Jose sedí už od rána v pracovně na gauči, hledí před sebe a svou nečinností se snaží napáchat co nejméně škod tak, aby nemusel po sobě uklízet. Do toho slyší, jak Jasmine s Crosbym scházejí z patra dolů. Crosby jde rovnou do kuchyně, Jasmine do pracovny podívat se co Jose dělá.
„Co děláš?“ Ptá se Jasmine.
„Nevidíš, nedělám nic. Mluvila si s Donem? Můžeme se k němu zastavit?“
„Mluvila, a proč mu nezavoláš sám?“
Jose na ni hledí.
„Proč, protože potřebujeme půjčit prachy na služebnou a na výplaty zaměstnancům.“
„Takže abych kvůli takovým věcem volala jenom já.“
„No, to je plán. Vždyť se na sebe podívej, si jako obrázek, hezky se na něj usměješ. On si na mě schladí žáhu, aby mi ukázal, že jsem neschopný, ty se na něj usměješ znovu a máme to.“
Jasmine se směje.
„Máš to naplánované bezvadně.“
Najednou se z kuchyně ozývá zvuk smažení na pánvi.
„Zase dělá bordel. A nádobí budu umývat já, že?“ Povídá Jose.
„Jestli chceš taky, musíš pro to něco udělat.“ Reaguje Jasmine.
„No Emanuela si určitě dá, takže já pak všechno umyju, není problém.“
Jasmine nasazuje vítězný výraz a odchází. Jose přitom dál sedí, hledí před sebe a snaží se nedělat kolem sebe nepořádek.
–
Je odpoledne, Jose s Jasmine už jsou po obědě a na cestě do paláce Pioneer navštívit Doneho.
„Sakra, mě bolí hlava. Nevím jestli je to už věkem nebo tím šokem ze ztráty peněz.“ Pronáší Jose najednou.
„A co ti je?“ Ptá se Jasmine.
„Nevím, fyzicky nic. Cítím se dobře, dokonce líp než kdy jindy. Ale ta hlava, asi budu muset do nemocnice. Do toho všeho, jakobychom neměli dost jiných starostí.“
Jasmine kroutí hlavou.
„Si všechno jenom moc bereš.“
„Jo? A z toho mi připadá, jakoby mi někdo vrtal v hlavě vrtačkou?“
„Třeba.“
Jasmine se snaží být pohotová jako vždy, ale má z Joseho řečí obavy.
„Všechno bude v pohodě, uvidíš.“
„Bude, jenom je otázka co po nás bude Done chtít na oplátku. Vsadím se, že z toho zase kouká dobrodružná výprava.“
„No a? Já cestuju ráda.“
Josemu dochází, že Jasmine ví moc dobře do jak vážné situace se dostali.
„Však jo, já jen abys věděla co nás čeká. Stejně dobrý nápad to náhodou byl, umělá inteligence a vydělávala by za nás, bez práce a automaticky. Snový život, žádné starosti, ale zvláštní jak je takový software křehký.“
Jasmine nereaguje, jen hledí na obíhající krajinu za oknem.
„A neříkal nebo ani se nezmínil co po nás bude chtít?“
Jasmine krčí rameny.
„Něco říkal.“
„A co?“
„Že se budeme muset dobře obléct.“
Jose váhá co odpovědět.
„To mohla být nějaká metafora.“
Naštěstí už vjíždějí na parkoviště před palácem Pioneer a rozhovor tím skončil. Jose s Jasmine vystupují z auta, bez řečí rovnou do výtahu, Jose mačká tlačítko do nejvyššího patra a už jsou v Doneho kanceláři.
Done Ganéz je už starší, prošedivělý pán. Sedí důstojně za velkým stolem, na kterém leží mobilní telefon, notebook, v rohu místnosti běží televize s plazmovou obrazovkou, v rohu na minibaru, kde je sklenička s vínem leží tablet. Zkrátka moderní komunikační středisko.
„Á, to jste vy. Posaďte se, vypnu si zvonění, jinak by ten krám pořád zvonil.“ Pronáší Done.
„Ahoj Done.“ Povídá Jose.
„Ahoj tati, rádi tě zase vidíme. Co to tu všechno máš? Nemáš nový stůl?“ Ptá se Jasmine.
„Ne, to je můj, starý. Jen jsem ho nechal přelakovat, taky vyměnili drážky v šuplících a dali místo nich ložiska. Krásně se teď otevírají a zavírají.“
Jasmine se mile usmívá.
„Stůl, ten se opraví snadno, ale co s vámi?“ Pokračuje Done.
„A ty vypadáš taky dobře, začal si cvičit?“ Ptá se Jasmine.
Done se směje.
„Tak děkuju, stůl mám jako nový, já vypadám dobře. No a co vy, co mám dělat s vámi?“ Pokračuje Done.
Jasmine se dál mile usmívá, Josemu už to stačilo a povídá:
„Stala se chyba, no. Pachatel je už ve vězení a teď potřebujeme peníze.“
Done se znovu směje.
„Stala se chyba, ty ses vážně poved. A co já, já s tím mám něco společného? Aby mi tvoje sestra volala, protože ty si udělal chybu.“
Oba na sebe hledí.
„Super, takže všechno, co se stalo, je kvůli mě a ty s tím nemáš nic společného.“
„No je a nemám. Umělá inteligence, kde prosím tě žiješ? A to jste ji museli nainstalovat zrovna na moji družici?“
„Jen díky tomu Skynet přežil, takže zase tak blbý nápad to nebyl.“
Done se unaveně protahuje.
„Dobře, podívejte se. Volali mi z IT a říkali, že kvůli výpadku Skynetu budou muset zaměstnat takových dvacet, možná třicet dalších lidí a ty budou muset posadit do nového patra, které teď momentálně navíc jaksi nemáme. Ty budovy nejsou nafukovací a váš systém se nám tímpádem hodí. Ale jak mám vědět, že se to nestane zase? Se vloudila chyba, no, pachatel je ve vězení a my jsme v prdeli.“
Jose s Jasmine přitom žhaví mozky do běla. Skynet, hlavní je dostat Skynet na Zem, říkají si.
„Však to přece nevadí, jestli má vaše IT o Skynet zájem, můžou být administrátoři oni. Potom už přece žádné riziko nehrozí.“ Reaguje Jasmine.
Done s Jasmine se obrací směrem k Josemu.
„Nám je jedno kdo bude administrátor, hlavně když budeme mít Skynet k dispozici.“ Povídá Jose. „Sice to nejsou žádní Einsteini, ale tvoje IT funguje dobře.“
„Hlavně, že ty jsi Einstein.“
Všichni se smějí.
„Takže jsme domluvení?“ Ptá se Jose.
„Počkej, počkej, domluvení ještě nejsme. Než přijdeme na to jak dostat Skynet na Zem, pomůžete mi vyřešit jeden takový problém.“
Jose s Jasmine hledí napjatě před sebe.
„Budeme rozjíždět nový projekt, vlastně kupujeme projekt. Termální elektrárnu na Islandu a hádejte kdo dohlédne, aby všechno probíhalo jak má.“
„My.“ Reaguje Jasmine zbytečně.
„Přesně tak, vy dva.“