Vždy, když dojde k nějaké nešťastné události, se kterou zápasí lidé zúčastnění i nezúčastnění a v případě Chamalcána úplně všichni, takže i lidé, kteří zúčastněni být nechtějí, objeví se spousta různých způsobů jak se s tím vypořádat.
Praotec Trollsteinen nebyl nikdy zastáncem nějaké přehnané koordinace, a tak právě stojí s Congou v davu, který se shromáždil na okraji města. Shromáždění má být svědkem převratné metody zlepšení imunitního systému.
Před zařízením o něco větším, než je velikost lidského těla, stojí vynálezce v bílém plášti s prošedivělými vlasy. Jeho tvář je zjizvená, jakoby byla mnohokrát ožehnutá a vyléčena. Očividně si se svým vzhledem mnoho starostí vynálezce nedělá, spíš vypadá, jakoby neustále někam spěchal.
“Představuji vám první ionizující katalyzátor kostní dřeně. Od doby, kdy jsme dokázali rozlišit všechna spektra ionizujícího záření, je to poprvé, kdy se podobné zařízení uplatní i jako regenerační lék.”
Všichni, včetně praotce Trollsteinena na vynálezce nadšeně hledí, ani nedýchají.
“S mým katalyzátorem máte možnost nejen vyléčit se, ale také značně zlepšit svůj imunitní systém. Potřebuji jen jednoho dobrovolníka.”
Lidé z davu, kteří viděli praotce Trollsteinena přicházet se k němu otáčí s tázavými pohledy.
“Co? Já? Jako a co když to udělá opak, chcete přijít o svého praotce?” Ptá se praotec Trollsteinen.
Všichni se otáčí zpět k vynálezci.
“Viděla si to? Že jsem vlastně jen pokusný králík je mezi všemi už asi samozřejmost.”
Conga se směje.
“Tenhle ostrov je srandovní. To by se u nás nestalo.”
”Nebojte se, praotče. Systém je jištěný, když zmonitoruje sebemenší anomálii ve vašem těle, okamžitě se vypne.” Pronáší vynálezce.
Dav se k praotci Trollsteinenovi znovu otáčí, a tak se praotec Trollsteinen rozhoduje, že to raději zkusí. Jde tedy sebevědomě s úsměvem dopředu, vynálezce jej zavírá do zařízení, zajišťuje dvířka. Chvíli něco dělá na plovoucím monitoru, přitom lidem vysvětluje princip, což praotec Trollsteinen uvnitř neslyší.
Když vynálezce spouští systém, nic se neděje. Zbrkle se poté otáčí k praotci Trollsteinenovi, který nasazuje tázavý výraz, a tak se vynálezce opět otáčí zpátky, chvíli něco dělá, spouští systém a nic.
Když je praotec Trollsteinen z téhle vražedné komory zase puštěn, ptá se:
“Nějaká anomálie, co zastavila systém?”
“Ne ne, systém nic nehlásí.”
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
“Tak tam zkusíme dát nejdřív třeba nějakou veverku. Špicberky jsou dnes už plné zvířat, máte u sebe někdo nějaké zvíře?” Ptá se praotec Trollsteinen.
Nějaký člověk z davu volá, jde dopředu, kolem těla má omotaného hada.
“Já nejsem zrovna expert na anatomii, ale myslím, že zrovna hadovi bude stimulace kostní dřeně docela na nic.”
Všichni se smějí.
Naštěstí přichází další člověk, tentokrát se psem. Zvláštní tvor je očividně dobře ochočený, nechá se i pohladit.
“Co to je za zvíře, vidíte? On mi normálně nastavuje tlamu, abych ho pohladil.” Povídá praotec Trollsteinen. “Se nedivím, že si vyhynul, tebe si dá kamaráde k večeři úplně každý.”
Všichni se smějí.
Pes jde tedy dovnitř a … zařízení začíná reagovat. To je zase podivné, myslí si praotec Trollsteinen. Když však po psovi jde dovnitř další, tentokrát lidský dobrovolník, zařízení opět funguje.
