle, FMEA, co to je?“
Wulfa na něj s obavami hledí.
„Tedy já samozřejmě vím o co jde, ledacos jsem si o tom našel. Spíš bych potřeboval, aby mi ten software asi nainstalovali, že? No a potom nějaké krátké školení jak se ovládá, kde najdu příklady jak má taková struktura ve FMEA vypadat…“
„Dobře, dobře. To nebude problém.“ Přerušuje ho Wulfa.
A začíná obsáhle vysvětlovat celý koncept FMEA v automobilovém průmyslu. Alten si přitom zuřivě zapisuje všechno, co by mu mohlo být nějak užitečné. Následuje další položka v timingu. Až se společně dostávají až na konec seznamu a oba zjišťují, že jejich meeting trval celou hodinu a půl.
Alten, se spoustou poznámek a mnohem jistější, že teď už ho z firmy nevyhodí, a vyčerpaný Wulfa tak společně odcházejí ze zasedací místnosti jako vítězové.
–
Každému, kdo už jako manažer pracuje, anebo se v těchto kruzích pohybuje odjakživa, to přijde jako samozřejmost. Alten si však schopnost vidět do budoucna a předpokládat co přijde, osvojuje kvůli neustálým změnám zaměstnání už celkem pravidelně.
Do kuřárny před výrobní halou chodí dělníci a dělnice si oddychnout a popřemýšlet. Většinou si povídají o tom co doma nebo kdo zase odflákl svoji práci a ti ostatní tak museli dodělat všechno za něj.
„A co vy, vás jsem tady ještě neviděla.“ Povídá žena vedle Altena.
„Já jsem tu nový, přišla globální katastrofa, zavřely se hranice, tak jsem tady. A co vy, jaké to tu je?“
„Je to pakárna, ale bydlíme tady ve městě, takže.“
„Jasně, takže to nemáte aspoň daleko. Ještěže tu takovou fabriku máme, aspoň je kde dělat.“
Žena nasazuje pohrdavý výraz.
„Já byla radši na mateřské, ale vrátila jsem se, lidi jsou tu docela v pohodě. A co děláte?“
„Já sedím támhle v kanceláři a zatím spíš nevím, co tady vlastně dělám.“
Oba se smějí. Žena má už dokouřeno, je konec pauzy, a tak jde s ostatními do haly. Altenovi dochází, že je i zde, jako všude na světě hierarchie mezi lidmi rozdělená podle toho co dělají. Lidé z kanceláře jsou ti frajeři, co chodí na meetingy one-to-one, a ti ostatní jsou zkrátka dělníci.
–
Alten už několikátý den prochází své poznámky a postupně kontaktuje lidi, kteří se věnují buď tomu anebo onomu oboru z jeho seznamu, aby jim řekl, že pracuje na novém projektu a zeptal se co potřebují třeba k takovému FMEA.
Není to jednoduché, protože většina z nich buď rovnou řekne, že nemá čas anebo není ve své kanceláři, ani neodpovídá na emaily. A tak je jeho osobní věštba, že nakonec skončí ve výrobě na lince a bude rád, když bude mít alespoň pár drobných na sladkou tyčinku z automatu, stále reálnější.
Naštěstí je zde Wulfa a jeho pravidelné týmové meetingy. A hned na dalším se ptá Altena, trochu s obavami v hlase:
„A co projekt GH-15?“
Všichni se obrací zvědavě k Altenovi.
„No předem díky za one-to-one meeting, u kterého si mi vysvětlil docela podstatnou část celé práce. Nicméně musím jako říct, že většinu lidí z projektu, které se snažím kontaktovat, tak jsou buď home office a neodpovídají na maily, anebo na mě nemají čas. Říkají: až to bude aktuální.“
„A kdo ti to řekl? V takovém případě mi dej vždycky vědět kdo nereaguje a já se o to postarám anebo mě dej do kopie v mailu.“
„Třeba Timo z prototypové výroby.“
Všichni se smějí.
„Aha, Timo.“
„No.“ Pokračuje Alten. „Jako já vím, že k nim ještě ani nedorazil materiál, ale už mohli aspoň začít připravovat prototypovou linku. Zatím tam podle mě nepřipravují nic.“
„Vidíte, to je aspoň přístup.“ Reaguje Wulfa ke všem. „Jak je na tom timing projektu?“ Ptá se Altena.
„Timing vypadá tak, že za měsíc by už měl být hotový první prototyp.“
„To by se měli začít připravovat.“
„Já si taky myslím, právě.“