To takhle jednou sedí praotec Trollsteinen ve své kanceláři a dovnitř bez klepání vchází dva mimozemšťané v laboratorních pláštích.
”Přece jste zase přiletěli.” Pronáší praotec opatrně.
Jeden z nich k praotci přistupuje a zvedá ho gestem ze židle, druhý vytahuje sklenici s patrně jejich směsí dilatační hmoty.
”Tady si lehni na zem a nešij sebou.”
Praotec Trollsteinen si s hořkým polknutím lehá na zem, poté mu bez váhání polévají celé tělo pálivou dilatační směsí. Praotec Trollsteinen už je zvyklý na ledacos, a tak je zticha, jenom jakoby se mu začaly znovu třást ruce.
”Klid, nešij sebou, nebo zase dostaneš Parkinsona.”
Nepříjemná zkušenost trvá hodinu a půl, poté odeznívá. Mimozemšťané na sebe překvapeně hledí.
”Zase nechcípl, to je směs odkud?” Ptá se jeden.
“Mají označeno jako galaxii NGC 28.” Odpovídá druhý.
“Poslyšte,” pronáší praotec Trollsteinen a zvedá se opatrně na nohy. “Než zase poletíte, je mi jasné, že tohle divadlo je abych pracoval jako vy, ale já jsem sestavil takovou tabulku, můžete zkontrolovat, jestli je to správně?”
Praotec Trollsteinen vytahuje z kapsy vytrženou stránku z kuchařky, na které je ručně nakreslená tabulka s pravděpodobnými recepty od úrovně 1, kterou nešťastnou náhodou vyzkoušel na chlapci ze školky až po úroveň 6, kde se mixují různé organické sloučeniny i s minerály. Je ovšem napsaná jen obecně, jako takové vodítko kudy se možná vydat.
”Já jsem zdokumentoval jeden úspěšný pokus, k tomu bych připojil tuhle tabulku a to ostatní by bylo dobrovolné jak kdo chce, co říkáte?”
Mimozemšťané hledí střídavě na tabulku, na sebe a dorozumívají se přitom pohybem… takových tykadel.
”Pár slov úplně nesedí, ale začal si dobře.” Pronáší jeden a pokračuje: “Podle téhle tabulky jsme na tebe použili směs úrovně 7. Ty jich tu máš jenom 6.”
”Na NGC 28 slouží směs těm největším vládcům.” Pokračuje druhý: “Máš teď schopnost telepatie (čtení, zápis) a telekineze (pohyb, zhroucení a expanze) úrovně podle tabulky 7.”
Praotec Trollsteinen přikyvuje. Je přitom překvapený, že se s ním do takového rozhovoru vůbec pouští. To je novinka, asi protože je nově na nějaké úrovni 7.
”Hmm, no já jsem založil nové geologické období ale na základě něčeho jiného. Tadyto bych nechal spíš dobrovolné. My tady na Špicberkách nikomu nevládneme, já se prezentuju jenom jako jejich praotec.”
Mimozemšťané se smějí.
“Tak zaprvé geologické období začíná dilatační směsí a ne tím, že ty se někam přestěhuješ, aby ses mohl flákat. Za druhé, nikde v žádné galaxii není žádný praotec, jenom vládce. Takže co si to tady vymýšlíš?”
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
“Já jsem se vás ale o nic neprosil. Když se vám to nelíbí, tak to nalijte na někoho jiného a mě dejte laskavě pokoj.”
Mimozemšťané se smějí.
”Když na té vaší planetě každý jiný chcípl nebo zestárnul, to zkoušíme pravidelně. Prostě na tom začneš dělat, jasný?”
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
”A nemůžete mi dát aspoň recepty z NGC 28? To mi přijde jednodušší.”
”V téhle galaxii je fauna a flóra úplně jiná. Tvoje směs je ze zlaté chaluhy, trojhlavého pižmoně a drceného písku. Technicky bylo málo pravděpodobné, že přežiješ, ale nic bližšího se nám vybrat nepodařilo.”
Praotec Trollsteinen s obavami přikyvuje.
“I když budou recepty z jiné galaxie, můžou sloužit aspoň jako vodítko.”
”Ovšem půjde o důkaz existence cizích světů, aby tu nevznikla panika, ty Einsteine!”
Praotec Trollsteinen krčí rameny.
”Já nic analyzovat ani vymýšlet nebudu. Ode mě mají tabulku do úrovně 6 a zbytek potřebuju z NGC 28, nedá se nic dělat.”
Mimozemšťané si zcela lidsky unaveně vydechují. Jeden z nich vytahuje z náprsní kapsy bílého pláště malé paměťové zařízení.
”Na a ještě jednou tu kvůli tobě poletím, tak uvidíš. Už mi začínáš lézt na nervy.”
Praotec Trollsteinen přikyvuje a bere si paměťové zařízení. Mimozemšťané poté odcházejí.
Poté, co k tabulce připojil obsah paměťového zařízení z galaxie NGC 28 ke stažení, letí praotec Trollsteinen do školky zeptat se, jak se daří chlapci. Jestli tedy “nezestárnul nebo nechcípl.”
Paní Bová je zrovna s dětmi na dvoře, ty pracují na zahrádce.
”Zdravím vás, praotče. Co vás k nám přivádí?”
”Dobrý den paní Bová. Jak jsem se obával, přiletěli mimozemšťané a chtěl jsem se zeptat, jak se tomu chlapci daří?”
Paní Bová nasazuje klidný výraz.
”Dobře! Je moc hodný a zatím jak jsem se obávala žádný nepořádek neudělal.”
Praotec Trollsteinen s úlevou vydechuje.
”Šlo o nešťastnou náhodu, ale díky tomu už nemusím s prací dále pokračovat. Mimozemšťané mi řekli, že záleží na každém praotci jak se k problematice postaví a dali mi recepty od praotce z galaxie NGC 28, tak ať je mají lidé ke stažení. Ještě se mě právě ptali jak se daří chlapci a já jsem říkal, že by se mohli všichni praotcové někdy setkat a vyměnit si zkušenosti a oni mi na to řekli, že jde o dobrý nápad. Tak jsem rád, že se vám to nezkomplikovalo.”
Paní Bová s úlevou vydechuje.
”Praotče, to k vám přiletěli až z takové dálky?”
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
”A tentokrát se se mnou bavili dokonce slušně! Pochválili náš svobodný režim na Špicberkách, jenom se divili, že tu nikde neviděli mojí sochu. Ale já jsem říkal, že to není nějaká povinnost, že to si lidé vyberou sami, jestli mi postaví sochu nebo ne.”
”Já už jsem si taky říkala, proč vám ještě nikdo nepostavil sochu, praotče.”
”Viďte? Nevypadá to před návštěvníky z kosmu moc dobře, ale jak jsem říkal, už si dají říct a dá se s nimi i mluvit. Tak nevím kdy zase přiletí, jestli zase za milión let.”
”Praotče, ale to nevypadá dobře, když přiletí návštěva, tak aby to trochu vypadalo. A my vám ještě nepostavili ani sochu, praotče!”
Praotec Trollsteinen pokládá starostlivě ruku na rameno paní Bové.
”Však vy to napravíte.”
”Napravíme, praotče.”