Pozemská výprava je později v opuštěném stavení, kde je mimozemšťané nechávají přespat. Malá chýše není zcela dostavěná, jakoby šlo o nedokončenou renovaci, namísto jedné ze stěn jsou v zemi zaražené jen dřevěné kůly a část střechy je pokryta narychlo utkanou plachtou.
Všichni tři členové výpravy dostali nějaké sušené maso a vodu, kdyby jim přes noc vyhládlo. Také svazek jemných listů, kdyby potřebovali na záchod a v místnosti je navíc velká hromada sena.
Jerry je průběhem večera zjevně znepokojený.
„Mel by sis dávat pozor na to, jak tady mluvíš, oni na ty tvoje rádoby vtípky nejsou zvědaví.“
„Buď v klidu, byli z nás očividně nadšení.“ Odpovídá Samy a chce nakousnout nové téma: „Stejně je zvláštní, že se k sobě lidé už v pravěku chovají tak.. jak to říct, kultivovaně.“
Oba leží v seně, John stojí na okraji místnosti a detektory sleduje okolí.
„Když jde o život, musíš si najít kamarády. Z tebe ale ta civilizace přímo číší.“ Pokračuje Jerry nespokojeně.
Samy se cítí nepohodlně, a tak se snaží uválet si v seně nějaké místečko, i tak to přes vesmírnou kombinézu píchá.
„Myslel jsem, že ty hadry dělají z neprodyšného materiálu.“
„Mohl bys toho konečně nechat? Slyším jenom tebe a tvoje šustění!“
„Vždyť počkej chvilku. Na žrádle pro dobytek spím úplně poprvé.“
Jerry si pro uklidnění vydechuje a přejíždí si nervózně dlaní po tváři.
Samy se už uložil a cítí se příjemně. Začíná znovu přemýšlet o situaci. Kouká na Johna, jak v rohu místnosti stojí, připomíná nehybnou sochu, ale v uchu jakoby mu blikalo nějaké světýlko. Tenhle android je nenápadný jako velká tlustá včela na rozkvetlé louce, myslí si Samy.
„Můžeš nás ráno nasměrovat zpátky k lodi, Johne?“
„Ano, uchovávám v databázi každý náš krok.“
„Půjdeme prostě na jih, je to jednoduché.“ Připojuje se Jerry.
„Nedivím se, že ti to s těmi vesničany tak šlo.“
Chvíli nikdo nemluví.
„Neztratil jsi doufám smysl pro humor, že ne?“ Zajímá se Samy.
„Ne, jenom přemýšlím, co jsem o nich zjistil. Je to fakt divné. Žije tady ta inteligentní rostlina Raali, která vyzabíjela skoro celou populaci humanoidů, ale najednou přestala.“
„To možná vysvětluje, proč naše super technologicky vychytané detektory nezachytily před deseti lety vůbec nic.“ Odpovídá Samy ironicky.
„Vždyť se vypouštějí i pozemní sondy.“
„Co si myslíš, Johne?“
John se k nim otáčí a chvíli sleduje, jak oba pohodlně leží v seně.
„Nemám v databázi žádné údaje vztahující se k ‚inteligentním rostlinám‘.“
„A je to tu zas.“
„Zkoušel jsem ale aplikovat paralelní adaptaci k dalšímu porozumění během svého volného času… Zjistil jsem, že dominantní chování silnějšího druhu vede obvykle k vyhubení slabšího druhu.“ Pokračuje android strojově.
Samy zívá.
„Nemám rád přemýšlení, nemáme tady žádný cukr a mě se chce spát.“
„Ale stejně se musíme připravit na zprávu, kterou pošleme na Zemi. Je to naše první mise, vzpomínáš?“ Namítá Jerry.
Samy opět začíná šustit a obracet se na seně, což Jerry nechtěl a v duchu už lituje, že něco říkal. Jeho otravný kolega pokračuje a vstává na nohy. Přistupuje na konec místnosti k Johnovi a zblízka ho zkoumavě pozoruje.
Najednou zvedá ruku a prstem jej jemně ďobe do syntetického oka. John beze slova uhýbá dozadu, jakoby měl instinkt.
„Tyhle nové typy androidů musí být jinak celkem vychytané. Paralelní adaptace, jsi říkal?“
„Ano, první firmware s tímto nástrojem byl aplikovaný ve verzi 16,20.“
Najednou jakoby Samymu něco docvaklo.
„Co když ty rostliny dospěly ke stejnému závěru jako John? Co když se v nich vyvinulo tak hluboké vědomí, které je nutí přemýšlet hlouběji nad tím, co bude s jejich budoucností, co bude s jejich jídlem, když dojde?“
„Cože?“ Ptá se Jerry beze známky zájmu.
„Je to jednoduché. Nebudou žádná zvířata, žádní lidé, tímpádem ani žádné jídlo. Rostliny se teď musí snažit úmyslně zabránit jejich vyhubení… došlo ti to?“ Pokračuje Samy vítězně, ale tváří se, jakoby ho právě praštilo do hlavy něco těžkého.
„No jo, i Jaffa přece říkal, že Raali chce, aby byli šťastní. Mě to přišlo hned divné.“
Samy nad Jerryho poznámkou ještě přemýšlí, škrábe se za krkem a cítí se zjevně dost nepříjemně. Asi už bude čas jít spát.
