Mladý a perspektivní muž jménem Helmund právě stojí před prosklenými dveřmi nadnárodní společnosti Greenstonetech, která se zabývá něčím, na co si právě teď nemůže vzpomenout, protože se do noci sjížděl novým vzorkem hašiše.
Vedle dveří je několik zvonků a není si jistý, na který zazvonit. Naneštěstí nemá ani telefonní číslo na svého nového šéfa, protože si ho zapomněl uložit.
Po chvíli marného pátrání v mobilu jde dovnitř sympatická slečna s vítězoslavným úsměvem.
„Chcete pustit?“
„Ano, děkuji.“
„A za kým jdete?“
Helmund nasazuje sebejistý úsměv.
„Vlastně ani nevím. Jsem tu nový zaměstnanec a přijímal mě přímo ředitel.“
„Ááh, tak to půjdete přímo za panem Piersym. Pojďte se mnou, já vás dovedu.“
Helmund jde tedy za ní, cestou do schodů se jí snaží nedívat na zadek.
„Dneska tu máme trochu rušno, já chodím raději po schodech, protože výtahy jsou věčně obsazené.“
„Mě chůze do schodů taky nevadí.“
Slečna se směje, jakoby to pochopila jako vtip.
„A co vlastně u nás budete dělat?“
„Asistenta servisního.“
V ten moment, jakoby v ní škublo.
„Tak to se o vás bude starat pan Wolf.“
A zbytek cesty k řediteli, jakoby jí už do smíchu nebylo.
Když spolu vcházejí do ředitelovy kanceláře, má Piersy hlavu v dlaních, jakoby se řítil někam do neznáma.
„Vedu ti toho nováčka.“
„Ále, tak vás u nás vítám. Jaká byla cesta?“ Ptá se Piersy.
Helmund krčí rameny.
„Je to ode mě naštěstí kousek, takže to skoro ani nebyla cesta.“
Všichni se smějí.
„Dáte mi jenom deset minut? Musím si ještě něco vyřídit, mezitím vás můžeme posadit do zasedačky.“
Slečna souhlasně pokyvuje, a tak se Helmund otáčí a jde za ní. Poté si Piersy znovu sedá za stůl a dává hlavu do dlaní.
O hodinu později, kdy si Helmund prošel s Piersym všechna oddělení, se dozvěděl, že má většina z jeho nových kolegů dovolenou nebo je na cestách a taky, že se společnost Greenstonetech zabývá prodejem strojů na ekologický způsob poloautomatizovaného balení balíků.
Což když Helmund slyšel, ani se nedivil, že mu to zprvu vypadlo. Přitom mu přijde zvláštní, že je taková věc tak výnosná a záležitost mnoha oddělení.
Právě teď však sedí za svým novým kancelářským stolem a čeká až mu někdo přinese počítač. Naproti je další asistent, který telefonuje a kouká přitom na zvláštní barevné obdélníky a vedle něj sedí další asistent, který otevírá a zavírá různé manuály.
Za prosklenou zdí sedí na nejprostornějším místě pan Wolf a má hlavu schovanou za monitorem.
„Můžu si půjčit nějaký manuál, abych si to aspoň proletěl než mi přinesou počítač?“ Ptá se Helmund kolegy vedle.
„Jasně, který chceš?“
Na obrázcích jsou různé stroje s různými pařáty.
„Já nevím, který je nejprodávanější?“
„Asi tady ten.“
Kolega naproti se k nim otáčí a zakrývá si rukou mikrofon telefonu.
„Nene, dej mu ASX4850ACD, na ten se bude zítra školit.“
A klepe přitom na hnědý obdélník vedle Helmundova jména.
„Hnědý obdélník znamená školení?“ Ptá se Helmund z legrace.
Oba kolegové s vážnou tváří přikyvují, a tak se tváří taky vážně.
Po dlouhé chvíli prohlížení manuálu, kdy kolega naproti dává Helmundovi a kolegovi vedle co nejjasněji najevo, že je na nic nepotřebuje, a že jsou tady zbyteční, se Helmund ptá kolegy vedle:
„A jak se jmenuješ?“
„Andreas.“
„Já jsem Helmund, jak jsi tu dlouho?“
„Moc dlouho ne, asi rok a půl. Pořád ještě studuju manuály.“
Helmundovi začíná být v tu chvíli jeho pozice jasná. Možná ho vzali, protože ten naproti nestíhá, ale zároveň nechce, aby mu někdo pomáhal a Andreas jenom čte manuály a předstírá práci, protože neví co má dělat.
Takže i z Helmunda může být zanedlouho Andreas II a potom je vyhodí oba, uvažuje neklidně.
Naštěstí mu dva kolegové z IT oddělení právě přinášejí počítač. S jeho šéfem Wolfem, jakoby to ani necuklo. Dál sedí za skleněnou zdí a schovává hlavu za monitorem.
Když se po zapojení chce Helmund konečně pustit do práce, přichází do kanceláře slečna, kterou ráno potkal.
„Preclíky a novinky, pánové.“
Všichni se neochotně zvedají, a tak se Helmund taky zvedá a jde za nimi.
Na chodbě je rušno, všichni se ženou do velké prostorné jídelny. Na stolech jsou připravené velké preclíky a vepředu přenosná tabule, kde je nadpis „Preclíky a novinky.“
Slečna, kterou ráno potkal čeká před tabulí s ukazovátkem v ruce a s úsměvem čeká až se všichni posadí. Dovnitř vchází podle všeho jak obyčejní dělníci v montérkách, tak i nadnášející se postavy v kravatách.
„Než začneme, ráda bych přivítala našeho nového kolegu Helmunda, je to správně?“
Helmund přikyvuje.
„Který je na pozici servisní asistent pod panem Wolfem.“
Všichni tleskají, a tak Helmund vstává a uklání se. Kolegyně, které sedí vedle něj si něco štěbetají a jedna pomalu olizuje vyplazeným jazykem hrdlo láhve od coly.
Helmund si tedy bere do ruky preclík a čeká, co se bude dít. Jako první bod programu je dnešní fotbal, na který se za dvě hodiny všichni sejdou v jídelně, aby se na něj společně podívali. Pivo je zdarma. Jako další bod programu jsou statusy na firemním chatu, které by měli všichni používat, ale většina stále nepoužívá. A tak dále.
Když se po další hodině nicnedělání dostává Helmund konečně zpátky do kanceláře ke svému počítači, přichází Piersy a odvádí jej na prohlídku skladu a seznámení se skladníky.