Jose, Jasmine, Crosby, Emanuela a Maria José sedí v jídelně u oběda. Venku jsou puštění psi, a tak místo aby Maria José běhala okolo stolu, ven a dovnitř, jako neřízená raketa, klidně sedí a obědvá se všemi.
V jednu chvíli zvoní u dveří telefon.
“Ha, to zvoní někdo u brány.” Povídá Jose.
“Zavřeme bránu a už někdo zvoní.” Reaguje Jasmine.
“Zvláštní, že když je brána otevřená, tak sem nikdo nejezdí.”
Všichni se smějí. Jose tedy vstává, jde ke dveřím.
“Prosím.”
Chvíli poslouchá někoho na druhé straně.
“Hmm, my už máme access do vašeho systému, akorát poptáváte co nevyrábíme a my zase vyrábíme, co nepoptáváte.”
Jose zase chvíli poslouchá.
“Aha, no to taky nemáme, ale zavřu psy a dojdu pro vás na bránu.”
Jasmine už je u něj.
“Kdo to je?”
“Nějaký právník, kvůli patentu. Říkal, že nám pomůže naše výrobky patentovat, když už jsou pro policii a armádu.”
“Jak to, že jsou pro ně?”
Jose krčí rameny.
“Venku přece stojí socha vojáka se samopalem.”
Oba se smějí a jdou k bráně.
–
Jose, Jasmine a blíže nepředstavený právník Festio Moda sedí na venkovním posezení, každý má před sebou kávu, Festio Moda složku s papíry. Jose s Jasmine žádnou složku nemají, ale vedle nich stojí T1, jakoby na ukázku, ale co je samozřejmě důležitější, aby rozhovor slyšel Skynet a popř. ze záznamu jejich právník.
“Rozumím tomu, že by se měl každý výrobek patentovat. I v rámci toho, jak říkáte, aby mělo Španělsko exkluzivní právo na výrobu.” Povídá Jose. “Jenže podívejte se na něj. To je, to se ani nedá nazvat jako prototyp. Prostě jsem vzal lepící pásku a vlastně bez jakékoliv dokumentace jej slepil dohromady.”
Festio Moda nasazuje udivený výraz.
“A jak je potom možné, že funguje? Vy musíte být geniální konstruktér.”
Jose s Jasmine se smějí. O pohyb se ovšem stará Skynet, ale před cizím právníkem bez porady Skynetu a jejich právníka to ovšem není informace, kterou by měli říkat každému na potkání.
“To je zase softwarová záležitost.” Reaguje Jasmine. “Ale co je nejdůležitější, na začátku jsme si řekli, že bude jako člověk. Do čehož nám ovšem moc nehraje ta armáda.”
“Víte, já jsem jen úředník a pokud vím, tak nic podobného nikdo nepoptává.”
Jose zhluboka vydechuje.
“My chceme hlavně vydělávat, to je jasné, ale i kdyby, myslím, že by bylo bezpečnější mít převahu robotů zcivilizovaných mezi lidmi.”
Festio Moda nasazuje posměšný výraz.
“Já myslím, že nemusíte mít obavy. Podle mě budete rádi když vaše roboty koupí aspoň někdo. A ten váš, jestli se tak dá vůbec nazvat, vypadá spíš jako strašák na poli.”
Jasmine je dotčená, ale nesnaží se dát nic najevo.
“Však vidíte, je příliš brzy na nějaké patentování. A potom půjde určitě spíše o pomocníky v domácnosti.”
“Určitě, akorát na loupání česneku a možná zvládne umýt záchody.” Přidává se Jose.
Všichni se smějí.
“Tak moc děkuju za váš čas.” Pronáší Festio Moda nakonec. “Snad jsem vás neobtěžoval, ale máte sídlo v bývalém areálu pro výrobu zbraní a když jsme slyšeli umělá inteligence, mysleli jsme, že půjde o seriózní záležitost.”
Jose mu podává ruku.
“Určitě ne, my si vlastně jenom hrajeme. Na seriózní věci si zaplaťte NASA.”
Festio Moda se znovu upřímně směje a odchází.
–
Done Ganéz sedí ve své kanceláři paláce Pioneer. Zrovna měl konferenční hovor s Josem, Jasmine a Skynetem. Kdyby mu ještě před rokem někdo řekl, že bude mluvit s umělou inteligencí o robotovi, řekl by mu ať raději přejde na milostné romány.
Volá tedy právníku Henkovi, potom ještě na několik dalších míst. A hlavně na IT přesvědčit se, jestli někdo nepronikl do vnitřní sítě družic Kraken 1 a Kraken 2.
O několik hodin později vchází do kanceláře Jose s Jasmine.
“Tak vás vítám, posaďte se, konstruktéři.”
“Koukám, že tu je všechno při starém, nechceš si koupit aspoň nový stůl? Ten starý je hrozný.” Povídá Jasmine.
“A máš i stejný počítač, neběží náhodou ještě na Windows 95?”
Oba se smějí.
“Jaký já mám stůl nebo počítač vůbec nezáleží, hlavně když musím Joseho zase tahat z průseru.” Reaguje Done.
“To by mě zajímalo z jakého.”
Done se tváří povýšeně.
“Ty si se ode mě Jose vůbec nic nenaučil. Nechat na sebe nasadit takové lidi a ještě si s ním dej kafe. Ten je cvičený akorát, aby ti propláchl mozek a co potom uděláš ty, jde už na tvoje triko.”
“Však jsem mu řekl, ať se nestará, že tyhle zakázky nebereme.”
Done kroutí hlavou.
“Ach jo, jakobych se bavil s teenagerem. Co jsem si z toho vzal já je, že si mu představil robota, řekl mu jak funguje a dál jenom vyjádřil svůj názor teenagera, že by si rád na světě mír.”
“Aha.” Reaguje Jasmine.
Jose si v ten moment uvědomuje, že to tak vážně bylo. Naštěstí neřekl nic o Skynetu, i když podle předchozího záznamu, kdy do Jabloňových sadů vpadlo kvůli Skynetu komando, nebude asi tak těžké dát si dohromady jedna a jedna.
“Tak bych se asi nevyjádřil.. no a co teď?” Ptá se Jose.
Done si vkládá hlavu do dlaní.
“Jak to? Ty nevíš, co teď?”
Jasmine se směje. Jose raději mlčí.
“Než jste přijeli, bavil jsem se s naším IT oddělením, které zajišťuje provoz družic.” Pokračuje Done raději sám. “A ptal jsem se jich na možné řešení, protože narozdíl od vás já IT oddělení mám. A ti znovu napojili Skynet, zeptali se na odezvu. Nevím přesně k čemu je odezva, to jsou už odborné detaily, ale říkali, že bychom ty servery mohli přestěhovat na oběžnou dráhu, jedině tam budou v bezpečí.”
“A co T1, bude potom napojený na satelit?” Ptá se Jasmine.
“Říkali, že tak to bude nejbezpečnější.” Odpovídá Done.
Jose a Jasmine se radují, přesně něčeho takového chtěli dosáhnout.