Jeffry s Dorou stojí před vesmírnou lodí a loučí se.
„Možná jsem to měl ještě uvážit. Podle údajů na lodi je Proxima Centauri sice jen 4,2 světelných let daleko, ale když poletím moc rychle, nemusím se vrátit za 14 let, ale mnohem později. Je to zvláštní, ale čím rychleji letíš, tím více času uběhne.“
Dora se tváří, jakoby viděla Jeffryho naposledy.
„Hlavně si nech stejné číslo, ať ti potom můžu zavolat.“ Pokračuje Jeffry.
Dora ho v ten moment objímá.
„Tak ahoj a vrať se.“
„No vrátím se určitě, co bych tam dělal.“
„Ty víš, jak to myslím.“
Jeffry se otáčí a zvolna kráčí k lodi, potom se ještě naposledy obrací zpátky k Doře:
„Svůj byt si pořád platím, takže jestli chceš, můžeš přijít zalít kytky a podívat se na kouzelného dědečka s velkým krabem na hlavě.“
„Ahoj.“
Jeffry nastupuje do lodi, ta se po chvíli neohrabaně zvedá ze Země a potom rychlostí blesku vystřeluje do vesmíru. Byl to jen okamžik a pro Doru už je po všem. Ještě to neví, ale odteď až do konce svého života bude chodit do Jeffryho bytu zalévat kytky, vybírat poštovní schránku, vysávat, utírat prach, umývat okna a pozorovat kouzelného dědečka s velkým krabem na hlavě, jak sedí v kuchyni a vrtá se v nudlích.
–
Jeffrymu ubíhá cesta rychle, několik prvních měsíců loď zrychluje, takže je tráví ve stázové komoře. Když loď letí maximální rychlostí, tedy 70% rychlosti světla, vychází z komory ven a začíná studovat.
Na co neměl kvůli pozemským povinnostem vůbec čas, to na něj čeká právě teď. A tak se s chutí občerstvuje iontovým nápojem z automatu, usedá k řídícímu panelu a vzpomíná co všechno se při rychlokurzu na mimozemské základně naučil a co všechno loď umí.
Je toho spousta, během doby na Zemi loď automaticky nahrála veškerá pozemská data, navíc k tomu disponuje celou řadou funkcí jako sny na přání, virtuální realita na přání, regenerační koupele. Zdá se, že všechno na téhle lodi se soustředí výhradně k ukrácení volného času, zmrazení pro dlouhý let a regeneraci těla.
Při dalším hledání Jeffry objevuje dvě sady zařízení pro osídlení planety pod povrchem, které podle návodu slouží jako nouzové řešení v případě závady na lodi. Dále potom těžařské vybavení a laboratoř.
Jeffryho v tu chvíli napadá, že měl vzít Doru sebou anebo místo ní alespoň několik dalších lidí. Určitě by se našla spousta dobrovolníků, kteří by o podobnou zkušenost stáli. Nebo spíš by se o takovou možnost, strávit pár měsíců na planetách v okolí Proxima Centauri, doslova poprali.
Jenže Jeffry vždycky konal rychleji, než přemýšlel, a tak krčí rameny a říká si, že zkusí popřemýšlet co s takovým vybavením na cizí planetě.
–
O měsíc později zjišťuje, že už sice chápe co k čemu na téhle lodi slouží, ale co bude s takovým vybavením vlastně dělat, pořád neví. A tak se rozhoduje, že stráví zbytek cesty ve stázové komoře.
Vstupuje tedy do ní, dveře se zavírají, uvnitř zastavuje čas a o 7 let později, které mu připadají jako 7 vteřin, se probouzí. Pohled, který se mu nabízí je úchvatný, Proxima Centauri je impozantní červený trpaslík, kolem kterého rotují hned tři planety v obyvatelné zóně a v dálce na to vše dohlíží extrémně zářivá hvězda Alfa Centauri.
Jeffry se tedy obléká do skafandru a přistává na první, zmrzlé planetě, která je od Proximy Centauri nejdál. Na povrchu nechává robotického skauta, který se v okamžiku zakusuje do ledu a začíná s průzkumem.
Poté se vydává na planetu, která je blíž a měla by být teplejší. Tady už to vypadá jako na Zemi, tedy pokud by byla jedna část Země trvale pokrytá ledem a druhá část byla trvale přivrácená ke slunci a vypadala jako poušť. Jeffry unaveně vydechuje, nicméně robotického skauta vypouští taky. Ten se zakusuje do písku a mizí pod povrchem.
Následuje cesta na nejteplejší planetu, která je k Proximě Centauri také neustále přivrácená, ale když přistává na odvrácené straně, zjišťuje, že je zde sice neustálé šero, ale jinak docela příjemně. Takže vypouští skauta a vrací se na loď s tím, že počká co z toho bude.
–
Pokud jste fanda do geologie a odjakživa vás fascinovalo jak mohlo vzniknout to které pohoří anebo proč je někde více křemenu a někde se zase hojně vyskytuje žula nebo čedič, na planetách poblíž Proximy Centauri by jste byli jako v aquaparku, který je plný výzev.
Svým způsobem je na co koukat, konec konců po milióny let jsme už jako inteligentní živočišný druh koukali na hvězdy a ty nás nepřestaly udivovat. Jenže hledět takových deset minut někde na verandě při kávě na hvězdy nebo koukat na jednu z nich zblízka od rána do večera, není určitě to samé.
A tak se o další měsíc později začíná Jeffry nudit. Robotické sondy se na všech třech planetách mrštně zakusují do planety a vyskakují nad povrch, jako delfíni. Jenže kromě nějakých primitivních prvoků a sinic zatím žádný život, ani zlato nebo diamanty zatím nenalezly.
„To mi chceš říct, že tu není ani hrudka zlata, prostě nic.“ Vzteká se Jeffry.
Když se dál nic neděje, nechává Jeffry skauty na místě, aby sbíraly údaje o životě na planetě a o drahých kamenech, programuje loď k návratu na Zemi a odlétá.
–
Když Jeffry přistává zpátky na Zemi, pochvaluje si, že je na tom fyzicky mnohem lépe, než když odletěl. Jakoby nezestárl ani o den, spíš mu připadá, že je jeho tělo ještě mladší než předtím. Tvář o něco starší, ale už žádné bolesti v zádech anebo píchání u srdce, jakoby se znovu narodil.
Po přistání vytahuje mobilní telefon, aby zjistil, jestli firma Apple pořád existuje a o kolik mu skočily jeho akcie. Nicméně ten se nedaří zapnout. Čtrnáct let, je už pro takový mobil opravdu hodně, uvažuje pro sebe.
Zašel by si koupit nový, ale jeho bankovní karty jsou dávno prošlé, jaké je vlastně datum? Podle lodního počítače je říjen, rok 2099. Od chvíle, kdy odletěl uplynulo kvůli dilataci času celých 65 let!
Běží tedy domů, aby se podíval, jestli je jeho byt pořád jeho. Okolí vypadá zvláštně, moderně, ale automobily jezdí pořád na čtyřech kolech, přestože je dnes už nikdo nemusí řídit. Vybíhá do schodů, otevírá dveře a jde rovnou do kuchyně.
V kuchyni sedí kouzelný dědeček s velkým krabem na hlavě a naproti němu jedna velmi stará paní. Oba se přitom vrtají v nudlích. Nejí je, jen se v nich vrtají.
„Doro?“ Ptá se Jeffry.
„Íííík.“ Reaguje kouzelný dědeček.
Stará paní se pomalu obrací k Jeffrymu.
„To jsi ty! Tak jsi se vrátil.“