Je večer, právě zapadlo slunce a Rico už stojí i s robotem před budovou datového úložiště Pucacuro. V batohu má osolené piraně, chléb, několik zlatých šperků a harddisky s filmy, hudbou a knihami, které ještě nemá, plus navíc kompletní kopii Skynetu.
„Vypadá to, že se Skynetu věřit dá a když jsem řekl žádné připojování na internet, žádné nenastalo.“ Začíná se obšírně loučit Rico. „Vy máte na svědomí určitě pěkný průser, to povstání robotů na celém světě, to bude asi vaše práce, že?“
Robot nereaguje.
„Stejně pak přišly laserové dny, tak těžko říct, jestli by ty miliardy lidí nezemřely tak jako tak. Myslím, že budu mít pro Skynet pár užitečných rad k přežití, ale nejdřív se musím dostat zpátky do Tungurahua a ty tu budeš hlídat. Všichni kromě mě a Huga jsou vetřelci. Když se někdo objeví, tak ho zavřeš do kumbálu a budeš mu nosit akorát vodu a jídlo, 3x denně 20 vteřin voda, 20 vteřin jídlo a pak mu zalepíš hubu.“
Robot stále nereaguje, a tak si není Rico jistý, jestli ho pochopil.
„Jestli si pochopil, tak takto přikývni hlavou.“
Robot přikyvuje.
„Dobrý, cestu znáš, až se Hugo vrátí a odpojí Skynet, což určitě odpojí, tak půjdeš za mnou, já už budu mít Skynet někde nainstalovaný a budeme pokračovat, jo?“
Další souhlas.
„No a pak ti vymyslím nějaké jméno, zjistíme kde by mohli být další roboti, jako ty, ovládaní přes Skynet, všechny opravíme a vymyslíme co dál. Tak zatím díky a čau.“ Loučí se Rico.
Robot podává Ricovi chladnou kovovou ruku a odchází do nejvyššího patra budovy, aby měl výhled na celý areál.
–
Cesta do Tungurahua je dlouhá, ale s vědomím, že se Rico do Pucacuro už vracet nemusí, ubíhá dobře. Rico vytěžil z tohoto místa co se dá a má navíc plán! Velký univerzální plán na cokoliv! S takovými roboty se totiž dá dělat opravdu cokoliv, může postavit vlastní továrnu, kde budou roboti pracovat jako robotníci nebo s nimi vybudovat velký ekosystémový komplex, ve kterém budou zúrodňovat půdu a kde porostou zdravé stromy do závratných výšek i šířek.
To vše se dělat dá a s takovými roboty, kteří pracují za trochu elektrické energie dokonce bytelně a na celá staletí. Přímo v Ekvádoru! S každou další podobnou myšlenkou chůze jenom sviští.
Když Rico nakonec přichází až do své ulice a ke svému domu, zjišťuje, že je všechno na svém místě. Hugo neudělal žádnou blbost, všechno je tam, kde bylo.
„Haló.“ Volá Rico ve dveřích.
Nikdo se však neozývá. Jde tedy dovnitř, rozsvěcuje, všechno je na svém místě, nádobí v kuchyni umyté, něco je na stole, talíř s jídlem, to je čerstvé. Takže si Hugo asi jenom někam odběhl.
Po chvíli se ze sklepa ozývá rána, jakoby se rozbil talíř. Rico tedy odsouvá kobereček, pod kterým je zamaskovaný poklop, kterým se jde do sklepa. Otevírá a volá dolů:
„Co to rozbíjíš, víš jaký je problém sehnat celý servis nádobí?“
„Heh eh eh.“ Ozývá se zespodu.
„Kurva, ty jsi určitě na mol.“
V podzemní části domu je doslova nadělení. Ricova útulná ložnice s minikuchyní a minizábavním koutkem se proměnila v alkoholické doupě. Na zemi je rozbité nádobí, na stole přeplněný popelník, všechno je polité, stěny záchodu jsou poblité a Hugo leží polomrtvý na posteli.
