Henry svou první zakázku úspěšně zvládl. Je večer před víkendem. Na konto mu přišel slušný balík peněz, a tak sedí u počítače, popíjí pivo a přemýšlí co dál.
Žádnou další nabídku nemá. Za hodinu se má sejít v baru s Vincentem a Valerií, určitě se budou vyptávat. Ten odporný zápach bezdomovců z bytu ještě pořádně nevyčpěl a on už zase tápe co dál.
Dává si dalšího loka vychlazeného piva, a zapíjí kávou, aby ho náhodou nepřepadla únava. Na internetu je celá spousta podobných firem, některé mají pěkné webové stránky. To je nápad! Musí se jen lépe prezentovat, to dá přece rozum.
Tahle svoboda je příjemná, přemýšlí Henry, ale nese sebou příchuť permanentního rizika a vysokého nasazení, když člověk zblbne a nenaučí se občas vydechnout. S lítostí hledí na svou rozestlanou postel a pouští další hiphopovou skladbu od MAAT.
„Za každou cenu jsme to chtěli dotáhnout co nejdál,
a tak jsme tlačili na pilu, chtěli vývar, každý víkend mít jen mejdan.“
V baru se u stolu Vincent s Valerií ocumlávají. Chvíli trvá, než registrují ve svém náročném programu i Henryho. Všichni mají očividně dobrou náladu.
„Hej, vy dvě hrdličky. Můžete toho na chvíli nechat? Přišel jsem se pochlubit a vy dva se tady cicmáte.“
Vincent se snaží potlačit smích.
„Pochlubit, jo? U tebe doma to smrdí, jakoby se do každého rohu vychcal starý pes.“
„Myslím, že na záchodě nebyli ani jednou.“
Valerie se zhnuseně šklebí.
„Změníme téma!“ Pokračuje Henry. „Zavolal jsem svojí dávnou kámošku, ať vám tady nedělám celý večer křena.“
Vincent chvíli neví na co se zeptat.
„Která to je?“
„Loni jsme se rozešli, prý kvůli tomu, že se jí nevěnuju a jenom spím. Hysterka.“ Kroutí hlavou nechápavě Henry.
V ten moment Vincentovi probíhá před očima řada scén, ve kterých vidí Natálii jak típe cigaretu do jeho kafe, jak se řehtá na celé kolo a ukazuje na něj prstem. Vždycky se nad něj povyšovala, kdyby nebyl Henry takový kamarád, dávno by s tím něco udělal. Vrazil jí facku nebo tak něco, ale nikdy se Natálii nedokázal postavit.
Vincent se při vzpomínce tváří kysele. Valerie mu zatím hladí rukou pod stolem stehno.
„Ty vole, zrovna Natálie, je tolik dalších ženských!“
Henry si dává provinile několik hltů místního piva. Je hořké a studené, jak má být.
„Ona se dost vyzná v účetnictví, mohla by být užitečná, chápej.“
V jukeboxu právě hraje Henryho skladba. Bar není zrovna zaplněný, ale v rohovém boxu sedí parta hlasitých postarších chlápků, kteří tam naházeli dlouhou řadu dost úchylné muziky.
Henry do jukeboxu vrazil spoustu peněz jen aby jejich playlist předběhl a na chvíli se uklidnil poslechem hiphopu.
„Teď už to vidím úplně jinak, jsem jak divák, který si koupil vstup do kina a vidí film o vlastních chybách.
Cítím že jsem o něco starší a chci dělat hudbu jinak.“
„Kdo je Natálie?“ Připojuje se najednou zvědavě Valerie.
V ten moment se pohledy všech přítomných otáčejí za sebevědomým krokem působivé černovlásky v minisukni.
Do modelky má daleko, plnoštíhlou postavu, nízko posazenou bradu a vlasy jakoby ji stříhali v osmdesátých letech s nasazeným hrncem na hlavě. Přesto je její krok energický, z očí vyzařuje škodolibý oheň a za chůze mává rukama jako při vojenském pochodu.
Henry už skoro zapomněl, jak je Natálie sexy, když je odhodlaná.
„Ahoj Henry,“ usmívá se na něj. „Ahoj buřtíku, máš novou slečnu?“ Usmívá se na Vincenta a Valerii škodolibě.
Valerie jakoby nechápala co se právě teď děje. Natálie se na ní blahosklonně usmívá.
„My se s Vincentem už známe, viď?“
Natálie natahuje ruku, aby Vincenta podrbala na hlavě jako štěně, ale ten stihl včas uskočit.
„Rádi tě vidíme.“ Usmívá se unaveně Vincent.
Celý zbytek večera se nese v duchu seznamování a popichování Vincenta. Natálie zná naštěstí svoje hranice. Všem u stolu neustále lichotí, aby se necítili dotčeně, a tak jde Henry ten večer z baru domů spát se spokojeným výrazem. Asi se Natálie nakonec změnila, přemýšlí, když zhasíná světlo ve své ložnici.
Celý víkendový den má Henry pečlivě naplánovaný. Jde do drogerie, potom do koupelny, najíst se, pro květiny a už je na cestě za Natálií. Pod záminkou důkladného účetnictví chce svou dominantní expřítelkyni znovu dostat.
„Udělal jsem zkrat, nechal jsem si mozek zalít prachama,
…chtěli jsme zarábat, tím se to posralo, paráda.“
Už ve dveřích vypadá Natálie, že se chce bavit o čemkoliv, jenom ne jejich momentálním vztahu. Asi dělá nedostupnou, dochází Henrymu.
„Já jsem si taky založila malou firmu, Henry. Jestli mi chceš pomoct, půjdeš na náměstí a rozdáš všechny tyhle letáky kolemjdoucím.“ Povídá pyšně Natálie.
Na letáku je ženská ruka s lakovanými nehty. Titulek říká: Nehte si u nás udělat devět nehtů, a desátý máte zdarma!
Natálie si očividně myslí, že rozdávat podobné letáky nebude pro chlapa jako je Henry žádný problém. Jemu se ale nechce dělat jí poslíčka právě teď.
Jenže co s tím? Řekne ji ne a přijde o ni? Mysli, Henry!
Bere tedy letáky s rozpačitým úsměvem, jde a pokládá je doprostřed náměstí na zem. Po dvou hodinách se vrací z baru podnapilý. Na tom místě už neleží ani jeden, s několika si ještě pohrává vítr.