Situace s Chamalcánem je poměrně otravná. Není vážná, protože všichni na Špicberkách nosí obleky a škola i školka funguje, protože se děti odnaučily šťourat se v nose, ale mít takový ochranný oblek je zkrátka nepříjemné.

Zprvu nebylo praotci Trollsteinenovi jasné proč je nošení ochranného vybavení takový problém, když stejně všichni aby mohli být nesmrtelní, museli nosit elektrické obojky a dostávat několik let rány do krku. Možná, že když to pominulo, člověk zase zpohodlněl, uvažuje praotec Trollsteinen.

A tak se praotec Trollsteinen připojuje za poplatek na internet ke kapitalistické části světa, aby zjistil co má dělat. Být takovým praotcem Země není žádná legrace, člověk musí být expert na všechno. Při náhodném hledání různých léků a přípravků náhodou naráží na obrázky zvířat, ty odkazují na ostrov Réunion na jižní polokouli.

Články zmiňují skupinu vegetariánů, kteří si koupili tento ostrov, aby zde žili společně s živými tvory, které celé statisíce let chránili tím, že je nejedli.

“V dnešní době hojnosti ovšem fauna a flóra čelí úplně jiné výzvě.”

Praotec Trollsteinen doufá, že tedy zabije dvě mouchy jednou ranou a vzhledem k tomu, že je na ostrově Réunion Chamalcán jen něco jako lehká chřipka, balí si do databáze věci, které si na místě zhmotní a vyráží na jižní polokouli.

Když je po chvíli letu na místě, ukazuje se, že je toto místo dost zvláštní. Jako první věc dostává nařízení projít boxem, který ho komplet proskenovává. Potom, na druhé straně moderního boxu vchází na lesní cestu a před ním je les.

Vrací se tedy zpět k boxu a povídá do intercomu.

“A co teď, mám tady počkat?”

“Počkejte na vyhodnocení, prosím.”

Když je asi po hodině analýza hotová, přijíždí po lesní cestě Jeep.

“Auto na kolech, to si děláte srandu.” Pronáší praotec Trollsteinen.

Z Jeepu vystupuje holohlavý muž v oblečení z přírodní bavlny.

“Dobrý den, jmenuju se Reyny, jsem ultravegan první úrovně. Vítám u nás tak vzácnou návštěvu.”

Praotec Trollsteinen přikyvuje.

“No a kdo jste vy?” Ptá se Reyny nechápavě.

To je poprvé snad za půlmilionu let, možná i víc, kdy se praotce Trollsteinena někdo zeptal kdo je. Nicméně v rámci získání fauny, flóry a léku na Chamalcána pro Špicberky se praotec Trollsteinen rozhoduje, že se nebude prezentovat jako praotec Trollsteinen, ale jenom Trollsteinen.

“Já jsem Trollsteinen, těší mě. Jakto, že nevíte kdo jsem, když jsem tak vzácná návštěva.”

“Že jste vzácná návštěva nám prozradil skener. Ale co nám neprozradil kde by se vzaly takové šroubovice DNA bez zásahu z vesmíru, naší věci, kvůli které jsme se před časem rozhodli žít zde na ostrově v souladu s přírodou.”

Praotec Trollsteinen nasazuje udivený výraz.

“Vás taky navštěvují mimozemšťani?”

Reyny kroutí hlavou. Vzácná síla vesmíru, při které otevíráme hlavu, čakry, v souladu s přírodou a všemi živými tvory, to nám říká tvořivá síla našeho vesmíru.

Praotec Trollsteinen zahanbeně krčí rameny.

“Teda mě nikdo nic takového neřekl, prostě jsem dostal čočku a nikdo se se mnou nesral.”

Reyny otevírá nadšeně oči dokořán.

“Heh, no proč jsem přijel,“ pokračuje praotec Trollsteinen. ”Přijel jsem protože máme na severní polokouli taky ostrov a potřebovali bychom obnovit tam faunu a flóru.”

