Jedné noci sebou Jose trhá ze spaní a ve vteřině je na nohou.
„Hmm, co se děje?“ Ptá se Emanuela.
„Ahh, nevím, pořád musím myslet na Skynet. Jako nevím proč.“
„Nestraš a spi.“
Jose jde tedy na toaletu, při splachování čeká u umyvadla až se přestane záchod napouštět, až teprve potom otevírá dveře do ložnice. Ovšem Emanuela už je na nohou a něco zaměstnaně přerovnává ve skříni.
„Já myslím, že ti programátoři instalovali něco podobného se všemi volitelnými funkcemi úplně poprvé.“
„To bys byl asi trochu naivní, potom co vyhodili pojistky.“
Jose si bere z minibaru malou láhev s vodou a sedá si na postel.
„Jsem právě vyskočil, protože se mi zdálo jak mě žere dinosaurus. Jsem zrovna něco četl o evoluci, víš jak se vyvinuli z dinosaurů savci?“
„Povídej, zrovna jsem nad tím taky přemýšlela.“
Oba se smějí.
„Že jo, ryby mají páteř aby mohly plavat v proudech vody, kde byl volný prostor, potom bylo volno jenom nad hladinou a ve vzduchu až někteří z dinosaurů našli potravu jenom v zasněžené oblasti. Jenomže co s takovými vejci, aby nezmrzly buď se na nich dalo sedět anebo si je samice strčily zpátky do.. ehm do těla.“
„To jako proč?“
„No aby jim nezmrzly vejce.“
Oba se smějí.
„No a tak mě napadlo, že bychom podrobili i Skynet takové evoluci. Ono na plovárně nebo v restauraci je pohodička, nic moc se neděje. Ale za ty prachy samozřejmě ať to něco umí, ne?“
Emanuela vytahuje z minibaru láhev s džusem a vyčerpaně sedá vedle Joseho.
„Řeš si to prosímtě s Jasmine, neřeš to se mnou.“
„Myslíš, že mě to baví? Ale proinvestovali jsme v tom už tolik, že jestli se to nějak nevyužije, tak jsem jenom idiot, co vyhazuje prachy oknem.“
„Vždyť to děláš stejně pořád.“
Oba se smějí.
Jose sedí s Jasmine v jídelně u svačiny mezi snídaní a obědem. Aby si mohli tuhle svačinu zorganizovat, tak nesnídali a podle toho kolik minisendvičů a zapékaného minipečiva Qadira připravila vynechají patrně i oběd.
Ráno totiž Jose vložil do prázdné předvolby s názvem „zákony“ jeden řádek:
„Skynet = ty. Skynet musí vyhledat na internetu všechny recenze s hodnocením pět hvězdiček.“
Schválně se nezmínil o Jabloňových sadech ani o tom co s recenzemi udělat. Asi o deset vteřin později přišly Jasmine emailem odkazy na všech 6 recenzí.
„Tohle pravidlo tam necháme.“ Povídá Jasmine.
„No ale všimni si jak je napsané, to je právě co jsem říkal o té evoluci.“
„Prosímtě změňme téma, tady vymýšlíme zákony robotiky a já abych se bavila o svojí frndě.“
Oba se smějí.
„Dobře, tak je sepíšeme na papír, ale prostě tak, aby musel Skynet přemýšlet sám, chápeš?“
„Jojo.“
Jose připravuje tužku a kancelářský papír. Oba si berou minisendvič a beze slova žvýkají.
„Tak ohledně základních věcí se můžeme asi inspirovat. Zákon robotiky říká: Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo.“ Pronáší po chvíli Jose. „Tak to změníme na: Skynet musí dohlížet na bezpečnost obyvatel Jabloňových sadů i kdyby tak byla ohrožena bezpečnost návštěvníků.“
Oba se smějí.
„A co tam máme dále: Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy jsou tyto příkazy v rozporu s prvním zákonem.“ Pokračuje Jose a zvedá nechápavě jedno obočí. „Mi řekni jaký kretén tohle vymýšlel.“
„Co takhle…“ Reaguje Jasmine. „Ehhh, Skynet musí sloužit majitelům Jabloňových sadů, kromě případů, kdy jsou tyto příkazy v rozporu s prvním zákonem.“
„Majitelům?“
„Nám dvěma přece.“
Oba se smějí.
„Jo, ale dál asi změníme téma. Oni ti autoři sci-fi z minulosti byly trochu paka. Každopádně potřebujeme aby se automaticky otevíraly dveře od garáže, co dál?“
„Já když jdu kolem automatu a dala bych si pití, tak občas nemám drobné.“
„Samozřejmě, za pití nic neplatíme.“
„A ještě by se to mohlo naučit psát recenze a komentáře pod recenze. Taky bychom potřebovali občas trošku aktualizovat stránky, takže nějaké zajímavosti z Jabloňových sadů.“
„Jo, jo, jo. A co zaměstnanci? Tuhle jsem viděl jak Hamid jenom tak posedává a prý nemá co dělat. Takže bychom jim rozdali třeba pagery a Skynet by jim posílal úkoly.“
„Supr!“
Jose se s Jasmine ještě dobrou půlhodinu předhání v nápadech, které by jim usnadnily provoz. Ve tvářích mají přitom stejně nadšené výrazy, jaké měli už od narození, když diktovali Donemu co všechno by potřebovali.
Nakonec svou schůzi uzavírají s tím, že nákup umělé inteligence byl velice prospěšný a Jabloňové sady tak čekají lepší zítřky.
Už při vkládání seznamu, který pokrývá dohromady dva papíry formátu A4 se webová stránka s rozhraním začíná trhat. Po zapsání každého řádku tak musí Jose chvíli počkat a čím více jich je, tím delší je časová prodleva.
Ono vymyslet co všechno by měla taková inteligence dělat je jednoduché, ale vlastní zpracování, plné logických děr a neúplných informací nebude patrně tak jednoduché. Naštěstí si tenkrát při výběru hardwaru objednali tu nejlepší základní desku se čtyřmi procesory a tu největší operační paměť co existuje s kapacitou 2GB RAM, uvažuje Jose.
Zezačátku si myslel, že nebude vůbec šance tak obrovskou kapacitu kdy využít a že šlo o jeden z těch zbytečných nákupů, které obvykle dělá, když něčemu úplně nerozumí. A najednou objevuje rozhraní, kde je šance, že by využili aspoň 1GB nebo možná jen 800MB, ale na vymýšlení dalších pravidel a činností je ještě dost času.