Sammymu se Susan vyhýbá už moc dlouho. Nejdřív musela jít na rodinnou oslavu, potom zase něco jiného. Párkrát už to takhle udělala a on nikdy nevěděl jak zareagovat.
Zítra žádné povinnosti nemá, tak si nechává poslat expres jednu láhev vodky, aby popřemýšlel, kam zajde. Jednou mluvil s Jerrym o jeho radovánkách. Prý když člověk jednou za čas zapadne do baru nebo nějakého klubu jen tak, se šikovnou roštěnkou se semtam pobaví.
Na svou první noční výpravu v životě se zatím nechystá. Ne, dokud je střízlivý. V bytě je i jeho kočka.
„Tak na dnešní večer.“ Povídá svému zvířeti a dává si prvního panáka.
Když před několika měsíci zkoušel alkohol poprvé, vypil půl flašky a vzbudil se ve dvě ráno někde na chodníku v místním parku. Od té doby si dává větší pozor, a když to na něj přichází, dává si zbytek večera k pití raději colu.
O pár hodin později už projíždí videoklipy nových hitovek. O další hodinu později si u klipů zpívá.
Kontaktuje pár lidí, ale každý jde další den do práce nebo mají jinou výmluvu, tak programuje domácímu zvířeti do výdejníku dávku jídla a jde ven.
Asi dvacet metrů po ulici směrem na centrum města je jeden bar. Vychází z něj dvě holky v přiléhavých minisukních a smějí se. Sammy jde dovnitř dát si něco k pití.
U baru je asi pět postarších chlápků a v rohu u stolu spí u nedopitého piva nějaký bezdomovec.
Sammy si objednává pivo s recepturou z devatenáctého století. Přijde mu zajímavé pít něco, co se zde ještě před více než 400 lety.
U baru si dva ožralové hrají s displejovými implantáty vybíjenou. Jeden před sebe vyvolává škubnutím ruky displej a zase ho schovává, po něm ten druhý, rychle za sebou a kdo to nestihne, platí pití.
Sammy nechápe, co tady ty dvě kočky dělaly. Možná se spletly a šly hned zpátky. Není třeba zbytečně posedávat, myslí si. Dává druhou půlku piva na ex a odchází.
Zpátky na ulici je mu smutno, takhle by mohl klidně vypadat celý zbytek večera. Otevírá tichý komunikační kanál a volá taxi.
Létající modul je za pár chvil na místě.
„Někam, kde to žije.“ Říká Sammy.
Za moment jsou na místě před klubem s názvem Za Spropitné. Okolo vchodu je spousta mladých lidí, někteří se baví tím, že si nechávají měnit oblečení. Hlavně ženské, jednou má bílou sukni, pak zase sako, pak něco co připomíná šaty středověké princezny.
Sammy krčí bezradně rameny a jde dovnitř.
Kolem tanečního parketu jsou vystavěné stoly a bar, všude je narváno. Snaží se protlačit k pultu a objednává si panáka vodky s pivem. Čeká na něj 20 minut. I když pití roznáší robot, nebere ohledy na pořadí a nechává předběhnout ty, co už utratili víc peněz, jsou v klubu častěji nebo jsou prostě hlasitější.
Mezitím má dost času se rozhlédnout, jestli náhodou nenarazí na někoho známého. Přichází dvě hezké holky, blondýna a bruneta a snaží se vtlačit do místa, kde si Sammy právě objednal.
„Čekáš tady na něco, frajere?“ Povídá bruneta.
„Na pití. Když budeš hodná, objednám ti taky.“
Bruneta si jej měří pohledem a společně s blondýnou se chvíli smějí. Sammyho s úsměvem odstrkuje a objednává si.
Pěkné kočky, myslí si Sammy.
„Hele vy dvě, jsem tu sice poprvé, ale jsem si jistý, že by mi to do půl hodiny donesli.“ Nechává si objevit displej v dlani s hodinami a dodává: „Možná za čtyřicet minut.“
„Tak to se máš.“ Směje se blondýna.
Robot právě přináší slečnám pití. Netrvalo to ani minutu. Bruneta na něj mrká.
„Co si dáš?“ Ptá se ho.
