Jednoho rána se praotec Trollsteinen probouzí ve své velké posteli, lemované zlatými ornamenty a i když vedle něj neleží žádná žena, cítí se velmi, až podezřele velmi dobře.
“Co to je?” Ptá se praotec Trollsteinen.
Když se dívá na plovoucí monitor na nočním stolku, jsou zde nějaké zprávy od paní Bové, Turkmenistánské armády a co je zvláštní, z lékárničky.
Ta hlásí, že je pozitivní na virus Chamalcán. Praotec Trollsteinen hledí do zrcadla, teplota normální, potom na ruce, zrcadlo upozorňuje na zarudlé konečky prstů, a tak se dívá na nohy, kde jsou zarudlé konečky prstů také.
“No a kde je ten virus, jsem infekční?”
“Nejste.” Odpovídá lékárnička.
Další, z celé řady anomálií, které praotce Trollsteinena neustále doprovázejí. V poslední době viděl, že přestože jsou lidé už vytrénovaní v podstatě na vše, co je praotec Trollsteinen naučil, přesto končí kvůli Chamalcánovi v nemocnicích a na plicních ventilátorech.
A zarudlé konečky prstů se při infekci objevují jen u dětí, takže něco přes milión let starý praotec Trollsteinen opět něco zanedbal.
A tak se praotec Trollsteinen rozhoduje, že zaletí za paní Bovou zeptat se co si ona o tom myslí. Paní Bová je zrovna ve své kanceláři a stěžuje si nějakému hygienikovi na monitoru, že přestože udělali všechno správně a děti pijí tinkturu z Chagy, kterou přinesl praotec Trollsteinen, mají všechny zarudlé konečky prstů.
Praotec Trollsteinen čeká až rozhovor skončí. Jde o rozhovor s jednou z kapitalistických organizací, a tak se praotec Trollsteinen do těchto rozhovorů raději nevměšuje.
Když je po všem, povídá paní Bová:
“Zdravím vás, praotče. Slyšel jste tu aroganci od toho kapitalisty?”
“Slyšel, paní Bová. Asi si musíme zvyknout na to, že my děláme všechno špatně a oni všechno dobře, protože bez kapitalismu by se jim všechno zhroutilo.”
“Kapitalistické svině.” Pronáší paní Bová.
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
“No já myslím, že máme taky co dohánět. podívejte se na moje prsty, taky jsou zarudlé.”
“A jak to, praotče?”
“To právě nevím. Zdá se, že jsem vám nepředal úplně všechno. Dokážete si představit jak mi je? Já naučím lidi jak být nesmrtelní, potom přiletí mimozemšťané s tím, že mám pracovat na dilatační hmotě a pak přijde Chamalcán a zase něco úplně jiného, proč mám všechno dělat jenom já?”
“Já nevím, praotče.” Reaguje paní Bová.
Oba na sebe chvíli hledí.
“A jak jsou na tom děti, dáváte jim tinkturu z Chagy?” Ptá se praotec Trollsteinen.
“Samozřejmě dáváme.”
Praotec Trollsteinen přikyvuje.
”Dobře, tak já poletím teď si já nevím asi do lesa lehnout abych se poradil ve světě Xibalby, nic si nevyčítejte paní Bová, jenom dělejte co říkám já, dobře?”
“Dobře, praotče.”
–
Když se praotec Trollsteinen probouzí ze světa Xibalby, lezou po něm mravenci a zjišťuje, že ví co už dávno věděl. Tedy to, že dostává nesouvislé nápovědy, plné brutálních scén. A tak jde pěšky zpět do města okolo hromady mrtvých těl, které na Špicberkách nechali volně napospas přírodě. Akorát moc masožravců zde není, a tak se jimi živí akorát hadi a ptáci.
Praotci Trollsteinenovi při tomto pohledu dochází, že přírodní koloběh není založený na nesmrtelnosti, ale právě smrtelnosti. To, že je rostlina utržená a snědená nebo živočich usmrcen a sněden, je v souladu s přírodou, a naproti tomu je praotec Trollsteinen zde už milióny let přírodě navzdory.
A tak se není čemu divit, že je svět Xibalby k jeho otázkám víceméně němý. V takových chvílích se praotec Trollsteinen utěšuje skutečností, že i kapitalismus je v principu založen na kumulaci a své nesmrtelnosti, což musí být taky proti přírodě. Coca Cola je mezi námi už taky přes milión let se střídavými úspěchy a neúspěchy. Samozřejmě praotec Trollsteinen si ji nechá zhmotnit zadarmo při každé příležitosti, ale platit za ni?
Poslední pohled na mrtvá těla a praotec Trollsteinen už letí za Congou podívat se, jak ji jde výuka existencialismu.
Před vchodem do školy přitom potkává nějaké dva náhodné kolemjdoucí.
“Dobrý den, praotče.”
“Dobrý den.” Reaguje praotec Trollsteinen.
“Celé Špicberky jsou nemocné, řádí Chamalcán! Co máme dělat, udělali jsme všechno i co nám radili hygienici z kapitalistických zemí.”
Praotec Trollsteinen nasazuje udivený výraz.
“No a pijete tinkturu z Chagy?”
Oba náhodní kolemjdoucí se smějí.
“Co to zase vymýšlíte za blbosti, praotče?”
Praotci Trollsteinenovi dochází, že jde o kapitalisty, kteří zde přilétají, aby si užili prázdniny na Špicberkách bez nutnosti platit za věci. Ale přitom mají pevné vazby v některé z kapitalistických zemí.
“Hmm, blbosti jako vždycky.” Reaguje praotec Trollsteinen.
A jde do školy.
Conga přednáší s respirátorem na obličeji dětem bez ochraných pomůcek, ale se zarudlými konečky prstů:
“Budhismus se časem proměnil v pouhé otáčení válci s tím, že ti, kteří s nimi otáčejí se nemusejí nad ničím zamýšlet. Otočí válcem s nápisy a tím mají vystaráno. Myslíte si děti, že je to tak správně?” Ptá se Conga.
Nějaké z nich uprostřed zvedá ruku.
“Tak třeba ty.”
“Není to správně!”
“A proč si to myslíš?” Ptá se Conga.
Žádná odpověď však nepřichází. Pouhé položení otázky s nějakým zabarvením tónu v hlase očividně neznamená, že subjekt pochopil téma. A tak se se svými zarudlými konečky prstů hlásí praotec Trollsteinen.
“Prosím.” Reaguje Conga překvapeně.
“Proč asi? Protože pointa je v tom zamyslet se nad tím co nápisy říkají. Ne jenom točit s bubnem.”
“Správně, praotče.”
Praotec Trollsteinen přikyvuje.