Pozemšťané, společně se skupinkou kutálejících se keřů přechází malý kopec. Džungle zůstala za nimi a zem začíná být kamenitá, jakoby rozdrcená ze skály. Vypadá to docela nepřirozeně.
Za kopcem je malý potůček, který se vlévá do obrovského močálu a na něm sedí gigantická keřovitá koule o velikosti vesmírné lodi.
Je to obrovský Raali, který má kořeny zapuštěné hluboko do močálu a pohybuje se nahoru a dolů jako veliká tlustá velryba, která se právě chystá kýchnout.
„Takže jsme pěkně v prdeli, kamaráde.“ Komentuje monstrózní podívanou Jerry.
„To teda jsme.“
Najednou se ze strany, kudy pozemšťané přicházejí, rozhrnuje část keřovitého porostu a z želatinové hmoty uprostřed se tvoří něco jako ústa. A skutečně ono to mluví!
„Jen pojďte blíž, cizinci.“ Promlouvá gigantický Raali hrubým hlasem.
Jeho malé verze se mezitím rychle vzdalují od pozemšťanů a skokem se připojují k jeho tělu, jakoby tam patřily. Je asi složený z tisíců malých Raali, myslí si Samy.
„Přicházíte z jiného světa.“
„Co po nás chceš?“
Jerryho otázka je ale odměněna novou várkou telepatického signálu, po níž se Jerry dáví a zvrací.
„Pokaždé, když nebudete spolupracovat, bude Jerry trpět.“ Odpovídá gigantický Raali.
„To snad zvládneš, ne? Pamatuješ si na tu párty, jednou si se opil, až jsi prozvracel skoro celý druhý den.“ Snaží se ho povzbudit Samy.
Jerrymu jeho argument zjevně nijak nepomáhá, protože při další dávivé várce jenom kroutí nesouhlasně hlavou a buší pěstí do země.
„Ty jsi taková sračka,“ tváří se nesouhlasně Samy a obrací se na gigantického Raali.
Musí se hodně zaklánět, protože mluvit k jeho ústům je podobné jako koukat na střechu pětipatrového domu.
„Víš co, vyhrál si. Stejně si nijak nepomůžeme… takže kde bych měl začít?“ Klade si otázku a prochází se zamyšleně ze strany na stranu, aby získal čas, než přiletí jejich modul.
„Už vím, přicházíme ze starého světa se spoustou různých nástrojů, hejblátek a těchhle elektronických věcí. Protože naši vědci přišli i na způsob jak navštěvovat nové světy, dostali jsme se až sem.“
„Nové světy?“ Ptá se Raali překvapeně.
Samymu dochází, že tuhle informaci může klidně říct, protože až budou utíkat, rostlina půjde po nich a stejně uvidí, jak se sem dostali. Jestli už to dávno neví…
„Díváš se někdy na oblohu, když zapadne slunce, Raali?“ Začíná vysvětlení familiárně, dloube se v nose a pokračuje: „Tak ty svítící věci na obloze, to jsou hvězdy a každá z těch hvězd je právě jedno takové slunce… jsou tak malé, protože jsou hodně, hodně daleko. No a naše slunce je tak daleko, že bys jej odsud ani nespatřil.“
Jakoby se v želatinových vnitřnostech gigantického Raali něco pohnulo tam a zpátky.
„Jaktože tvého kamaráda můžu ovládat a tebe ne?“
Tohle už může být informace k utajení. Kdyby Raali přišel na fakt, že si člověk dokáže získat vůči telepatii imunitu, mohl by tím mimozemšťanům znepříjemnit život.
„Mám částečně elektronický mozek. Ten se trénuje vysokofrekvenčním nabíjením ze speciálních zásuvek v pozemských mikrovlnných troubách.“ Vymýšlí si Samy.
„Teď mi něco pověz ty. Jaktože umíš posílat do podvědomí, co se ti zamane?“
„Tady se ptám já!“ Řve gigantický Raali.
„Hmm.“ Odpovídá Samy mechanicky a přitom mu to dochází. Hlavy mimozemšťanů jsou vážně velké, a přitom neumí ani číst. Jsou chytří, ale jejich školy vlastně neexistují. „Takže tys zdejší obyvatele vlastně vychoval?“ Ptá se dál Samy.
„Ano a něco mi říká, že i vy se brzy vymknete kontrole.“ Odpovídá Raali.
Reaguje to na interakce, ne podle vlastní vůle, přemýšlí Samy.