„Já se nepřestanu divit, jak jste to vy lidé dotáhli bez kognitivního tréninku až na mezihvězdné výlety. Vy jste všichni tak zpomalení.“ Kroutí hlavou Samy a pokračuje: „Skoro každá žena tu má aspoň pět dětí. Muži se nestarají o nic jiného než o jídlo a chov dobytka.“
„Vždyť je to přece pravěká doba, Samy. O čem by to jako mělo být?“
„Nevím, tanec kolem totemu, být naštvaný na souseda, užívat si s kamarádovou ženou? Ale tihle mimozemšťané jsou skoro pořád tak zasraně kultivovaní, vstřícní a šťastní.“
Jerry kroutí nesouhlasně hlavou.
„Myslím, že by ti tu tvou kognitivní hlavu, měli doktoři raději překontrolovat. A to hned ráno po příletu.“
Samy zívá a jde spát. Chvíli mu trvá, než usne. V noci se párkrát probouzí hrůzou ze spaní a jednou se mu zdá jak souloží s jednou mimozemšťankou. Deset minut pak trvá, než si vyčistí kombinézu.
Rone Sonéz právě vchází do své kanceláře. Pracuje v SDOP, takzvané Skupině pro dohled nad objevenými planetami. Jako analytik je se svým kolegou Mimzym zodpovědný za vyhodnocování údajů a dohlížení na dodržování pravidel jednotlivých misí.
Jeho holka Susan mu ale málem zahnula s agentem Samym a to Ronemu leží pořád v žaludku. Takový nýmand a Susan!
„Náš plán vychází, Mimzy. Říkal jsem ti, že to dopadne skvěle.“
„Jak myslíš, ty jsi šéf.“ Odpovídá Mimzy nejistě a tiše usrkává limonádu.
Rone je přesvědčený, že má celou situaci pod kontrolou. I když v této chvíli riskují oba kariéru.
„Nebuď poseroutka. Těch dvou bychom se stejně tak jako tak museli zbavit. S takovými výsledky by z nich být noví hrdinové!“
„Já vím.“
„Parchanti by ti jenom říkali, co máš dělat… my nejsme jejich služky, jasný?“
Mimzy dál mlčky usrkává svou limonádu. Tohle není dobrá situace. Rone však netušil, že stres jeho kolegu položí, i když trochu vlastně ano.
„Hele, na té planetě oba určitě chcípnou a kdyby ne, pořád nám to nikdo nedokáže!“
„Proč ale tak riskujeme, Rone?“
„Chceš přece povýšit, ne? Koukni na tohle.“
Rone mávnutím před Mimzyho vyvolává virtuální displej se statistikami.
„Za poslední dva roky se zvýšila poruchovost údajů hned o 2%. Já půjdu zítra ráno za generální komisí a navrhnu nová bezpečnostní opatření, aby se něco podobného už nestávalo.“
Mimzyho nová informace zajímá.
„Takže to ti dva astronauti dělají vlastně pro dobrou věc.“
„Přesně tak.“
Oba analytici se opět škodolibě smějí.
Je brzo ráno. Na trávě je rosa a všechno voní lesem. Jerry vybíhá ve spěchu ze stavení a v ruce drží toaletní listí.
Rychle kontroluje nejbližší keř, jestli na něm nejsou nějaké masožravé listy, červené bobule nebo takové ty tykadla co se pohybují i proti větru, aby si mohl dřepnout a vykonat potřebu.
Právě v tuto chvíli mu volá Samy přes komunikační kanál.
„Jen žádnou paniku, Jerry. Teď buď hezky tiše a poslouchej, musím ti říct něco moc důležitého dřív, než bude pozdě.“
„Mohl bys aspoň vteřinu počkat?“
„Právě jsem se probral, kde jsi?“
Jerry neodpovídá. Samy vychází ven obhlídnout situaci a vidí Jerryho dřepět za křovím.
„Jé promiň.“
„Není to zrovna pohodlné, ale výsledek je stejný.“
„Ehm, dobře vědět. Hlavně nikam nechoď, musíme se domluvit co a jak.“ Odpovídá Samy.
Jerry je konečně sám, a tak si může ulevit.
Po chvíli už stojí Samy uvnitř vedle Johna. V seně zůstaly dvě prohlubně po nocležnících. John vypadá zaměstnaně. S minimem informací a updatů, které dostal, než vyrazili na výpravu, musí být pro syntetický mozek obtížné se v podobné realitě zorientovat.
„Kde je ten retard tak dlouho?“ Ulevuje si netrpělivě Samy.
Poté se jeho pozornost zaměřuje na Johna a pokračuje raději komunikátorem.
„Kolikrát si zde použil své zbraně, Johne?“
„Jednou v džungli po přistání a pak mi Jerry jejich použití zakázal.“
Samy kope lehce do sena poblíž, přitom točí pulzní pistolí na prstě.
„Zkontroluj všechno, co jsme řekli, každý dialog, každou zmínku o čemkoliv od přistání na Zebře. Zmínil se někdo, že si můžeme zavolat na dálku modul, který nás přenese zpátky na loď?“
„Ne, Samy.“ Odpovídá po chvíli John.
Jerry se vrací zpátky do domu, je odpočatý a spokojený.
„O co šlo?“
„Musím rychle něco sníst nebo asi chcípnu.“ Vydechuje si Samy.
„To proto si musel se mnou tak nutně mluvit? Můžu ti nabídnout malou pomoc támhle za tím křovím.“
Samy se tváří znechuceně.