„Vodku a pivo.“
Bruneta se na moment otáčí a jakoby vstřícně mu říká:
„Za chvilku to tu máš, my musíme jít.“
„Hodná.“
Holky odcházejí se sklenicemi nějakých citrónových drinků a dalším výbuchem smíchu. Sammymu právě přistálo pití na baru.
Další hodinu se neděje nic zvláštního. Chvíli tančí. Nějaké kámošky tvoří malý hlouček, tak jde mezi ně a jedna se o něj otírá. Sahá mu na svaly na rukou, vypadá nadržená.
„Jsi odsud?“ Ptá se Sammy.
„Skoro.“ Opile se usmívá.
„Máš hezké náušnice.“
Holka se před něj pyšně staví a nechává si měnit na uších různé náušnice. Velké, malé, stříbrné, zlaté. Neví co jí na to říct, ale jí to očividně baví.
Po chvíli se mezi ně derou tři opilí kámoši. Objímají se. Podle chování holek se znají a jeden z nich věnuje Sammymu nadřazený pohled.
Je ožralá a on jí pochválil náušnice, tím to asi končí. Říká si pro sebe a jde zase k baru něco si dát.
Poblíž nejbližšího volného místa se hádá bruneta, co mu objednala pití s nějakým týpkem.
„Ty čuráku, když ti říkala, vypadni tak to máš udělat! Vypadni, běž!!!“ Řve na něj.
Blondýna sedí u baru a brečí.
„Ale Marie, neblbni přece.“ Usmívá se ten týpek a dělá „já nevím“ gesto.
Bruneta ho začíná vztekle kopat. Všichni okolo už scénu pozorují a on po chvíli odchází.
Sammy jde právě okolo.
„Jsi pěkně ostrá.“
Bruneta se na něj dívá a obrací oči v sloup.
„To jsi zase ty?“ A aniž by čekala odpověď, jde si sednout ke kamarádce.
Sammy má vedle ní kousek místa, aby si objednal. Bruneta hladí svou kamarádku po vlasech a utěšuje ji. Všímá si Sammyho jak volá na barmana.
„To tu chceš zase zaclánět?“ Ptá se bruneta unaveně.
„Můžeš udělat ten svůj trik s bleskovou objednávkou a já si půjdu po svých.“
„Tsss.“ Odsekává a otáčí se zpátky ke kamarádce.
To čekání je vážně otravné. Koukat na zadek té brunety však není špatné, spíš famózní. A i když do sebe klopí už nejméně čtvrtého panáka, je pořád při smyslech. Hodnotí ji Sammy.
„Já nevím, prý staví nějakou bombu, nebo co. Proč tady posílá svého kámoše?“ Povídá blondýna kamarádce a znovu brečí.
„Je to hajzl, ještě si z toho bude dělat legraci! Neber si to tak, bobátko.“ Říká bruneta a tiskne se čelem na její levé ucho.
Ani přes hlasitou hudbu se to nedá přeslechnout. Něco podobného slyší Sammy poprvé v životě, i když v nějakém tom filmu už to aspoň jednou bylo.
„Až tu práci dodělá a přijede, pěkně mu to osladíme, dobře?“ Pokračuje v utěšování bruneta.
Tohle už mu něco říká. Holkám právě dochází pití, co by je tak asi uklidnilo? Implantovaným tichým komunikátorem volá jediného kamaráda, o němž si myslí, že by měl s tímhle klubem něco společného.
„Co chceš tak pozdě?“ Ptá se Jerry unaveně.
„Snad už nespíš?“
Jerrymu dochází, že když je teď v nemocniční posteli, bude si z něj Sammy střílet.
„To si vyrazil na noční tah jenom proto, abys mě nasral?“
„Hele, sedím u baru se dvěma kočkama. Za Spropitné znáš, ne?“
„No a?“
„Můžeš mi objednat pití, aby u nich přistálo do třiceti sekund? Neptej se, jde o život.“
„Jasně, o život.“ Směje se Jerry a přerušuje komunikaci.
Nějakou záhadou se před nimi objevuje nová várka pití.
„Kdo to objednal, my už chtěly jít.“ Povídá bruneta.
Sammy si bere svůj nový drink.
„Chtěl jsem vám to vrátit. Máte asi špatný den, že?“ Povídá nenuceně.