Reyny nadšeně vydechuje.

“Taky žijete v souladu s přírodou, bratře?”

Praotec Trollsteinen přikyvuje. Přitom si uvědomuje, že by bylo pro vegetariána asi problematické pochopit, že budou zvířata chovat, aby je usušili, rozemleli a uvařili v dilatační hmotě.

“No ehm, ten virus nám ukázal jak máme špatnou obranyschopnost od té doby, co žijeme moderně, tak tam budeme zavádět nějaký takový soulad s přírodou.”

Reyny bere přátelsky praotce Trollsteinena za rameno a odvádí jej k Jeepu.

Po zvláštní kodrcavé jízdě v tomhle vozidle, přijíždějí k prostranství mezi domy ze dřeva, a střech z listí, kde je uprostřed ohniště s dřevěným roštem.

Když u ohniště vystupují z Jeepu, volá Reyny nadšeně na celé kolo:

“Přátelé, bratři a sestry, pojďte přivítat vzácnou návštěvu. Toto je Trollsteinen, náš bratr úrovně 7!”

Což už praotci Trollsteinenovi nepřijde ani zvláštní, na tomhle ostrově mají očividně úplně stejné informace, uvažuje praotec Trollsteinen.

Co mu v ten moment při pohledu na přibíhající nadšené tváře oděné v bavlněném oblečení dochází je, že mimozemšťané asi používají různé metody. Ale zavádět zrovna nějaký takový nadšený režim nepřipadá praotci Trollsteinenovi úplně nutné.

“Vítej u nás, tolik si toho musel přetrpět, bratře.” Povídá žena, která mu nasazuje na krk věnec z květin.

“A odkud, že to pocházíte, Trollsteinene? Taky jste zavrhli vše moderní a zavedli vše prosté?” Ptá se muž, který mu potřásá rukou.

Praotec Trollsteinen diplomaticky přikyvuje.

“Co u nás máme je, že nemáme žádný kapitalismus a žijeme ve svobodě, takže každý si dělá co chce. Nějaké další pravidla jsme zatím nevymýšleli. Ale už máme školku i školu.” Povídá pyšně praotec Trollsteinen.

Všichni nadšeně lomí rukama, praotec Trollsteinen zde očividně přinesl svou přítomností i dobrou zprávu. Tak snad budou Špicberky zásobovat faunou a flórou.

Najednou se zezadu ozývá zvuk dřevěné akustické kytary a zpěv.

“Ó adonáj, adonááááj.”

A v ten moment začínají zpívat všichni. Když je asi po půlhodině po všem, vede Reyny praotce Trollsteinena do své dřevěné kanceláře, aby si pohovořili u šálku dobrého čaje.

Další ráno se praotec Trollsteinen probouzí, má sucho v puse, vedle něj leží v posteli žena. Při bližším pohledu je to Reynyho dcera, poté se praotci Trollsteinenovi vybavují útržky z probdělé noci.

Praotec Trollsteinen se zvedá, opatrně našlapuje směrem ke koupelně s dřevěným stolem a porcelánovým lavorem, napuštěným vodou. Žena se mezitím probouzí.

“Trollsteinene! Už jsi vzhůru?”

“Ahoj, mám v hubě strašné sucho, co jsme to včera pili?”

Žena se směje.

“Já nic nepila, to vy jste si dopřávali tinktury.”

Poté žena vstává, jde do koupelny a objímá praotce Trollsteinena zezadu.

“Půjdeš na přijímání? Zůstaneš tady?”

V ten moment si praotec Trollsteinen uvědomuje, že mluvili i o tom, že by na ostrově zůstal.

“Ehh, no já musím běžet, jenom si zabalím ty léky, zvířata, rostliny a na mě už tam čekají děti ve školce a ve škole.”

Následuje přemlouvání, s vypětím všech sil, a s každou větou začínající slovem “ne,” se praotec Trollsteinen nakonec dostává na místo s připraveným kontejnerem a odlétá rychle zpět na Špicberky.