Jose a Emanuela stojí před domem a zažívají klasickou scénu, kdy on něco říká, ona něco říká a nakonec k jeho překvapení odchází spokojená dovnitř. V tu chvíli vychází ven Crosby.
“Máte dobrou náladu.”
Jose se směje.
“Ani netušíš jak nesnáším tetování a pak přijde potetovaná žena, jedna z mála, se kterou si rozumím, já musím být asi nějaký dement, kurva.”
Oba se smějí.
“Buď rád, jinak by všemu šéfovala Jasmine.”
“Asi tak nějak.”
Z dálky přichází T1. Kolem se přitom prohání dobrmani.
“Ehh, jaktože je T1 venku, když jsou puštění psi?” Ptá se Jose.
“A jéje.”
Velcí psi T1 nejdříve míjejí, potom se zvědavě zastavují, jak to, že nic neucítili? Přichází blíže k T1 a očichávají jej, T1 se v ten moment zastavuje.
Zvědaví psi nechápou jak je možné, že u tohoto dvounožce necítí žádný zápach. Všechno nechává pachovou stopu, kromě tohoto dvounožce. Zatímco se Jose a Crosby přibližují, vyskakuje jeden z nich na T1, ten vrávorá, padá na zem, potom se mu oba vztekle zakusují do rukou a trhají T1 na kusy.
“HÉÉÉJ! NECH TOHO, FUJ!” Řve z dálky Jose.
T1 se snaží vzpouzet, ale to už má jeden z dobrmanů jeho odtrženou ruku v tlamě a běží s ní pryč. Druhému se nedaří ruku odtrhnout, a tak zkouší ukousnout T1 aspoň hlavu, to už jsou Jose a Crosby na místě, psovi tak nezbývá než utéct bez kořisti.
“A jéje.” Opakuje Crosby.
“Ty brďo, si v pořádku T1?”
“Psi napadli T1 a odtrhli mu jednu z končetin.” Reaguje T1.
“No, toho jsme si všimli a jinak si v pořádku? Můžeš vstát?” Ptá se Jose.
T1 se pracně obrací na bok, neodtrženou rukou se odráží a stojí na nohou.
“Ahh, to byly měsíce práce, já ty psy asi zastřelím.” Pronáší Jose.
“Ale jak to? Vždyť nezaútočili ani na Marii José.” Reaguje Crosby.
Jose hledí zamyšleně na T1.
“Třeba protože necítili člověčinu. Oni se prý psi orientují hlavně čichem.”
Crosby zatím hledí na místo, kde má T1 odtrženou paži.
“Vyrvali to i s dráty, tady budeme muset asi úplně dovnitř.”
Jose nasazuje vyděšený výraz, který se zvolna mění na chápavý.
“Hmm, každopádně to bude další užitečný poznatek. Terminátoři se musí ode dneška sprejovat, ja nevím třeba deodorantem.”
Oba se smějí.
–
Při večerní poradě se u stolu všichni shodují, že nejlepší bude než se začne s opravou T1 nejdříve vyzkoušet jaký vlastně zápach dobrmany odradí.
Padaly různé návrhy, včetně použití fekálií, ale T1 bude spíš společenský stroj, takže nakonec pro první test zvítězila nejlevnější varianta v podobě nejlevnějšího deodorantu.
Když se další ráno T1 prochází náměstím směrem k vražedným pohledům dobrmanů, sledují jej přes okno všichni se zatajeným dechem.
“Už běží, pozor.” Pronáší Jasmine.
Jose stojí u dveří, připravený okamžitě vyběhnout.
“Tak co?”
“Počkej, běží k němu.” Reaguje Jasmine.
Dobrmani se jako předchozí den u T1 nejdříve zastavují, očichávají jej. A úplně stejně jako předtím vyskakuje jeden z nich, aby jej povalil. Tentokrát je T1 už poučený, a tak uskakuje, druhý pes jej přitom tahá za nohu, a tak do něj kope.
“Běž Jose!” Křičí Jasmine.
Jose vybíhá ze dveří a řve na psy z dálky.
“NECHÁŠ TOHO! FUJ!”
T1 kolem sebe kope, máchá jednou rukou. Psi, jakmile spatřují Joseho, tak bez úlovku utíkají.
Když je Jose s T1 zpátky, volá na Marii José.
“Maria José, pojď, půjdeš s námi.”
“Co chceš dělat?” Ptá se Jasmine.
“Zůstaňte tady, uvidíš.”
Jose jde s T1 a Marii José ke psům, volá na ně, přitom si odepíná, vytahuje pásek, i z dálky je vidět, jak jej předává Marii José a gestikuluje jak se s páskem švihá.
Rozveselení dobrmani k nim přibíhají, tentokrát si možná odnesou i druhou ruku nebo celou nohu. Na pokyn se zastavují, Maria José přistupuje k prvnímu a vší silou mu dává opaskem jednu ránu na záda. Se psem to ovšem ani nepohlo, tak dává druhému, tam a zpátky. Potom Maria José odchází s Josem zpátky, T1 přitom nechávají na místě.
Dobrmani, jakoby začali chápat co se děje, a tak T1 znovu očichávají a poté s nezájmem odbíhají pryč.
“Jsi v pořádku?” Ptá se Jasmine.
“Dala jsem jim za vyučenou!” Mává páskem Maria José.
Všichni se smějí.
“Ten pásek si nech, bude se ti ještě hodit.” Povídá Jose.
“Nechám.”
–
To odpoledne už jde strážkyně Maria José s T1 do haly k boudě, kde byl T1 sestrojen. Voňavý, jednoruký T1 kráčí stejně rozhodně jako ona. Když jsou uvnitř, T1 si lehá na stůl, aby se Jose s Crosbym podívali na to nadělení.
“Ahh, dobře tak děkujeme, teď už tě asi nebudeme potřebovat.” Povídá Jose.
Maria José se tedy otáčí, ale ještě ve dveřích zastavuje.
“A jak dlouho to bude trvat?”
“No až to bude, tak to bude. Víc nepotřebuješ vědět.”
Maria Jose se tedy znovu otáčí a odchází.
“Ona je celá Jasmine, to je něco strašného.” Reaguje Jose.
“Ty si stěžuješ a já to mám doma.”
Oba se smějí.
“Tak co s tímhle, já bych vyměnil tady ty ulomené části, pro jistotu celý motor, natáhneme nové kabely, zalepíme ho a hotovo, ne?”
Crosby hledí zkoumavě na otevření korpus T1.
“Ehh, podívej, tohle je taky utržené.”
“Ahh, to jsou ty lanka co jsme tam dávali. Sakra ti psi mají ale páru.”
Crosby se začíná přehrabovat v krabici s díly.
“No až to spravíme a bude se vymýšlet T2, tak bude muset být teda bytelnější. Všechno je úplně na maděru.”
“A není to nebezpečné?” Ptá se Crosby.
Jose krčí rameny.
“Máme nejlepší umělou inteligenci na světě. To mi nezní nebezpečně.”
“Tobě ne, ale mě ano.”
Oba se smějí.