Jednoho krásného, slunečného dne jsou Jose, Jasmine, Crosby, Emanuela a malá Maria José venku pod přístřeškem a obědvají. Jsou tak dál od onoho davu, který jim každý den od osmi do sedmnácti hlučí pod okny.
Mají přitom pozvednutou náladu, protože zanedlouho se odstěhují. Ještě neví kam, ale jisté je, že tenhle problém už nebude jejich, ale Skynetu.
Jasmine si s úsměvem nalévá džus, Crosby podává Josemu pečené brambory. Dnes je k obědu bílé ragů s chřestem. Jejich kuchařka Qadira si dala v tento slavnostní den záležet.
Najednou se se řvoucími motory po silnici za plotem prohánějí dvě černé dodávky a se smykem zastavují před vchodem do Jabloňových sadů. Z nich ihned poté vyskakují dvě komanda zakuklených mužů se samopaly a běží rovnou k nim.
„Stát, ani hnout!“
Jose drží v ruce mísu s brambory, tak si není jistý, jestli ji má položit. Tak ji pomalu pokládá na stůl.
„Řekl jsem ani hnout! Seberte je!“
Jedno komando jim za křičení Marii José nasazuje pouta, druhé na ně míří samopaly.
„Unidad de Operaciones Especiales! Jste zatčeni za napadení vládní databáze za účelem získávání tajných informací.“ Pronáší jeden z důstojníků.
„Za co?“ Ptá se Jose.
V ten moment dostává ránu pažbou do břicha.
„Drž hubu! Naložte je a tady toho na stanici hned proklepnout!“
Jose se probouzí z bezvědomí v poutech na kovové židli v místnosti s velkým zrcadlem. Jeho zkrvavělá hlava pálí jako v jednom ohni. Ukázalo se, že „proklepnout“ znamená dostat po příjezdu pořádnou nakládačku. A to bez jakýchkoliv řečí.
Na stole leží kelímek s vodou, a tak se pro něj natahuje a pomalu usrkává. V tu chvíli se otevírají dveře, dovnitř vchází usměvavý muž v košili bez kravaty.
„Tak vás u nás vítáme. Tsss, vy vypadáte. Kolegové jsou ostří hoši, ale není v tom nic osobního.“
„Mírně řečeno. A o co vlastně jde? Proč to komando?“
„Proč? To řekněte vy mě. Proto jsem tady, abyste mi všechno pěkně vyklopil.“
Mezitím si usedá do kovové židle naproti, pokládá na stůl složku, otevírá ji a cvaknutím zapíná propisku s tím, že začíná psát. Jenže Jose nic neříká, tak se vyšetřovatel jakoby zaráží s podivem proč ještě nepíše.
„Tak bude to?“
„Hele já nevím, co máte za problém. Jediné, co jsem od vás slyšel je nějaké obvinění o tajných informacích nebo něco takového?“
Vyšetřovatel se tváří zaraženě.
„Vy si ze mě děláte srandu? Tak začnete mluvit?“
Josemu dochází, že je zle. Je mu jasné, že se mu dostalo takového uvítání, aby „všechno vyklopil.“ Otázka je ale co vlastně. Najednou mu dochází, že v tom může mít prsty Skynet.
„Hmm, nestalo se náhodou něco jako, že jsme si stáhli informace o návštěvnících v Jabloňových sadech nebo něco takového?“
Vyšetřovatel sebou škube a tváří se uraženě, jakože by to dávno neměl vědět.
„To je otázka?“
„Ah, to bude ono!“ Reaguje Jose s úlevou. „Pardon, já se omlouvám, ale to je úplně jinak než si myslíte. Teď to vypadá asi docela blbě, ale víte my máme na serveru nainstalovaný takový systém umělé inteligence.“
„A jaký systém, odkud?“
„Z Japonska, normální systém na usnadnění managementu, zajišťování propagace a takových věcí. Ale tenhle je chytrý jak opice. Vy máte na vašem serveru nějakou bezpečnostní díru?“
Vyšetřovatel se dál tváří dotčeně.
„My, odkud víte, že máme nějaký server?“
„To já nevím, ale něco mi říká, že to zjistil Skynet.“ Reaguje Jose vyčerpaně.
Oba na sebe hledí.
„Hele, já nemůžu za to, že máte nějaký bezpečnostní problém. My jsme Skynet normálně legálně koupili a máme ho na provoz Jabloňových sadů.“
Vyšetřovatel kroutí nechápavě hlavou, zvedá se a odchází.
Po několika dnech čekání v rozdělených celách bez mobilu, bez mluvení nebo bez nějaké zábavy se dostávají všichni ven s tím, že „se ještě uvidí, jestli to bude řešit soud.“
Když jsou na místě, zjišťují, že jsou celé Jabloňové sady obehnány policejními páskami, všechny dveře vylomené, všechny věci vyházené ze skříní, ze šuplíků, interiér jejich auta je rozřezaný a vykuchaný, destilační zařízení v palírně přeříznuté vejpůl.
Jediné, co funguje je Skynet. Toho, jakoby se ani nedotkli. Jose tak sedí v místnosti se servery a přemýšlí, jestli Skynet nerozmlátit.
„Kdyby si nebyl lístek z téhle díry, tak už by z tebe nezbyl ani šroubek.“
V ten moment se ozývá z počítače na stole zvuk došlé zprávy.
„UOE si při návštěvě zkopírovali veškerou databázi.“
Jose kroutí hlavou.
„Hlavně doufám, že je nenapadne nainstalovat si tě ještě k sobě. To by dopadlo.“
Skynet nereaguje.
Během hrubého úklidu tak, ať je aspoň všechno na svém místě, Jasmine zjišťuje, že jsou Hamid, Qadira i jejich děti pryč. Na kuchyňském stole v jejich bytě je položený lístek se zprávou.
Vážený Jose, drahá Jasmine
Po včerejší brutální policejní razii, kdy nás odvlekli a vyšetřovali jako běžence se od Vás stěhujeme pryč. Jsme Vám velmi vděční za všechno, co jste pro nás udělali a my teď můžeme začít nový život ve Španělsku. Ale odcházíme.
Nehledejte nás, bude to tak lepší pro nás pro všechny.
HamidUllah a Qadira
Jasmine si tento překvapivě distinguovaný dopis pročítá ještě jednou a dochází ji, že díky tomu mají Jabloňové sady příležitost začít úplně od základu znovu a s pomocí Skynetu úplně jinak.