Následující dva roky probíhají velmi svižně, hlavně proto, že je neustále o čem přemýšlet. Rica se snaží pracovat a zároveň bojovat se svou elektromagnetickou hlavou. Salte se ponořuje nazpět do darkwebu a zkouší najít nové postřehy o mimozemšťanech a Hany se vrací ke svým knihám, k náboženství a filozofii.
Konfrontací, kterou všichni tři „utrpěli,“ si v podstatě potvrdili každý to své a i když si člověk jednou otevře jakési intelektuální obzory, stejně se nakonec nejraději vrací do zaběhnutých kolejí.
A protože všechny tři pojil dohromady vlastně jeden vliv, jenom pokaždé jinak interpretovaný, je docela dobře možné, že jsou ony interpretace spíš jakési tužby a přání, než aby to bylo myšleno oním vlivem nějak konkrétně. Nakonec ale je onen mimozemský vliv asi dobře vymyšlený, protože s nedostatkem informací umožňuje různým zájmovým skupinám a vládám těžit pozornost na hlouposti lidí. A s relativním dostatkem informací na to všechno hodit bobek a jít svou cestou.
Rica ještě před pár lety litoval, že se vůbec kdy věnoval podobným otázkám. Jde v podstatě jen o neproduktivní spekulace, ve výsledku na nic. A najednou když si na ně odpovědi našel, je rád, že nemusí pokračovat životem s úplně prázdnou hlavou, kterou každému do té doby záviděl.
Tedy s prázdnou hlavou, existuje ještě jakési kolektivní nevědomí lidí, které není absolutně kompatibilní s myšlením těch jiných. Ale nad tím Rica nepřemýšlel, protože v tomhle se nevyzná už vůbec.
–
Zkrátka prasárna, Rica je rád, že si právě smaží květák v trojobalu, k tomu vaří fazolky, hrášek a další hromada zeleniny. Naproti jeho domu bydlí sousedka, která mu právě dala jednoduchý recept na údajně nejlepší šťouchané brambory.
A najednou vidí periferním viděním v rohu kuchyně stín. Když se ohlíží, nic tam není. Ricovi dochází, že mu zase přeskakuje. Ale už ví, že jde o průvodní jev při nečinnosti. Jako když viděl naposledy Salteho s Hanym a i když nic neříkali, přesně věděl, co si myslí. A jako je tomu u každého člověka, kterého potkává. V případě lidí jsou tyhle vjemy a vizualizace už zcela konkrétní, v případě krájení zeleniny jde patrně jen o nějaké umírání buněk při řezání nožem.
Ale Rica ani po všech těch letech, ani po tom všem, co všechno už viděl a co vše už mu logickou cestou došlo, nic z toho vidět nechce. Chce se jen cítit dobře a neřešit ty tisíce a milióny zvláštních vzruchů mimo realitu, které se dějí na každodenní bázi.
Každodenní život je po většinu času, z 90%, tedy pokud není člověk na drogách, v zásadě docela nudný. I když šplháte s partou na Himaláje nebo sedíte na pláži v Kalifornii se serfem, zapíchnutým do písku a povídáte si s holkama v bikinách, stejně to s těmito zvláštními vlastnostmi po nějakých patnácti minutách omrzí.
Ricovi v takových chvílích dochází, že by se měl zaměstnat další a další činností, aby ony stíny při krájení zeleniny vymizely. Aby všechny ty vzruchy, které se ve skutečnosti nedějí, dojmy, které ve skutečnosti neexistují a vysvětlení, které nejsou v reálném životě vůbec na nic, aby je přebil další a další činností. Potom ony zvláštnosti možná vymizí nadobro.
–
A právě po dvou letech mu k jeho překvapení volá Salte. Rica to nejdříve nezvedá, on už se o nějakých spekulacích odmítá dál bavit. Ale když volá podruhé, tak to nakonec zvedá.
„Nazdáár, dlouho jsme se neviděli. Jak se máš?“ Ptá se Salte.
„Dobře, byl to boj, ale už dobrý. A co ty? Nějaké novinky?“
„Narodila se mi dcera, kolik je to vlastně už let?“
„Ááá, gratuluju. Já jsem zatím rád, že jsem ještě naživu. Už to budou.. dva roky. To to letí.“
„Hmm.“ Reaguje Salte. „Poslyš, já neztrácel čas a zjistil jsem na darkwebu zajímavé věci. Hlavně, když jsem porovnával různé spekulace a zkušenosti s mimozemšťany, zjistil jsem, že jen možná 1% je z toho pravda a celý zbytek jen bludy, financované Americkou a Ruskou vládou.“
Rica se směje.
„Hmm, tak to jsi objevil ameriku. Přitom, co jsem zjistil já, mi už připadá jako nesmysl, aby někdo inteligentnější než my opice, podporoval nějakého hlavního opičáka, ať tady řádí. Je jasné, že jsou to jenom spekulace.“
„A tys taky pátral?“ Ptá se Salte.
„Já nemusím dělat nic, hlavně, když mi neprořízne telepatický signál hlavu vejpůl a jsem v pohodě.“
„Aha. Poslyš a co dělá Hany?“
Rica chvíli přemýšlí.
„Psali jsme si pár mailů, teď studuje staré náboženství, jako Inky a Máje. Já myslím, že když to člověka baví, tak proč ne. Jenom nevím, proč jsme se vlastně nutili do něčeho, jen abychom vymysleli další kolo, které se bude tak akorát točit opačným směrem.“
„Aha.“
Oba chvíli mlčí.
„A jak se jmenuje, tvoje dcerka?“
„Burga. Snad ji to nepoznamená do konce života.“
Oba se smějí.
„Hlavně bys ji měl zakázat darkweb.“ Pokračuje Rica.
„K takovým věcem se určitě nedostane. Prasárny na N-tou, mám stejný názor jako ty, ale stejně mě to baví.“ Reaguje Salte.
„Však mě taky, ať už chci nebo ne. No mohli bychom si dát jeden společný meeting i s Hanym. Minimálně pokecáme, co bylo, ne?“
„Já souhlasím.“
„Tak fajn.“