Jose sedí s Jasmine v jídelně, právě doobědvali, a tak si z pusy dolují párátky zbytky masa. Oba jsou najedení až k prasknutí.

„Já myslím, že by se se surovinami mělo při vaření víc šetřit, děláme toho asi zbytečně moc.“ Povídá Jose.

„Dvě kuřata pro tři lidi, já jsem vám to říkala.“

„No, naštěstí přijeli sousedé.“

Crosby se před chvílí ochotně zvedl od stolu, že donese druhé kuře chlapům do palírny. Jenže uběhlo už deset minut a Crosby pořád není zpátky.

„Vypadá to, že se nám tam Crosby zdržel.“

Jasmine unaveně přikyvuje a mění raději téma.

„Táta v dopise psal, že mají přijet stavaři kvůli bazénu už dnes, že?“

„Myslím, že jo, ty si to četla.“

„Já už se tak těším.“

„Já taky.“

Jose se zvedá od jídelního stolu a těžkým krokem vychází ven před dům podívat se znovu kam bazén postaví. Vidí řady jabloní, parkoviště, bývalou restauraci.

„Jasmine?“ Volá Jose.

Jasmine se zvedá od jídelního stolu a těžkým krokem vychází ven za Josem.

„Co si říkala o tom umístění?“

„Co. Přece nezbouráme parkoviště, restauraci a stromy, které mají 2x ročně úrodu. Máme zdroje surovin, veřejné prostory, tedy musíme počítat s tím, že i bazén bude jednou veřejný, protože zvedá hodnotu pozemku.“

„Ach jo.“ Reaguje Jose.

„Já tu taky nikoho nechci, ale táta souhlasil s financováním bazénu jen když bude vedle parkoviště.“

Jose kroutí hlavou.

„Jsem z toho celý nakřivo.“

Cestou k nim přichází parta mladíku jejich věku, poskakují přitom okolo sebe a přihrávají si s fotbalovým míčem. Jdou bez váhání k Josemu.

„Nazdar, už pálíte?“

„Jasně, jdete se za nimi podívat?“ Ptá se Jose.

„To radši ani ne.“ Směje se jeden z nich. „Jdeme si na hřiště trochu zakopat, nejdeš s námi? Můžeš vzít i ségru.“

Joseho úsměv na chvíli mrzne. Přemýšlí, že by asi jít měl, když teď patří mezi místní a zaměstnává jejich rodiče. Jenže právě dnes přijedou ti stavaři. Měl by se o tom vůbec zmiňovat, když sem všichni přišli v tričku a s fotbalovým míčem?

„Super, už dlouho jsem si nezaběhal. Tak my přijdeme asi za hodinu?“

„Bezva.“

Všichni věnují Jasmine hladový pohled, otáčí se a s přihrávkami jdou po cestě zase zpátky.

„My?“ Ptá se Jasmine.

„Se budeš jenom dívat, přece mě v tom nenecháš.“

Jasmine nasazuje škodolibý výraz.

„A hrál si někdy fotbal? Ať nám neuděláš ostudu.“

Jose krčí rameny.

„Dost často jsem dribloval ve vzduchu z dlouhé chvíle s golfovým míčkem. Tak velký balón trefím i poslepu.“

„To jsem zvědavá.“

V ten moment přijíždí před dům nákladní auto, které veze malý bagr.

03„Dneska tu máme rušno, fotbalisté, sousedé jsou v palírně a konečně přijeli i stavební dělníci.“ Povídá Jasmine.

Z nákladního auta vyskakují dva muži, jeden z nich jde mechanickým krokem do zavazadlového prostoru, vytahuje nářadí, sbíječku, druhý jde se stohem dokumentů rovnou za nimi.

„Dobrý den vespolek, panstvo. Tak jsme tady.“

„Dobrý den, a to vám bude stačit bagr a sbíječka?“ Ptá se Jose.

Stavební dělník nechápe o čem to mluví, a tak vytahuje plán stavby, kde je narýsován malý bazén se dvěma lavičkami.

Jose s Jasmine se tváří zklamaně, čekali něco lepšího. I když je fakt, že finance i plánování zajišťuje Done a když jde o velkou investici, pokaždé mu na hlavě naběhne zvláštní pulzující žíla.

„Je nám líto, ale tohle jsme si určitě neobjednali.“ Zkouší Jose takticky. „Zaprvé, všude tu jsou stromy, ze kterých padá listí, takže bazén by měl být krytý. Za další, chceme se koupat i v zimě, takže by měl být vyhřívaný.“

Stavební dělník na něho hledí.

„A když v zimě přijdeme z venku, bude potřeba i sauna.“ Přidává se Jasmine.

„Bez sauny si to nedokážu už vůbec představit.“ Souhlasí Jose.

„Provozovat se bude vedle veřejného parkoviště, takže potřebujeme i sprchy a toalety.“ Pokračuje Jasmine s chápavým výrazem. „Abych to zkrátila, vy jste k nám přijel vyhloubit do země díru a vedle ní postavit dvě lavičky.“

„Věřila bys tomu?“ Přidává se Jose.

Několik dalších minut kladou další a další podmínky, bez kterých se takový bazén za žádných okolností neobejde. Jose taky potřebuje, aby měl bazén rozměr malého fotbalového hřiště, aby jej mohl vypustit a zahráli si v něm v zimě i fotbal. Jasmine zase potřebuje postavit solárko, aby se mohla opalovat.

Všechny tyhle podmínky podle nich s bazénem souvisí a když se s úsměvem s dělníky zase loučí, začínají pomalu přemýšlet jak to budou Donemu vysvětlovat.

 

Jose je oblečený do sportovního. Právě jde s Jasmine cestou mezi vysokou trávou k velkému fotbalovému hřišti, kde si kope parta známých kluků.

Opodál sedí na velké dřevěné krabici dvě holky a sledují hru.

„Vidíš, budeš tady mít i kámošky.“ Povídá Jose nadšeně.

„Však jo, jsem normální holka, bratr sportovec, jdeme si na hřiště zkrátit dlouhou chvíli.“ Reaguje Jasmine nejistě.

Když jsou o něco blíže, jeden z kluků se s nápřahem opírá do balónu a ten letí rovnou na Joseho. Jose se zatnutým břichem přihrávku profesionálně zpracovává a obloukem kope zpátky.

„Nebolelo to?“ Ptá se Jasmine.

„Docela jo, doufám, že ho nenapadne kopnout mi to ještě jednou.“

I když je pro Joseho i Jasmine seznamování s místními zezačátku trochu krkolomné, zůstávají na hřišti až do západu slunce.