Znalosti v oblasti chemie nejsou u praotce Trollsteinena nijak velké. Velmi mírně řečeno spíš minimální. Že se mu povedlo projít celou cestu přes dvě geologická období a založit své vlastní, a přitom ani netuší, co je to chemický derivát, nezní vzhledem k jeho následující cestě nijak povzbudivé.
Nicméně jak se říká, štěstí nepřeje inteligentním, ale připraveným. A tak je praotec Trollsteinen na návštěvě ve školce, hledí na dýchavičnou myš, prorostlou keřem a je připraven. Na něco, co by to tak mohlo být?
Když ho dlouho nic nenapadá a začíná přemýšlet nad tím proč praotci Trollsteinenovi ještě nikdo nepostavil sochu, rozhlíží se, jestli nezahlédne paní Bovou. Přes okno jde vidět, že je uvnitř se všemi dětmi, tak jde dovnitř za nimi.
”Děti, přivítejte praotce Trollsteinena.”
”Dobrý den.” Pronáší praotec Trollsteinen.
”Dobrý den!” Volají děti.
Paní Bová jde k praotci, který zvědavě pozoruje co to děti dělají. Mají otevřené nějaké…
”Co to mají?” Ptá se praotec Trollsteinen.
”Ahh, to jsou kuchařky. Děti vybírají podle obrázku co si uvaří.”
Oba na sebe hledí.
”A můžete mi ještě jednou vysvětlit na co je to vaření?”
Paní Bová se pyšně rozhlíží.
”Přece rozbíjení molekul starou cestou, pratoče! Vy si na nic z minulosti nepamatujete?”
“No, kdybych si měl pamatovat všechno, co jsem zažil, tak mi asi bouchne hlava, nemyslíte?”
Oba se smějí.
“A co to voní? To cítím ten proces?”
”Ano, uvařily jsme dětem polévku. Zbytek si musí vyrobit už samy.”
“Teda, vy jste přísná.”
Paní Bová mává ledabyle rukou.
”Ale kdeže! Taková polévka přece zasytí a napojí zároveň!”
Praotec Trollsteinen dostává z těchhle řečí hlad.
”Tak já jestli můžu taky ochutnám.”
Paní Bové se přitom leskne v očích zadostiučiněním.
”Tak pojďte.”
Paní Bová vede praotce Trollsteinena do jídelny, kde je několik řad malých stolků s malými židličkami a jeden stůl se židlemi pro dospělé. V okýnku je obtloustlá kuchařka.
”Zdravím vás praotče!”
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
“Jani, dej prosím tě praotci ochutnat naši polévku.” Pronáší paní Bová.
Kuchařka se nahlas směje.
”Vážně, vy jste přišel na polévku, praotče?”
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
”Napadlo mě, že bych zkusil něco podobného s dilatační hmotou.”
”Chcete derivovat, praotče?” Ptá se paní Bová.
”Že chci co?”
”No vyrobit derivát, sloučeninu.”
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
”Jestli bych k tomu deprimování mohl použít i vaši kuchyň, to by bylo super.”
Kuchařka se znovu nahlas směje a otáčí se do kuchyně.
”Holky! Praotec Trollsteinen tu bude s námi vařit!”
Zevnitř se ozývají další komentáře a smích. Potom se kuchařka otáčí zpět k okénku s miskou zeleninové polévky.
”Ať vám chutná naše polévka, praotče!”
Praotec Trollsteinen přikyvuje, bere si do rukou polévku a jde s ní ke stolu pro dospělé.
Praotec Trollsteinen sedí ve své kanceláři nově vybudovaného domu – historického zámku. Ten si postavil schválně, protože potom by mohlo snadněji někoho napadnout postavit mu sochu nebo mu říct ať si před zámek postaví sochu. Listuje tedy zvláštní papírovou kuchařkou, kterou mu paní Bová půjčila. Nadpis zní: Polévky, tradiční pokrm od roku 2044.
“Milión let stará kuchařka.” Pronáší praotec Trollsteinen.
Dál přitom listuje. V receptech se objevují zvláštní pojmy, jako mouka nebo cibule. Vyrobit derivát touto cestou muselo být v tehdejších dobách složité, uvažuje praotec Trollsteinen. Ale nedostatek potravy patrně přinutil člověka k náročným experimentům a tak se nastartovala jeho evoluce.
Praotci dochází, že když nejsou v dnešní době k dispozici už žádní tvorové jako drůbež nebo hovězí, nebude se moci při vaření dilatační hmoty opřít o suroviny, spíš by se měl zaměřit na přípravu jako takovou. Konec konců myš, prorostlou růží už má, tak by ji mohl jak se píše:
”Vysušit na savém papíru na sluníčku, rozemlít a vařit 6 hodin.”
”Heh, 6 hodin!” Reaguje praotec Trollsteinen. “To z té hmoty přece nic nezbyde!”
Kniha však neodpovídá.
”Sakra, kde se to zapíná.”
Praotec Trollsteinen hledá tlačítko, kterým by aktivoval hlasové ovládání knihy, nikde však žádné nevidí. V tu chvíli si přestává myslet, že šlo o šťastný nápad, ale vzhledem k tomu, že nic jiného než vařit hmotu 6 hodin nezbývá, tak se znovu se zájmem začítá do receptu.
Praotec Trollsteinen je ve školce v koupelně, rychle dýchá a smývá si z rukou a z obličeje krev myši, kterou před chvílí zavraždil. Jde jenom o zvíře, o havěť a stejně mu krev myši nahnala hrůzu do očí. Od dnešního dne až do rozpadu vesmíru si tenhle moment bude určitě pamatovat, uvažuje při pohledu do zrcadla.
To se ví, že o tom nesmí nikomu říct a pokud bude experiment úspěšný a polévka z myši bude nějakým způsobem fungovat, nikdo se nikdy nesmí dozvědět o téhle krvavé přísadě kvůli které se člověk stane vrahem!
Praotec Trollsteinen je ze sebe zklamaný. To bylo přednášek a keců o nové společnosti. Prý zakladatel nové éry a teď je tady a smývá z obličeje krev kdysi živého tvora. Živého až do chvíle, kdy se u něj náhle zjevil praotec Trollsteinen.
”Takhle neuvažuj!” Pronáší praotec do zrcadla.
V tu chvíli sám sobě přísahá, že pokud bude experiment neúspěšný, další mrtvoly už vařit nebude. A pokud náhodou úspěšný bude… pak… hmm. Bude muset udělat všechno pro to, aby se nezapsal do dějin jako vraždící maniak.
Praotec Trollsteinen vychází z koupelny a jde s úsměvem za paní Bovou.
”Tak a do zítřka se budou lístky sušit, potom je rozemelu a začnu vařit.”
”Fajn.” Povídá paní Bová.
”Jenom jsem se chtěl zeptat, v té kuchařce, kterou jste mi půjčila, oni tenkrát vařili i drůbež nebo hovězí?”
Paní Bová sklání oči k zemi.
”Tuhle kuchařku jsme dávno vyřadili. Lidé tenkrát pásli hovězí na trávě. A je bohužel smutná historie, že se hovězí muselo zabít a pak se snědlo.”
Praotec Trollsteinen zklamaně přikyvuje.
”Myslela jsem, že pro vás bude užitečná, máte na zahrádce přece tu myšičku.”
”Já vařit žádné mrtvoly určitě nebudu.”
Paní Bová nasazuje chápavý úsměv.