Další den vrtá praotci Trollsteinenovi hlavou pořád stejná myšlenka ohledně toho jak se tenkrát jedlo hovězí. Je zvláštní, že si kdy jedl maso nedokáže vzpomenout. Možná šlo o tak hnusný a brutální zážitek, že takovou vzpomínku raději vytěsnil.
Praotec Trollsteinen se narodil 7. Října 2009. Když mu byly tři roky, začal jezdit na kole, když mu bylo 7, zapálil si první cigaretu a pak toho nechal, když mu bylo 11, poznal první dívku a pak si na nic nevzpomíná… potom někdy okolo roku 2040 přiletěli poprvé mimozemšťané a dali mu elektrický obojek, který měl nasazený zhruba 10 let a dával mu do krku šoky. Potom si od polomrtvého praotce Trollsteinena obojek zase vzali s tím, že se “pokus nezdařil.”
Možná proto si nepamatuje na hovězí ani na polévky, když to v těchto dobách zrovna začínalo. No a někdy v roce 2200 začalo být lidem už divné, že je praotec Trollsteinen stále naživu a vypadá pořád stejně, tak jim řekl, že to je dobrou životosprávou, jenže potom přiletěli mimozemšťané podruhé, nasadili mu obojek a řekli, že ho sundají až lidem řekne, že je to tím obojkem.
Jenže to kamarádi neměli moc domyšlené, protože nikdo praotci Trollsteinenovi samozřejmě nevěřil, a tak měl obojek nasazený asi tisíc let. Když přitom ve stavu věčných muk pozvolna přišel na nápad jak zařídit, aby byli i další lidé nesmrtelní a přitom bez obojku, konečně zase přiletěli a obojek si vzali.
Od té doby si praotec Trollsteinen dává pozor a učí lidi jak být nesmrtelní, aby zase nepřiletěli mimozemšťané a nenasadili mu obojek. Matně si přitom vzpomíná, že někdy v tu dobu začalo geologické období pátohor, které možná taky vlastně založil on, uvažuje praotec Trollsteinen. A proč tedy ještě nemá žádnou sochu, to tedy nechápe.
Touto přirozenou asociací se praotci Trollsteinenovi vybavují další a další vzpomínky. A tak dál sedí a vzpomíná, má z radost, že nakonec asi není tak hloupý jak si myslel. I když jak se to tenkrát v ulicích kvůli praotci Trollsteinenovi a jeho nesmrtelnosti mlelo, bylo něco neskutečného. Neustále se pořádaly nějaké protestní akce a oni si přitom mysleli, že má patent na rozum, takže bude mít ke všemu co říct. Což jak už jistě víme, řečnění nepatří mezi jeho nejsilnější stránky. Jenže pak se to mlelo ještě víc a praotec Trollsteinen jen tiše doufal, že znovu nepřiletí mimozemšťané a nevymyslí si nějakou další záminku, aby mu mohli dávat šoky a potom se to nějak uklidnilo.
”No, rozhodně bohatá historie.” Povídá praotec Trollsteinen.
Celé to ranné období se točilo v podstatě jenom kolem mimozemšťanů. A matně si vzpomíná, že něco jako hovězí na talíři už asi měl a že mu to chutnalo.
”Hmm, podivné.”
A najednou si vzpomíná i na to proč se to mezi lidmi tak mlelo. Americké tajné služby tenkrát totiž o mimozemšťanech věděli a rozhodli se vybudovat nějaký systém na tom postavený. Jenže do toho vstoupil praotec Trollsteinen se svým elektrickým obojkem a tu spoustu keců, co si navymýšleli o mimozemšťanech už potom nebral nikdo vážně, protože praotec Trollsteinen měl obojek a oni měli akorát Hollywood a béčkové filmy o superhrdinech.
Praotec Trollsteinen musel tenkrát praktikovat tvrdou askezi, kterou se naučil od Budhy. Protože když nemělo tělo žádné živiny, rány proudem tak nebolely, jako když mělo z čeho brát a hojilo se. To potom bývala ukrutná bolest. A pak vždycky vystoupil nějaký američan, naštvaný na praotce Trollsteinena, že on má obojek a američané nemají žádný, tak se musel najíst aby mu to trochu myslelo a pak dostával takové rány, že se divil co že to těm američanům chybí.
Když si tenkrát nakonec mimozemšťané pro ten obojek přiletěli, tak se jich zeptal co to má jako znamenat a oni řekli akorát:
”Letíte do časové mlhoviny, zbytek ti docvakne, šuline.”
A teď, o milión let později mu to už docvaklo. Z časové mlhoviny se kolem Špicberských ostrovů line hmota, která způsobuje dilataci času a on má štěstí, že na tom začal sám od sebe pracovat, i když na mimozemšťany už dávno zapomněl, protože kdyby nezačal, tak by možná přiletěli zase!
”Pffff.”
Praotci Trollsteinenovi jakoby spadl obrovský kámen ze srdce. To je snad poprvé v životě, kdy má takové štěstí, že tomuhle zabránil, a přitom ještě založil další geologické období. Dnešní lidé to samozřejmě neocení, protože to nějak nedávají najevo, ale praotec Trollsteinen se už cítí mnohem líp.
Takovéhle hrátky s pamětí jsou sice hezké, ale praotec Trollsteinen uvažuje, že když zabránil tomu, aby mu nasadili obojek už potřetí, dál netřeba nějak vzpomínat. Co bylo, bylo, hlavní je, že se dostal čertovi z lopaty.
Praotec Trollsteinen bere do rukou onu starodávnou kuchařku, jeho ruce se přitom třesou. Stačí si vzpomenout na obojek a už se mu zase třesou ruce. Praotec Trollsteinen strachy polyká, třes po chvíli ustává, takže znovu otevírá kuchařku jestli někde nezahlédne nějaký komentář k té době.
Když nic nevidí, hází kuchařku na zeď, ta začíná levitovat a před praotce Trollsteinenem se zobrazuje výcuc z historie tehdejší doby. Jsou tam nějaké děti jak si hrají s míčem, potom nějací chudí pracovníci v táboře a… mají polévku! Datum:1943. Takže už o sto let dříve měli lidé tu vymoženost, že si vařili polévku, i když tady těm asi moc nechutná, když jsou tak chudí, uvažuje praotec Trollsteinen.
Jedno je jisté, vaření dilatační hmoty k něčemu určitě bude, protože kdyby udělal nějakou blbost, už dávno by přiletěli mimozemšťané i s obojkem, takže zatím jde správným směrem, uvažuje a tváří se pyšně praotec Trollsteinen.