„To je slabé slovo.“ Utírá si slzy s úsměvem blondýna.
Chvíli se spolu baví o tom, odkud jsou, Sammy má pár vtipných poznámek.
Na cestě ven z klubu čeká Sammy s holkama chvíli na taxík a nechává je dopravním modulem odletět. Ta černovláska s proříznutou pusou mu na sebe dala kontakt, už se těší, až se ji příští víkend ozve.
Jerryho právě propouštějí z nemocnice. Jeho pracovní kalendář je mizerně prázdný. Bil se v aréně tvrdě, ale doplatil na svou tvrdohlavost, uvědomuje si.
Cestou domů se chce zastavit ve sportovním středisku, ale nečekaně volá instruktor Murphy.
„Okamžitě přijeďte do mé kanceláře.“
Ani se nezeptal jak se má, asi nějaký průser.
V kanceláři už sedí i Sammy, přišel mimořádně na čas.
„Nemůžu chodit pozdě pokaždé. Ještě byste začali chodit pozdě i vy a pak už by to nebyla zábava.“ Usmívá se Sammy.
Murphyho výraz je však ledově chladný. Nervózně si pohrává s prsty a jakoby na něco čekal.
„Tak už můžeme začít?“
„Ještě ne, čekám na zprávu. Seďte a mlčte.“ Odsekává Murphy přísně.
Sammy je uvelebený v pohodlném křesle. Přemýšlí nad tím jak se má jeho kolega, bojovník z arény asi teď, když je slavný.
„Už chtěl po tobě někdo autogram?“
„Nechtěl.“
„Žádné nájezdy fanynek?“ Diví se Sammy.
„Představ si, že ne. Ale ještě jsem nebyl doma, tak nevím.“
Oba se usmívají.
„Umět bojovat má svoje výhody. Volala mi moje exkámoška, že si chce jít někam sednout.“ Protahuje se Jerry pyšně.
„Jen aby ti nezavolal někdo, komu dlužíš peníze.“
„Jediný blbec, který mi půjčuje, jsi ty.“
Murphymu se to nechce poslouchat.
„Ticho, vy dva! Zavolám tam sám, nerušte.“
Murphy otevírá tichý komunikační kanál. Jeho implantát už také patří mezi ty z novější generace jako má Sammy a Jerry. Při rozhovoru mu stačí myslet na slova, nemusí je vyslovovat nahlas a může volat na dálku pohodlně i v místnosti plné lidí. Přesto má ale radši, když je při telefonování klid.
Murphy tedy sedí a kouká na ty dva. Ve výdejním automatu něco píská. Sammy ani Jerry se necítí zrovna příjemně, když musí sedět naproti svého šéfa a zírat na něj.
Po vyčerpávajících deseti minutách strnulého mlčení a zírání Murphy konečně mluví. Nasazuje posměšný úsměv.
„Tak co Jerry, hrál sis v aréně na kovboje a skončil na pár týdnu v nemocnici. Už je ti lépe?“
Jerry si připadá provinile, ale mlčí.
Vaše vyhlídky nejsou moc dobré. Jste ve společnosti teprve pár měsíců a už jsem si za vás musel hledat náhradu.
Sammy se snaží zlehčit situaci.
„Víš, že je Jerry jako nevybouřený ratlík. Kdyby před ženskýma nemohl zazářit, která by ho chtěla?“
„Tss,“ nesouhlasí Jerry „to říká zrovna ten, co vyrazí v noci sám kupovat neznámým holkám pití.“
Jejich postoj je krajně neprofesionální. Murphymu je to nepříjemné, ale snaží se zachovat chladnou hlavu.
S něčím podobným by nemuseli souhlasit, myslí si.
„Dám vám poslední šanci. Vypadá to, že jsme objevili planetu, kde zasáhl někdo zvenčí. Můžou to být i mimozemšťané, kteří mají mnohem vyspělejší technologii než my.“
Sammy a Jerry věnují Murphymu tázavé pohledy.
Do vašeho robota a do vaší lodi budeme muset nainstalovat jadernou bombu. Když vás budou držet jako rukojmí, odpálíme je.
„A… a jak se ta planeta jmenuje?“
„O tom si promluvíme později.“