Praotec Trollsteinen sedí ve své kanceláři a přemýšlí proč vlastně kromě všech ostatních průvodních jevů se ozval i Huracán. Ten přece představuje budoucnost, i když je praotec Trollsteinen praotcem Země a je slušnost ukázat, že jej respektuje i Huracán, jde o trošku větší sousto než na co si praotec Trollsteinen myslí, že bude stačit.
Fakt ovšem je, že i když praotec Trollsteinen naučil lidi jak být nesmrtelní, dost z toho co zná nikdy nikomu neříkal nebo nějak nevysvětloval. Co konkrétního to je, co přitáhne Huracán však praotec Trollsteinen úplně neví.
Praotec Trollsteinen se tedy zvedá a letí za paní Bovou, jak pokročili s projektem obnovy fauny a flóry.
Když je praotec Trollsteinen na místě, je paní Bová venku s dětmi a vypouští do přírody už první nějaké zvíře. Praotec Trollsteinen tohle dlouho neviděl, ale vzhledem k tomu, že vběhlo okamžitě do lesa, půjde o nějaké lesní zvíře.
“Zdravím vás, praotče.” Pronáší paní Bová.
“Co jste to vypustili takové hnědé běhavé?” Ptá se praotec Trollsteinen.
“Podle návodu by to měla být srna, nejsem si jistá, jestli to čtu správně.”
Praotec Trollsteinen se jí kouká přes rameno.
“No, je to zvláštní slovo, ale čtete správně.”
Paní Bová se usmívá, děti mezitím zaujatě vybalují z boxu další embrio.
“Ale proč jsem tady, zrovna jsem přemýšlel nad tím, proč se ukázal Huracán a proč zrovna mě a abych řekl pravdu, tak vůbec nevím.”
Paní Bová jde s praotcem Trollsteinenem dál od dětí, aby se poradili.
“A vy jste sice mladá, ale 1000 let, to už jste skoro plnoletá, vždyť už učíte děti a tak rychle, tak já nevím jestli mi třeba neřeknete v čem je ten rozdíl, aby se třeba i vašim dětem ozval Huracán.”
Paní Bová krčí rameny.
“Abych řekla pravdu, tak netuším, praotče. Já myslela, že se vám ozývají průvodní jevy, protože jste naším praotcem.”
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
“To samozřejmě, ale zrovna na tohle mi nepřipadá, že bych měl mít nějaký monopol. Dokážete si představit jaké to je, když cokoliv řeknete nebo uděláte má globální efekt? Já si připadám, že už jsem úplně zdegeneroval. Takže by to právě chtělo aspoň připravit další generaci, ať nemusím všechno řešit jenom já, chápete.”
“Chápu vás, praotče.”
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
“A vy byste si taky přála, aby byly vaše děti taky více jako váš praotec?”
“To bych si moc přála, praotče. Možná to nevíte, ale já jsem vaše dcera.”
Praotec Trollsteinen se tváří udiveně.
“Eh a kdy to bylo, vy jste říkala nějakých 1000 let?”
“1022.” Reaguje paní Bová.
“No, já samozřejmě nemůžu mít úplně přehled o tom co se děje, a odkdy jste paní Bová a ne Trollsteinenová.”
“Odjakživa.”
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
“A vidíte, jaká jste pomoc. Jediné dvě instituce na Špicberkách a obě jste založila vy. To jsou prostě geny, to je marné.”
Paní Bová se tváří zamyšleně.
“A teď když už to víte, mám vás dále oslovovat praotče?”
“Tak mi říká každý, takže to tak necháme. Abychom neodběhli od tématu, na co jsem se vás ptal?”
Paní Bová nasazuje ukřivděný výraz.
“Nebo mi nemusíte říkat praotče, když jste moje dcera.” Pokračuje praotec Trollsteinen.
“A můžeme si tykat?”
Praotec Trollsteinen se tak dostává do úplně nečekané situace. Přišel si za paní Bovou pro radu, že budou nějak vychovávat děti, aby dokázaly přitáhnout Huracán a teď se dozvídá takové věci, dokonce že si bude s paní Bovou tykat.
“No já nevím, jestli je to úplně legální, ale vy jste se povedla, pěkně tvarovaná, někde trochu plnější a támhle je auto, tak si sedneme dozadu a probereme to.”
Paní Bová jde tedy s praotcem Trollsteinenem do auta.
–
Praotec Trollsteinen je v lese a pozoruje novou faunu. Semtam někde něco přeběhne nebo přeletí a zacvrliká, paní Bová si taky naštěstí dala říct a poté, co si spolu potykali v autě už si zase vykají a ona jej oslovuje praotče, přitom se netváří ukřivděně.
V ten moment vidí z dálky přilétat postavu, oblečenou do oblečení z bavlny. To je dcera Reynyho z ostrova Réunion. Patrně přiletěla na inspekci podívat se, jak se na Špicberkách daří obnovovat faunu a flóru, dochází praotci Trollsteinenovi.
“Ahoj Trollsteinene, ráda tě vidím.”
“Čau, jo promiň, mě vypadlo tvoje jméno.”
“Já jsem Conga přece.”
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
“Taky tě rád vidím, přiletěla si na inspekci jak se nám daří obnovovat faunu a flóru?”
Conga se tváří nadšeně.
“Přiletěla jsem zkontrolovat hlavně tebe! Uletíš, ani se neozveš, co si mám o tobě myslet?”
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
“Támhle je ještě vaše auto, tak se tam půjdeme mrknout. Jenom abys věděla, tohle místo je trochu zvláštní, taky mi neříkají Trollsteinen, ale praotče a všichni mi vykají. Ani vlastně nevím proč.”
“Jak to?”
“To netuším, asi si neslyšela, že je tady nějaký praotec, který mění klíčové věci na globální úrovni.”
“To jsem teda neslyšela.” Kroutí hlavou Conga.
“Ale to nemusíme nějak řešit, jenom aby ses nedivila jak mi tady říkají. My jsme na Špicberkách vypustili kapitalismus, takže je to tady takové zvláštní.”
Praotec Trollsteinen jde tedy s Congou ke škole do auta, po cestě jej zdraví různí náhodní kolemjdoucí a Conga se tomu samozřejmě nejdříve diví, ale později už ani ne.
–
Ten večer, kdy Conga začíná mluvit o svých názorech na mezilidské vztahy a že je třeba mít optimistický pohled na svět, dochází praotci Trollsteinenovi konečně v čem je ten zakopaný pes a proč zrovna jemu se ozve jak Cabracán, tak i Huracán.
Ten důvod je vlastně prostý, jak v kapitalistické části světa, tak i na Špicberkách úplně vypustili výuku existencialismu. Lidé si nedokáží položit jiné otázky, než takové, které slouží jako podpora toho, co existuje. Takže věci, které nejsou, neexistují. A jak si potom vysvětlit neznámé, jako průvodní jevy a jak věštit budoucnost?
Praotec Trollsteinen si uvědomuje, že právě tohle je věc, kterou by se děti měly učit. Třebaže ne na první pohled užitečná, ale ve skutečnosti extrémně a vlastně při jakékoliv situaci. Jak by jinak přiměl paní Bovou, aby mu vykala a jak přiměje Congu aby zase odletěla nebo to tady jako bude? Vždyť je jí 22 a praotci Trollsteinenovi už přes milión let.
Při pohledu na Congu, jak sedí v jeho kanceláři, se však ona očividně nikam nechystá, a tak se praotec Trollsteinen rozhoduje, že jí zkusí seznámit s paní Bovou, jestli by jí nechtěla pomáhat ve škole s existencialismem.