Několik následujících týdnů cestují Dududu se dvěma strážemi a několika nakladači, Řehoř, Jeffry a Dora třemi zapůjčenými nákladními auty cestou po suché zemi.
Jeden z náklaďáků řídí kvůli nedostatku řidičů Jeffry. Namísto návrhu, že si nechají všechno zboží poslat na pobřeží, jedou do každé z továren “pro každý případ” osobně. Takže nejdříve směr Köln pro Klosterfrau, poté směr Karlovy Vary pro Becherovku a nakonec až do Velkého Meziříčí, kde se vyrábí Alpa.
Tedy když Jeffry pomine tu dálku a jak dlouho trvá než dojedou na místo, řídit nákladní auto, naložené hořlavými chemikáliemi na klidu moc nepřidá.
“Stejně mi připadá tahle hra už trochu divná.” Začíná znovu Jeffry k Doře. “Co je to za adventuru, když strávíme celé dny v náklaďáku?”
“Ale to přece není hra.”
“Co si o tom myslíš ty, Řehoři?”
Řehoř sedí u dveří spolujezdce a jediné, co celou cestu povídá jsou akorát narážky na Jeffryho řízení.
“Já vám tu báchorku s kouzelným dědečkem nebaštím, kapitán vám to možná zbaštil, ale já ne. Vy se jen chcete vyhnout mučení.”
Jeffry krčí rameny.
“Kdo by nechtěl.”
Náklaďák před nimi sjíždí do vjezdu na dálnici.
“Hele, konečně vjezd.” Povídá Jeffry.
“Nezapomeň brzdit, nevím co je napadlo dát do ruky tenhle historický vůz zrovna tobě.” Reaguje Řehoř.
Jeffry dělá, jakoby ho neslyšel. Umělecky se zařazuje do kolony, za nimi se zařazuje třetí náklaďák, kde sedí kapitán se strážemi.
”Že nám Řehoř nebaští báchorku.” Pokračuje Jeffry. “Ale určitě nevadí, já bych už docela vypadl, jen pořád nevíme jak.”
“Možná to máme vážně odvézt až na loď.” Reaguje Dora.
“No a kdybychom u toho nebyli, tak by se stalo co? To by si neodvezli sami?”
Dora se zamyšleně škrábe za uchem. Poté naklání hlavu k Jeffryho uchu, aby zašeptala:
“A co když má Řehoř zůstat na lodi?”
“Tak to je pěkně v prdeli, podívej jak se tváří.”
Oba se smějí.
–
Další ráno se probouzejí ve Velkém Meziříčí v malém penzionu. Kapitán se nechává po každém výrobním závodu provést jako zámožný klient. Tentokrát vystupuje jako Bulharský ministr sportu, který se rozhoduje, jestli zařadí Alpu do výběrového řízení.
Při té příležitosti je ovšem vhodné odvézt si 9 palet, na které dostává slevu 50%. Ne, že by ji potřeboval, během staletích pátrání po zázračném léku okrádali a vyplundrovali spousty obchodních lodí, bank i muzeí. Takové vstřícné gesto ovšem dodá celému jednání na hrdosti.
Dokonce i Řehoř, jakoby při každé prohlídce továrny pookřál. Když je po všem a Řehoř podepisuje poslední dodací list, zůstává na jeho bankovním účtu přímo astronomická cifra. Poté se všichni schází u nákladních aut, aby vyjeli směrem k pobřeží.
“To je všechno, přátelé.” Pronáší kapitán. “S těmito zásobami přečkáme celou zimu na jižní polokouli a vrátíme se až na jaře.”
Jeffry, jakoby netušil, co teď. Stále ještě nezmizeli.
“A co ty, Řehoři, nechceš vyplout s posádkou? Na jaře tě určitě čeká další kšeft.”
Řehořovi, jakoby přeběhl mráz po zádech. Jeho nehty ještě ani nevyrašily, natož aby se na takovou cestu cítil.
“Podobný kšeft jsem ještě nikdy neuzavřel.” Připouští Řehoř.
“Tak vidíš.” Přidává se Dora a jde blíž k němu. “Kapitán je příliš hrdý, aby tě přemlouval, ale určitě jemu i posádce moc pomůžeš. Na tvém místě bych plula.”
Řehoř nasazuje ironický výraz.
“I s popáleninami třetího stupně?”
“Kapitán je ze staré školy.” Reaguje Jeffry.
“Nám říkal, že to dělá jen pro jistotu, jinak by ti nic neudělal a určitě už nic neudělá, věř mi.” Přidává se Dora.
Řehoř vytahuje mobil a znovu kontroluje stav svého účtu, jakoby nevěřil svým očím. Poté se bez řečí vydává ke kapitánovi.
”Poslyšte kapitáne, já bych chtěl plout taky.”
Stráže na sebe nechápavě hledí.
“Ty? Ty pse, vždyť jsme tě vymačkali jako citrón a ty chceš na loď?”
Všichni se smějí.
“Jestli bude na lodi místo i pro mě a na jaře se dohodneme stejně a poplujeme do Evropy…”
Dududu je očividně potěšen, ale chvíli uvažuje, jak se k Řehořovi postavit. Bude mít narozdíl od ostatních očividné privilegia, ale taky se musí chovat stejně jako by byl členem posádky a to s patřičným respektem.
“Jak chceš, kamaráde. Nějaké místo už se najde, buď budeš pracovat s doktory anebo budeš celou zimu drhnout palubu.”
Aby dohodu stvrdil, podává mu ruku, oba si potřásávají a v ten moment Jeffry s Dorou mizí zpátky do reality.
–
Jeffry se probouzí ve svém bytě. Po tak dlouhém tripu je malátný, kontroluje si ruce, v zrcadle tvář, žádná lupénka, necítí ani migrénu. Poté přechází do kuchyně, kde by měl sedět kouzelný dědeček, do poslední chvíle doufá, že tam nebude, ale pořád tam sedí. Na talíři nudle, v ruce hůlky a jenom se v nich vrtá.
Jeffry bez řečí hledí z okna, jeho auto venku pořád stojí. Jinak žádná změna. Jeffry se rozhoduje, že nebude na kouzelného dědečka minimálně celý den vůbec mluvit, schválně co se stane.
Když kontroluje datum, zjišťuje, že uběhly skoro dva měsíce. To znamená, že ho z basketbalového týmu určitě vyhodili, už podruhé. A zaměstnání nemá tímpádem už taky žádné.
Nezbývá než zkontrolovat bankovní konto, na tom se objevuje částka, kterou vydělal Řehoř.
“Bomba.” Reaguje Jeffry. “Dostanu i to, co vydělá Řehoř na jaře?” Ptá se dědečka.
“Íííík.”
Jeffry si uvědomuje, že nevydržel nemluvit ani pět minut, a tak se raději převléká, aby vyrazil ven, tentokrát za reálným, i když možná nudnějším dobrodružstvím.