Jerry už stojí opět na nohou. Váhá, jestli má promluvit, ale nedá mu to.
„Nemůžeš nás prostě nechat jít? My ze Země ti nijak neublížíme, tak jako tak jsi nový objevený druh a na to máme zákony.“
„Jo a navíc tam máme děsné spousty masa, určitě by se ti nějaké zásoby hodily, co říkáš?“ Dodává Samy.
„Nikam nepůjdete!“ Odpovídá Raali hromově.
Jerry se začíná kolem sebe dívat dost těkavě a jeho obvyklé pohyby jsou jako ze zrychleného filmu. Je rozhodnutý všechno říct.
„Chybí ti vybavení pro cestování rychlostí světla. Musíš si vyrobit nějaké…“
A nestihá, to doříct, protože dostává od Samyho omračující ránu do spánku.
„Omlouvám se, Raali, ale tohle tě nemůžu nechat udělat.“
Jeho telepatické soustředění se zaměřuje na Samyho. Mává svými želatinovými chapadly a soustřeďuje celou svou mentální sílu na jeho ovládnutí, aby se dozvěděl o téhle zvláštní imunitě všechno jednou pro vždy.
„Z toho nevyvázneš, Samy. Uděláš, co po tobě budu chtít.“ Řve výhružně Raali.
Jeho už tak gigantická skulptura bobtná a objemově se zvětšuje do dvojnásobku své velikosti. Kořeny, které byly zapuštěny do močálu pod ním, se vysouvají a zatímco se tlustá příšera pohupuje, dostává Samy neuvěřitelně obrovské dávky telepatického signálu.
Samy cítí, že jeho původní kontrola, směřovaná na temeno hlavy pořád funguje, ale něco se mění. Signál, jakoby mu prořezával neuronové spoje v mozku skrz naskrz. Dal by teď cokoliv za cigaretu, kávu nebo jakýkoli stimulant.
Jeho osobnost se pod pohupujícím se keřovým gigantem postupně mění. Z arogantního výrazu se dostává do naivního, dětského a bolest trochu polevuje, má to! Ten signál probouzí jenom životem získané touhy a emoce, musí si jen vzpomenout na to, jak by reagovalo malé dítě, malý Samy s čistou hlavou!
Zatímco mu Raali telepaticky piluje poslední funkční emocionální vazby, začíná se Samy už nudit a kouká do trávy na zemi. Trhá jedno stéblo a čichá si k němu.
„Ty vole, to je zvláštní. Já jsem přišel o čich.“ Povídá Samy a zkouší mu gestem podat stéblo.
„Cože?“
„Možná bychom si mezitím mohli zahrát nějakou hru, než na to přijdeš. Co takhle schovku?“
Samy se rozhlízí kolem sebe, jakoby to všechno viděl poprvé.
„Víš, kde právě jsi, Samy?“
„Jasně, že vím, příšero z močálu!“ Směje se dětinsky.
Najednou se dobrá stovka Raali skokem odpojuje a rychle se kutálí směrem k pozemšťanům. Přiletěl modul!
Samy to ani nečekal, ale pohotově otevírá dveře modulu, hází dovnitř Jerryho a letí rychle pryč. Těsně po startu ještě dva keře švihají plnou silou modul chapadly, ale ochranné energetické pole náraz absorbuje bez větších problémů!
Transportní modul letí za kopec, odkud pozemšťané přišli. Mezitím se z gigantického Raali oddělují stovky a tisíce malých kulatých keřů až modul pronásleduje jedna velká řeka rostlin!
Modul se za kopcem rychle snáší dolů. Vedle pokáceného stromu stojí s hlavou na stranu vypnutý John.
Samy rychle vystupuje, bere jej na záda a hází do modulu. Tohle bude zase těsné, keře se velmi rychle blíží!
Modul se ihned po zavření dveří zvedá promptně kolmo nad zem. Někteří Raali stíhají vyskočit, ale tentokrát nedosahují ani náhodou.
Transportní modul už je u vesmírné lodi a spouští se ve spěchu do těsně otevřených dveří.
Všichni tři členové posádky jsou na nohou a vbíhají do lodi, jak nejrychleji umí.
„Johne, připoj se na ovládací panel a rychle připravuj startovací sekvenci!“ Křičí Jerry cestou do kokpitu.
„Ty jo, tak to bylo těsné.“ Ulevuje si Samy.
„Ještě jsme nevyhráli. Senzory signalizují hordu neznámých živých tvorů, mířících přímo na nás!“
To byla rychlost. Nechtějí se vzdát bez boje.