“Ahh, už vím, co se děje.” Povídá praotec Trollsteinen.
“A co? Proč to s tebou nešlo?” Ptá se Conga.
“To je Hunahpú, takový pracovní název pro technické jevy. Vysvětlení může být mnoho, ale protože je to v zásadě naivní dobrák, tak mě asi upozorňuje, že bych skončil jako pokusná krysa i u dalších podobných vynálezů.”
Conga nechápe, co to praotec Trollsteinen říká. Tomu připadá, že je škoda, že tu nebyla, když už všechno vysvětloval paní Bové.
“Když jsem se před miliónem let stal praotcem Země ještě dřív, než jsem stačil trochu zbohatnout, pracoval jsem jako opravář. A Hunahpú mě učil. Tenhle jev mám asi úplně nejradši.”
Praotec Trollsteinen se tedy se zmatenou Congou zvedá ze země a s tím, že zařízení už funguje, letí oba pryč.
–
Praotec Trollsteinen už nemá pro dnešek zrovna náladu Conze všechno vysvětlovat. Stejně, asi by si myslela, že se zbláznil, kdyby vše nejdřív neviděla na vlastní oči jako paní Bová. A tak je praotec Trollsteinen na procházce lesem s dobrovolným lesníkem podívat se na krmelec a později ten večer ve škole v kanceláři u paní Bové.
Protože už jsou už všichni doma, koukají oba na postřehy lidí, které se týkají onoho vynálezu. Přitom je ze záběrů vidět i Conga, která se vrátila na místo a se všemi se nadšeně baví.
“Oh, co tam dělá Conga?” Ptá se praotec Trollsteinen.
“Zkusím živý přenos.” Reaguje paní Bová.
Prsty přitom přejíždí ve vzduchu. Živý záběr ukazuje nadšeně se hlásícího dobrovolníka, ten jde do zařízení a … nefunguje, stejně jako v případě praotce Trollsteinena. Potom Conga vybírá jednoho sama, ten jde dovnitř, ionizující katalyzátor je opět funkční.
“Viděla jste to? Přesně co se stalo mě.” Reaguje praotec Trollsteinen.
Oba dál sledují, co se bude dít. V podstatě stejný scénář, dobrovolník není vyléčen a koho vybere Conga, u toho vyléčení proběhne.
“To je mrcha, ona zrcadlí co udělal Hunahpú.”
“Myslíte, praotče?” Ptá se paní Bová.
Co se týká průvodních jevů, nechce paní Bová vypadat hloupě. Kdoví kolik průvodních jevů praotce Trollsteinena provází, a pokaždé by se na ně jenom ptala jako husa, došlo jí nedávno.
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
“Tohle znám, jde o pokus nebo vzkaz jak komunikovat s průvodními jevy, a zároveň manipulovat s lidmi. Toho jsem si předtím než jsme se přestěhovali na Špicberky užíval až až. Až na to, že se průvodní jevy držely akorát mě.”
Praotec Trollsteinen zhluboka vydechuje.
“Tak jsme si užívali svobody až jsem tady zavedl snad tu nejhorší nákazu já sám, Congu.”
Paní Bová má radost, že praotec Trollsteinen mluví zrovna takhle, teď hlavně nedat svou radost najevo.
“Mě se nezdá, že by dělala něco špatného. Vždyť se jen baví.”
Praotec Trollsteinen krčí rameny.
“Jenže takhle se se světem Xibalby nekomunikuje. Protože svět Xibalby tu není, aby se všichni chovali jako papoušci nebo opice. Jenom opakovali, zobrazovali a vyjadřovali nějaké sekvence. To nemá žádnou logiku. No už je mi jasné proč celé to divadlo s Huracánem. Já myslím, že Conga musí pryč.”
“Ale proč? Děti ji mají rády, ve všem nám tu pomáhá, já bych si to rozmyslela, praotče.”
Praotec Trollsteinen kroutí hlavou.
“Conga musí pryč i kdyby to mělo znamenat mít klid jen 100 let. To bych řekl, že mi čas na rozmyšlenou už dá.”
Paní Bová nereaguje.