Crosby je dlouholetý přítel Jasmine. V Jabloňových sadech zatím běží všechno při starém, akorát bez Jasmine. Takže dcerku hlídá pokojská, Crosby chodí hlídat auta na parkoviště a zrovna teď blije.
Protože si „na večer“ přihnul podezřele nakyslé láhve a vypil vlastně jednu a půl, tak už celé dopoledne pije vodu a blije. Pořád dokolečka, napije se pár skleniček, půl hodiny to tam drží a jde zase blít.
Naneštěstí jde zrovna o den, kdy má Jose s Jasmine přiletět a Crosby v sobě neudrží ani vodu, natož nějaké jídlo a prý má být večer hostina. To se ví, že by Jasmine hned věděla, co tady celou tu dobu Crosby dělal. A dlouze pěstovaná a opečovávaná důvěra by byla zase pryč.
Je noc, Jose a Jasmine právě přijíždějí do Jabloňových sadů. K jejich překvapení na ně čeká i v tuto pozdní hodinu uvítací výbor. Před vchodem do areálu stojí zaměstnanci, kteří zde nebo v okolí bydlí, pokojská s rodinou, Emanuela a Crosby.
V první vteřině při pohledu na Crosbyho je Jasmine jasné, co tady celou tu dobu dělal. Jeho zdravý úsměv a vítězoslavný pohled se proměnil v propadlé mrtvolné tváře a nicneříkající tupý výraz. Když se s ním zdraví, tak nic nedává najevo, ale už přemýšlí jak si to s ním vyřídí.
Další den ráno je Jose s Jasmine v zatím napůl zrekonstruované kancelářské budově. Jose se pyšně rozhlíží, v zasedací místnosti je obrovská obrazovka, všechny dveře jsou prosklené, židle a křesla luxusní. Jasmine tedy jde za ním do zasedací místnosti vyzkoušet, jestli obrazovka funguje.
„Tý jo, tady je normálně i sportovní kanál, všechny kanály.“ Pronáší Jose.
Jasmine sleduje, jak si Jose hraje. Ona z toho až takovou radost právě teď nemá. V noci před spaním, namísto aby si Crosbyho trochu užila, mu musela v posteli kleknout na krk a vyhrožovat, dokud se nerozbrečel a neodprosil.
„Ale nevím, jestli je dobrý nápad mít v zasedačce i televizi.“ Pokračuje Jose.
„Já bych jim to tu nechala, odstřihneme ji až jestli budou s vedením firmy problémy, pro výstrahu.“
„Trošku středověké metody, ale budiž.“ Reaguje Jose.
Jasmine jde k oknu, otevírá jej a zhluboka se nadechuje.
„Jen si ten čerstvý vzduch vychutnej, kdoví kam se budeme stěhovat.“
Jasmine se otáčí a opírá o okno.
„Zvláštní, jak ve vesmíru nic není a tady je všeho kolem plno. Přitom jsme jenom v zasedačce.“
„Hmm, možná by nebyl špatný nápad zařídit se i trochu skromněji. Ony standardní věci taky neublíží a trocha disciplíny i prospěje. Nakonec až budeme chtít do něčeho investovat, neměla by to být nějaká menší věc. S těmi družicemi se Done rozkročil teda pořádně.“
Jasmine to chvíli zpracovává.
„To je ještě otázka, ale taky bych si nějaké drobnosti klidně odpustila.“
Takové stěhování je velká věc. Naši hrdinové se z Jabloňových sadů nestěhují úplně, ale jenom jakoby částečně než se jim na dalším místě povede rozjet další business a samozřejmě tedy pod značkou „Jabloňové sady.“
Dlouze přitom rozmýšleli, jestli nebude další taková společnost jen zbytečná přítěž. Přece jen se musí kolem všeho běhat, toho papírování a kde jsou potom pauzy na oběd. No a po obědě by se to samozřejmě už taky nemuselo s tou prací přehánět, shodují se oba.
Naštěstí je tady Skynet. Japonská umělá inteligence, kterou si nechali do jabloňových sadů nainstalovat, aby jim pomohla s propagací na internetu a s managementem. Tam běží servery, takže další využití Skynetu končí tam, kde končí internetové připojení, uvažuje Jose.
V roce 2003 je internetové připojení už naštěstí celkem běžná věc. Pokrytá jsou už všechna větší města a obce mezi těmito městy, ostatní mají zatím smůlu a musí se připojovat přes modem.
Toho by mohl Skynet samozřejmě využít. A tak dál neváhají a jednoho dne jedou společně s komunikačním důstojníkem do bývalého areálu továrny na zbraně. Jose se ovšem znovu nechal inspirovat filmem Terminátor II, stejně jako když instalovali Skynet.
Všichni tři jedou zelenohnědým Jeepem, komunikační důstojník řídí a je celý roztěkaný. Josemu dochází, že určitě celý den nedělal nic jiného než odposlouchával španělské spoluobčany.
„A co že v té fabrice plánujete?“ Ptá se důstojník.
„Budeme dělat roboty, drony a další podobné konstrukce.“ Reaguje Jose. „Máme na to software, takže nám chybí už jen hardware.“
Jasmine nasazuje pyšný výraz a pokračuje:
„Zkrátka jen sofistikované moderní technologie. Akorát jsme k tomu potřebovali koupit nějakou barabiznu.“
Důstojník, jakoby se najednou zklidnil. Když jsou na místě, jdou společně na prohlídku.
„Tady někde v zemi vede ten internetový kabel, je to páteřní síť, tak by mělo jít o velmi rychlé připojení.“ Pronáší důstojník.
Jose a Jasmine s úsměvem souhlasí. Přirozeně se nabízí otázka, jestli to myslí se Skynetem úplně stejně jako v tom filmu. Ale tak to není. Na takového robota se dá nasadit místo koštěte i zbraň, ale přitom jak to ve Španělsku chodí a vůbec obecně by to nebylo určitě vhodné.
Ve chvíli, kdy to tak mezi sebou probírají vidí v jedné hale spousty beden. Jose tedy jednu otevírá, co že si to koupili a bedna je plná samopalů.
„Ehm, já bych řekl, že jste si ještě něco neodvezli.“
„Sakra, co to tu dělá?“ Reaguje důstojník.
Jako na povel vytahuje mobil a volá na základnu. Jose s Jasmine přitom kroutí hlavou.
„No, to nám to začíná pěkně.“ Pronáší Jose.
„Naštěstí pro lidstvo jsme spíše humanisté.“
Oba se smějí.