„Jaktože jsme se ještě neodlepili od země?“ Ptá se Jerry, zatímco kontroluje údaje z detektoru.
Samy urychleně zahajuje startovací sekvenci přejížděním virtuálních displejů. Jeden za druhým se objevuje a požaduje nějaké údaje.
„Je to děsná spousta tlačítek a okýnek, Jerry.“ Vymlouvá se naivně a prdí nahlas pusou.
Co s ním je? Říká si Jerry.
„Už jsou tady, ale energetický štít by měl pár švihů toho jejich biče hravě zvládnout.“
Samy neodpovídá a v děsně rychlém tempu přehazuje displeje zase zpátky.
„Říkal jsem, že by to měl štít zvládnout nebo si myslíš, že ne?“ Ptá se nervózně Jerry.
Samy už je na stránce s volbami pro zapínání automatické obrany.
„Zapoměl jsem ho jaksi zapnout.“
„Cože?“ Vyskakuje ze židle Jerry. „Tak dělej, kontakt za 3 vteřiny!“
První Raali, následovaný hordou dalších, už vyskakuje, napřahuje bič a mrská s ním po lodi. Ocelový povrch se bez energetického štítu pod bičem prohýbá a je v něm první důlek.
Mezitím se posádka snaží aktivovat obranné mechanismy lodi.
„Už jsou tady! Jaktože se znovu neaktivoval ihned po přistání modulu?“ Ptá se Jerry naléhavě.
„Víš, jak blbě se loď startuje se zapnutým štítem? Musel bych potvrdit ještě 6 dalších voleb o přesměrování energetických okruhů… zbytečná práce.“ Klepe si rukou na čelo Samy. O Jerrym si v tu chvíli myslí, že je pěkný vůl.
„Ty jsi tak nezodpovědný! Jestli se dostanou do lodi, je po nás!“
Mezitím už jdou už slyšet uvnitř lodi hrozivé dunivé zvuky, jakoby do ní najednou šlehalo tisíc bičů.
Z vnějšku je loď doslova obalena stovkami keřů Raali, kteří po ní skáčou a svou silou prohýbají ocelovou konstrukci.
„Nevyšiluj, kreténe. Z bryndy jsem tě dostal, ne? Podruhé to nebude problém, koukej.“
Samy zapíná energetický štít, probíhá odpočet do jeho úplného zapojení.
„Deset vteřin do zapnutí štítu.“ Hlásí Jerry s přeskakujícím hlasem strachy.
„Kurva tyhle trubice než se nahřejí. To stihneme dřív i odstartovat.“ Obrací oči v sloup Samy.
„Co to s tebou je, Samy?“
„To nic, vole.“
Jerrymu nepřipadá jejich situace vtipná.
Z jedné strany lodi se však Raalim daří prorazit si trup.
„Štít se zapnul!“ Jásá Jerry.
„V zóně lodi jsou dva vetřelci.“ Hlásí John z ovládacího panelu mechanicky.
Dva keře prošly kokpitem těsně před sepnutím štítu. Venku to syčí, jak štít absorbuje další švihy bičem.
V lodi je trhlina, proto loď startuje jen asi do dvoukilometrové výšky.
„Už jsme se odlepili, co teď s těma dvěma v lodi?“ Ptá se Jerry.
„Mají silnější chapadla než já.“ Kroutí hlavou Samy a pozoruje svoje ruce nespokojeně.
Ve spleti chodeb se však keře nevyznají a váhavě krouží pořád dokolečka. Přitom nejsou od kabiny tak daleko.
„Vypadá to, jakoby se neuměly orientovat.“ Pozoruje jejich dráhu Jerry.
„Zavřeme kokpit, ať se vycucnou tou dírou do vesmíru, co říkáš?“
„Konečně zase dobrý nápad.“ Odpovídá Jerry.
Vesmírná loď nabírá rychlost a vzdaluje se od planety. Oba astronauti napjatě pozorují dráhu dvou tápajících keřů. Dvakrát byli hned za dveřmi jejich kokpitu a zase se odkutálely.
„Kdyby nebyli tak nebezpeční, mohli jsme je vzít sebou, vypadají legračně, když jsou tak bezmocní.“ Povídá Samy.
Nikdo neodpovídá.
V další moment už atmosféra řídne a už jsou na oběžné dráze Zebry. Keře to ven nevycuclo, ale bez vzduchu umírají na místě.