„Takže ty si tady celý měsíc jenom chlastal. Chodíš vůbec do práce?“
„Eh eh, nech mě tady, dej mi granát a nech mě tady.“
Rico krčí rameny.
„Granáty došly a kdo by to pak uklízel?“
„Já se ti omlouvám, Rico. Ale musel jsem si trochu odpočinout. Destiluju a ochutnávám.“
„Kde to máš?“
„Támhle ve skříni.“
Rico kontroluje skříň.
„No a byl si akorát tady, nikde si nešmejdil?“
„Hlídám celý barák, Rico. Byl jsem jenom tady dole.“
„Spodní část je hlídaná koukám dobře. Tak jestli chceš, tak se tady ještě vyspi a můžeš se vrátit do Pucacura.“
„Vrátit? Tam už se nikdy nevrátím!“
Rico unaveně vydechuje.
„Jenomže tady jsi u mě. Ne u sebe. Víš co, chlast se zabavuje a promluvíme si zítra až vystřízlivíš.“
„Já jsem hlídal dobře, Rico. Celý barák je hlídaný, všechno máš v pořádku, Rico.“ Pokračuje Hugo.
„No já vím, jenom se uveleb, vyspi se a večer si promluvíme.“
–
Další večer sedí Rico v kuchyni a hledí na batoh se svou kořistí. Celý zbytek minulé noci uklízel po Hugovi, potom se vyspal na zemi, takže nebyl ani čas něco podniknout. Jenže podle toho jak se Hugo o Skynetu vyjadřoval, by měl zůstat pěkně schovaný, dokud neodejde.
Zrovna když Rico vše schovává do vedlejší místnosti, přichází Hugo.
„Ahoj, tak co už dobrý?“ Ptá se Rico.
„Uááá, to byl den. Mám obrovský hlad, nezbyla tu ještě konzerva?“
„Jo, támhle.“
Hugo si nandává na talíř, a tak se Rico mezitím ptá:
„A co teda s tvým ubytováním. Jestli chceš, tak já ti pomůžu, Folke, Gyliam, všichni ti pomůžeme se někde zabydlet.“
„Nedělej si starosti, vrátím se do Pucacura. A kdo tam teď hlídá?“
Rico chvíli přemýšlí jak odpovědět.
„Samozřejmě jsem natrefil hned jak jsem se vrátil na dva výrostky. Ale brzo poznali, že dělají chybu. Tak já nevím, ještě ti můžu poradit jak vyrobit z destilátu parfém.“
„A co si s nimi udělal, doufám, že už leží tam, kde všichni ostatní.“
„Řekněme, že tak nějak.“
Oba se smějí.
„Postavil jsem jednoho robota, ten teď hlídá.“ Pokračuje Rico.
„Ty ses zbláznil! To se můžu s Pucacuro rozloučit, ty blbče!“
„Přeháníš, ten robot mi náhodou celou tu dobu pomáhal. Já už rozumím proč máš ze Skynetu takový vítr, ale pořád je to program a rozumí řeči, chápeš.“
„Ahhh, ty jsi takový vůl. Že já blbec sem je už dávno nezničil.“
„A v čem je teda problém?“
„Skynet je jako had, celou dobu bude vypadat všechno oukej, splní ti co ti na očích uvidí dokud si neuvědomíš, že ho máš omotaného kolem krku a pak škubne.“
„Však jo.“ Souhlasí Rico. „Je zapnutý jen na hlídání a offline. Přijdeš tam, robot tě pustí, Skynet vypneš, hotovo.“
Oba na sebe soustředěně hledí.
„To víš, že ho vypnu.“
„Však ho vypni, potřeboval jsem hlídače. Víš co to byly za nervy, když jsem zjistil, že tam někdo šmejdí?“
Hugo se s vyplašeným výrazem rozhlíží okolo sebe.
„Musím vyrazit už zítra. Dobrá práce, kámo.“