Další ráno se praotec Trollsteinen probouzí na zemi.
”Ahh, zase to se mnou seklo.”
Vstává tedy a letí rovnou do školky, kde se přes noc vařila nová směs. V kuchyni nikdo není, skleněný hrnec, který je na plotně líně pobublává. Praotec Trollsteinen opatrně vypíná plotnu a schválně se nadechuje, jestli něco neucítí. V nose to silně pálí a najednou, jakoby se mu něco prožralo do hlavy.
”Aaaaah.”
Tak tohle asi nebyl dobrý nápad, uvažuje praotec Trollsteinen. Čeká tedy až polévka vychladne, potom ji opatrně nabírá do hrnku a jde s ním opatrně ven. Že to zkusí na něco vylít. Na chodbě potkává paní Bovou, a tak opatrně pokládá hrnek na vedlejší stolek.
”Zdravím vás, praotče. Tak už máte uvařeno?”
”Jistě, teď ještě otázka na co to zkusím aplikovat.”
V ten moment běží okolo horda dětí.
”Neběhejte po chodbě!” Volá paní Bová.
Jenže jedno v tom frmolu omylem žduchá do stolku s hrnkem a obsah převrací na sebe. Následuje hlasitý křik, který dlouho neutichá, paní Bová se ho snaží utěšit, praotci Trollsteinenovi připadá zvláštní, že kůže dítěte nezestárla tak jak se to stává normálně.
Když se chlapec zvedá, zvedá sebou i okolní kovové předměty.
”Tý jo, to je jak v tom filmu.” Pronáší praotec Trollsteinen.
V ten moment předměty padají, všichni na chlapce udiveně hledí.
”Vlastně je to logické, protože tělo má nějaké magnetické pole.”
Paní Bová se šokovaně otáčí k praotci.
”Co jste to vařil?”
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
“To bude zase nějaká novinka. Blbé je, že už jsem nové geologické období založil kvůli něčemu jinému a teď bych měl zase zakládat nějaké další, já myslím, že bude stačit, když mi postavíte sochu.”
”Co to povídáte, praotče?”
”No, tak jak jsem to pochopil když přiletěli mimozemšťané, tak oni si na každé planetě zkrátka zvolí praotce když lidi začnou dělat nějaké blbosti. V našem případě to byl nějaký trojúhelník s okem, ani jsem to nepochopil, ale bylo to asi kvůli tomu. No a úloha praotce je dělat klíčové věci, jako je třeba tohle, co právě vidíte. Jakoby posouvat civilizaci dopředu.”
Chlapec ve vzduchu levituje se lžičkou, ohýbá ji a všichni se smějí.
”Takže já mám dělat takové jakoby klíčové věci, ale vždycky je z toho mela. A tady z toho bude mela si myslím určitě. U nás asi ne, protože my tady máme takový volnější režim, ale až se v zahraničí dozví, s čím jsem zase přišel, tak to bude mela určitě.” Kroutí hlavou praotec.
“A proč v zahraničí?” Ptá se udiveně paní Bová.
“Já nejsem tady jenom váš praotec Trollsteinen, ale jakoby globální. Mě to nikdo zatím nedokázal vysvětlit, ale podle mě to souvisí s těma trojúhelníkama s okem.”
”Aha a to tak bude ten chlapec napořád?”
”Uvidíme, docela ve mě hrklo, když to na sebe převrátil. Takové testy jsem teda v plánu neměl.” Reaguje praotec Trollsteinen.
“Chudák chlapec, co my s ním teď budeme dělat?” Naříká paní Bová.
”Chudák? Vždyť má superschopnost. Jenom se nesmí dát na dráhu zločinu. To byste s ním asi měli dělat.”
Chlapec levituje se lžičkou ke květináči, zakrucuje ji, odtrhává květinu a tu posílá kamarádce.
”Jo, tadyten si myslím bude v pohodě.” Reaguje praotec Trollsteinen.
Paní Bová údivem práská rukama.
”Dokonce se mě jednou ptali,” pokračuje praotec Trollsteinen, “jaký mám názor na ostatní náboženství. Já jsem říkal, že Budha se mi zdá v pohodě a to jednou papežovi začalo něco asi trochu chrastit v hlavě, tak jsem si říkal, že oni taky asi pojedou po nějaké svojí ose. Já jsem spíš materialista, ale když chtějí znát názor, tak jim na to musím taky něco občas říct. Ale je z toho vždycky mela.”
”Panenko! Praotče, to tak bude se všemi dětmi?”
“To já nevím, jak říkám, vždycky udělám nějakou klíčovou věc a když se mě zeptají na názor, tak ho řeknu. Tady na Špicberkách si myslím to nikoho zajímat nebude, my tady máme takový volnější režim, ale úkol splněn, mimozemšťané teď už možná nepřiletí.”
”A proč mimozemšťané? Proč pořád mluvíte o mimozemšťanech?”
“To je takový pracovní název, nevím kdo nebo co to je, ale mají ve zvyku mě vždycky akorát vyválet v bahně a pak říct ať vyřeším nějaký problém. Až doletíme do časové mlhoviny, tak to bude zase, mě někam odnesou, vyválí v bahně a vyřeš problém. Až jednou zjistím kde sídlí, tak tam pošleme flotilu a bude klid.”
”Panenko! Praotče, takhle byste přece neměl mluvit!”
”Však jo, ale aspoň vidíte co všechno má váš praotec na starosti.”
Paní Bová nasazuje chápavý výraz.
”Nedáte si s námi dnes polévku, praotče?”
”Teď jsem byl v kuchyni a nikdo tam není.”
”Ale já myslím později, praotče.” Směje se paní Bová.
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
”No, ještě musím zdokumentovat tady ten výsledek, takže se určitě zdržím až do oběda.”
Paní Bová se usmívá a odchází.
K večeru sedí praotec Trollsteinen ve své kanceláři a prohlíží si videa chlapce s magnetickými schopnostmi. Praotec Trollsteinen se rozhoduje, že mu název dávat nebude, protože si není jistý, jestli by měl takový krok provádět on.
Přitom mu připadá zvláštní, že na něco takového přišli až v době úplné materiální hojnosti. Takže ke schopnostem volně konstruovat, levitovat a dělat cokoliv přichází vlastně přírodní cesta tak pozdě.
Jakoby bylo všechno špatně načasované, a ještě k tomu to praotci Trollsteinenovi vlezlo do existujícího geologického období, takže netuší ani jak se s tím vypořádat papírově.
Na druhou stranu bývaly geologická období, kdy se dělo i více věcí najednou, takže by to snad nemusel být až takový problém, uvažuje praotec Trollsteinen nakonec.