Henry se další den probouzí až odpoledne. Ráno se sice převaloval a jakoby mu bleskla hlavou myšlenka, že by měl něco dělat, když Valerii visí tolik peněz. Hned nato si vzpomněl na Natálii jak mu říká, co má dělat a zase usnul.
Otevírá emaily, žádná nová poptávka. Se svou únavou se snaží bojovat chytře a tak sám pro sebe rekapituluje.
„Co se vlastně stalo? Na účtě přibyly nějaké peníze a zase ubyly. Pak jsem narazil na chlápka v armyshopu s nekvalitními potisky a ten vietnamec neměl víc než tři bílé levné trička.“
Sedí zamyšleně dál a dává do přehrávače DVD s novými videoklipy. Viktor Sheen a Sharlota tancují někde na poušti:
„Celej život utíkám před sebou, najdu si jen holku, co se mnou bude chvíli plout, vím, že je to těžký, i když jinak tady teče proud.“
Jakoby si Henry něco uvědomil, znovu otevírá emailovou komunikaci a zvědavě sleduje tisícovku odeslaných emailů. Nabízel v nich oblečení samým velkým firmám a překupníkům, ale do prodejen nikdy nezašel!
V tu chvíli mu zvoní telefon, volá Vincent. Henry koulí očima.
„To mi teď bude volat každý den?“
„Nazdar Henry! Valerie je ze svojí kočky nadšená.“
„To jsem rád, zadarmo jsem se u nich najedl.“
Vincent chvíli neodpovídá, jakoby přemýšlel.
„Poslyš, děláš něco dneska, že bych se zastavil?“
Henry si dává taky pauzu, právě dostal nápad jak vyplnit zbytek dne a ještě jeho mít na krku?
„No víš, teď budu pár hodin spamovat malé prodejce a musím do města.“
„Pomůžu ti.“
„Ty vole, Valerie tě má ochočeného jak malou čivavu.“
Vincent se snaží do telefonu obhajovat, ale oběma dávno došlo, že se obhajuje zbytečně.
Henry se asi po půlhodině emailování prodejcům unaveně protahuje. Sedí v obýváku na gauči a pohled na měkký polštář ho začíná ujišťovat v tom, že dnes už přece jenom udělal dost a ostatní je v rukou osudu.
Unaveně se protahuje, lehá si a s dobře známým uvolněným pocitem zavírá víčka tak spokojeně, jako milionkrát předtím.
Po chvíli zvoní zvonek u jeho dveří.
„Vincent.“
Henry vstává a znovu si uvědomuje, kde je a co má dělat. Vincent ve dveřích nasazuje co nejpřívětivější úsměv.
„Tak jdeme na to?“
„Kde jsi, čekám na tebe už půl hodiny.“ Odpovídá Henry.
Z obýváku se ozývá hiphopový beat a hlas zpěvačky.
„Co to posloucháš?“
„Sharlota má nový klip, ale je to dojeb, málem jsem usnul.“
Pohled na Henryho Vincentovi připomíná dlouhé roky jeho neustálého boje s únavou. Když je teď s Valerií, úplně na jeho problém zapomněl, a tak se snaží tvářit co nejsolidárněji.
„No, radši asi vyrazíme do města.“
Henry jde s Vincentem kolem stánku se zmrzlinou.
„Počkej, koupím si jedu.“ Povídá Vincent nadšeně.
Dnes je venku docela horko a fakt, že mu stání ve frontě trvá 5 minut Henryho obtěžuje.
„Máš už všechno?“ Ptá se Henry ironicky.
Vincent spokojeně pokyvuje a jdou dál.
Neušli ani dvacet kroků a Vincent se znovu zastavuje u výlohy, tentokrát obchodu elektronikou.
„Ty jo, na tyhle repráky jsem narazil na netu. Psali, že mají nejlepší středy a basy. To by se poslouchal hiphop!“
Henry si je zvědavě prohlíží spolu s ním.
„Stojí docela dost peněz.“
„Koukám.“ Uznává Vincent.
„Hele víš co? Jestli nebudeš dneska zdržovat a pomůžeš mi sehnat kšeft, dostaneš je jako dárek, ok?“
Vincent se usmívá a kroutí hlavou.
„Já jsem věděl, že se nějak dohodneme, kamaráde.“
Dalších pár kroků a Henry začíná litovat, že si vybrali cestu právě touhle ulicí. Vincent přeběhl k další výloze, tentokrát se značkovým oblečením.
„Tohle by bylo něco. Nechceš jim dělat potisky?“
Henry kouká s obavami na drahé značkové hadry s originálními výšivkami.
„Tohle je o něco vyšší level, my hledáme spíš prodejnu, kde to smrdí potem a cigaretama.“
„Tak já se aspoň mrknu jaké mají kalhoty.“
Henry zůstává venku, poblíž je automat s kávou. Naštěstí, protože jejich odpolední výlet za moc nestojí. A zatímco popíjí z umělého kelímku, znovu si prohlíží košili s potiskem, kterou vzal sebou.
Obchod s armádním oblečením je vlastně hlavní důvod proč dnes vyšel ven. Tohle město přijde najednou Henrymu moc velké a nóbl, na jeho možnosti.
Když konečně Vincent vychází z obchodu, nese tašku s oblečením nacpanou až po okraj.
„Mluvil jsem s prodavačem o tvých hadrech a říkal, že je dovážejí z Francie, smůla.“
„Ty ses ptal? Super, udělám z tebe svého obchodního zástupce.“ Směje se Henry.
„Viděl jsem ty dva houmlesáky u tebe ve výrobní hale před pár dny. Nemám zájem, díky.“
„Tvůj problém.“
Oba dva se chvíli smějí.
Procházka po městě nedopadla moc úspěšně. Kromě tašky s oblečením přibyly Vincentovi navíc dvě další tašky z různých obchodů, takže mu s jednou pomáhá i Henry.
Až nakonec přichází k obchodu s armádním oblečením. Starý prodavač vypadá dnes neobvykle vstřícně.
„Jak to jde, šéfe?“ Ptá se ho Henry.
„Rozhlídněte se, vojáci.“
„Něco jsem vám přines.“
Henry pokládá na prodejní pult černou košili se zelenými skvrnami, které vypadají jako kdyby na ni někdo nacákal barvu. Na přední kapse je bílý nápis:
„ARMY FOREVER.“
„Pěkný kousek, odkud ji máš?“
„Udělal jsem ji, to máte ode mě jako dárek. Dejte si to do regálu a jestli se prodá, přinesu další.“
Bezzubý prodavač si zamyšleně škrábe prošedivělé vousy.
„Vezmu si ji, ale nic neslibuju.“
„Platí.“
Venku před obchodem Henry nadšeně plácá Vincenta po zádech.
„Vidíš, je to jako s drogami, dej mu jednu grátis a jestli zachutná, bude solit až se z něj bude kouřit.“
Vincent se tomu směje. Henry je ale plný nadšení a adrenalinu, a tak ho nechce shazovat.