I když chodí Andy už dávno do školy, nemá svůj vlastní mobil ani konzoli se hrami. Co Andy má je jeho vlastní krabice s hračkami, ze které mu jeho sestra pořád něco bere.
Zrovna si chtěl ze stavebnice postavit rampu, ze které bude spouštět auta dolů. Na zemi jsou připravené granule pro jejich psa Terryho. Až Terry přiběhne, spustí Andy auto po rampě dolů rovnou na granule.
Andy je zvědavý jestli si Terry přijíždějícího auta všimne nebo ne a dostane autem do čumáku.
Jenže tenhle plán asi nevyjde. Andy se v krabici prohrabuje sem a tam, jenže stavebnice, ze které by mohl rampu postavit nikde není.
Po chvíli hledání už je mu to jasné. Jeho sestra byla loupit v jeho krabici a stavebnici mu ukradla.
Jde tedy rovnou do jejího pokoje. No jasně, všude po jejím stole se válejí jeho kostky a ona si dělá domeček pro panenky.
Andy jde k ní, bere si do ruky sáček na stavebnici a začíná všechno sbírat.
„Zase mi bez zeptání bereš moje věci?“
Agáta, tak se jeho sestra jmenuje, se tváří uraženě.
„To nejsou jenom tvoje věci.“
„Jenže já si jdu postavit rampu na auta a všechno si beru, takže máš smůlu.“ Povídá Andy.
Agáta přemýšlí, jestli má začít brečet nebo se sním prát. Jenže když on ji pokaždé přepere, to je potom těžké.
Andy se však na poslední chvíli zastavuje a prohlíží si její rozestavěný domeček pro panenky. Už má hotové zdi, malý balkón a před domem to vypadá, že bude asi zahrada.
„Hmm, ten domek by vypadal za chvíli už dobře, kdybych ho nemusel zbourat.“ Povídá Andy.
„Ne, ty mi ho nebudeš bourat.“ Kroutí hlavou Agáta.
„Ale prosím tě, to snad rozhodnu sám, ne?“ Pokračuje Andy nadřazeně. „A garáž k domku nestavíš?“
Agáta si prohlíží zkoumavě svůj domek. Na stole by bylo dost místa i pro garáž, jenže na co garáž, když má jenom panenky a žádné auto?
Andy mezitím bere do ruky dvě kostky a umisťuje je do volného místa v pravé části domu. Potom pokládá sáček se stavebnicí na zem, bere další díly a skládá je na sebe, aby postavil první zdi garáže.
„Vypadá to dobře, akorát nevím z čeho bych udělal vrata, aby se dala garáž zavřít.“
Agáta moc nechápe, co se to děje. Ale není to poprvé, kdy k ní přišel do pokoje ji něco vzít a místo toho si s ní začal hrát. Agáta přemýšlí, že bude asi lepší, když se do stavění zapojí i on, možná, že ji domek potom nezbourá.
Andy zatím odbíhá do vedlejšího pokoje a běží zpátky i s autem v ruce, aby vyzkoušel jak má být garáž velká.
„Sedí to, auto se tam vejde.“
„Sedí.“ Souhlasí Agáta.
Andy se zamyšleně škrábe na hlavě.
„Dobře, tak jestli k domku postavíme garáž, můžeš si stavebnici do zítra nechat.“
Agáta mu raději neodpovídá, i když ji takovými řečmi dost štve. Stavebnice i domek pro panenky zůstává u ní v pokoji na stole a to je hlavní.
Odpoledne jde Andy do parku podívat se, jestli tam není někdo z kamarádů. Protože má jeho táta prodejnu s hračkami, jde nejdříve tam, aby si prošel pulty a podíval se, jestli tam nemají něco nového.
Nejraději se zastavuje v části s auty a se zbraněmi. Tam je vždycky na co se dívat.
Andy stojí a dívá se na plastový obal s umělohmotnými pouty, potom se rozhlíží jestli na něho nekouká prodavačka. Totiž vždycky, když se jde na hračky dívat, tak ho sledují, aby na nic nesahal.
Andy unaveně vydechuje. Zrovna takovéhle pouta by na něco potřeboval a nemůže si na ně ani sáhnout.
Jde tedy dál a po chvíli vychází z prodejny ven na rušnou ulici, kde chodí spousta lidí. Na semaforu čeká na zelenou, přechází přes jednu ulici, na druhém semaforu čeká na zelenou, přechází přes druhou ulici a už je v parku.
Mezi řadou zelených stromů jsou houpačky, pískoviště a prolézačky. Jenže i když tam děti jsou, zrovna nikoho z nich Andy nezná.
Na trávě vedle něj je několik spadaných větví ze stromů. Andy se tedy dívá nahoru na strom, jakoby ty větve někdo zlomil a hodil dolů. Jenže strom je vysoký, jak může někdo vyšplhat do takové výšky, to mu není jasné.
Tím ale tohle dobrodružství asi končí, nikoho tady nezná a asi nebude mít co dělat, a tak půjde domů. Ale jít do parku a hned zase domů, tam je akorát jeho sestra, co by tam s ní celý den dělal.
To je zase situace. Bere pár spadaných větví ze země a táhne je směrem k pískovišti.
Na jedné větvi jsou špičaté listy a na druhé kulaté, což je zvláštní.
Odlamuje tedy z větví několik klacků a zabodává je do písku vedle sebe. Vypadá to teď jako řada malých stromů s obrovskými listy.
Děti vedle na prolézačkách se smějí, jeden z kluků jde k pískovišti za Andym.
„Co to tady děláš, člověče?“
„Já nevím, nudím se. Co děláte vy?“ Ptá se Andy.
„Jsme na prolézačkách.“ Odpovídá ten kluk.
„Aha, tak to by mi nedošlo, když vás tam vidím.“
„Nejdeš za námi, člověče?“
„Oukej.“ Souhlasí Andy.
Ostatní kluci na Andyho hledí a přitom lezou na prolézačce z železných tyčí nahoru a dolů, naproti je skluzavka, akorát po ní nekloužou, jenom na ní dva kluci sedí.
Andy leze na prolézačku naproti a povídá svému novému kamarádovi:
„Že na tu skluzavku nedoplivneš?“
„Odsud?“ Ptá se kluk.
„Jo odsud.“
„Bez problémů, člověče.“
Kluk začíná v krku lovit ten nejmastnější chrchel a plive do dálky rovnou na skluzavku!
Všichni se smějí.
„A tam na skluzavce sedí dva teplouši, doplivneš na ně?“ Pokračuje Andy.
Kluk přemýšlí, jestli to má udělat a plivnout na ně. Ti dva ale mezitím skáčou ze skluzavky raději dolů.
„Odkud jsi, člověče?“ Ptá se ten kluk.
„Máme támhle prodejnu s hračkami, chceš se podívat?“ Ptá se Andy.
„Třeba jindy, za chvíli přijde máma a musím domů.“
„Oukej.“