Ode dne, kdy se Juan Jose zapojil do práce na Skynetu a T1, změnily se zvyky i v Jabloňových sadech. Předně hlavní, po kom T1 uklízí je Maria José, všichni ostatní se ze dne na den začali snažit svůj příspěvek minimalizovat, a to úplně automaticky a sami od sebe.
Stačilo se dozvědět, že co vidí T1, může teoreticky vidět kdokoliv zvenku, a začaly se dít věci. Po snídani Jasmine uklidila a umyla všechno nádobí, Jose vyrazil organizovat a přerovnávat všechnu techniku, materiál i zásoby, Crosby vyhodil koš s prázdnými plechovkami od piva z předchozího dne a Emanuela, ta poprvé od nastěhování použila klíč od bytu a zamkla.
Tím to však teprve začalo. Aniž by si to kdokoli uvědomil, kdykoliv je T1 na dohled, mění se i téma konverzace. To samozřejmě není nutné, protože na všem už pracuje IT specialista a taky co je na tom. I tak jsou nejskloňovanější témata posledních dní hlavně: počasí, Pinďa se Šmudlou a Maria José.
Josemu tak začíná docházet, že většinu věcí, které T1 učili o chování a mezilidských vztazích bude ve výsledku k ničemu. Primárně totiž nefungoval jen jako automatický vysavač, ale i jako parťák, který měl sice svoje rezervy, ale zajímavý je na něm právě fakt, že nejde o člověka.
A tak jedno dopoledne, kdy po sobě Jose i Crosby přerovnali všechno, co by nemuselo vypadat na první pohled normálně, nasedají s T1 do auta a odjíždějí i s ním do Entendemos el código Solutions.
„Od návštěvy s Jasmine jsme u Juana vlastně nebyli. Tak jsem zvědavý co nám poví.“ Povídá Jose po cestě. „Hlavně mi začíná lézt na nervy to skrývání, tobě ne?“
Jose se přitom dívá do zpětného zrcátka. T1 sedí vzadu a oknem pozoruje ubíhající krajinu.
„Já si myslím, že se to zbytečně přehání.“ Reaguje Crosby.
„To si myslím taky, ale stejně. Ukázalo se, že o Skynetu vlastně vůbec nic nevíme. A přitom, jeho neurální síť vede od očí a uší T1, přes různé servery a domény až do vesmíru.“
„Co chceš, někdo má mozek jenom v hlavě a někdo zase úplně všude.“
Oba se smějí.
„Já myslím, že všichni znervózněli hlavně z těch policejních aut.“ Pokračuje Jose. „Když si to tak vezmeš, v dnešní době musí být IT něco jako hlavní součást všeho. A tím nemyslím ty blbosti jako co si o mě myslí lednice, ale jde o data.“
Crosby kroutí hlavou.
„Však co na tom, T1 se bude určitě prodávat i tak.“
„Jako uklízečka a špión v jednom, ideální kombinace. Všechno prošmejdí, ještě bychom mohli vymyslet detektivní program, nějakou superinteligentní intuici ve stylu Sherlocka Holmese, uvidí támhle v rohu zrnko rýže, spočítá si rychlost větru, porovná s předchozím dnem a postavením hvězd a hned se ví kdo je vrah.“
Oba se smějí.
„Hele, to by ale nemuselo být špatné.“
„Hmm, kdyby to přitom nesledovali live všichni s přístupem, jako UOE, FBI a kdo ví kdo ještě.“
„Co naděláš. A myslíš že to Skynet ani netuší?“
Jose krčí rameny.
„Pro Skynet to bude spíš výhoda. Až se příště bude hrabat v něčí databázi zase on, tak ho nechají být.“
„Do čeho jsme se to uvrtali, to je hrůza.“
„Právě.“
Když jsou na místě, je Juan už ve dveřích a nadšením celý bez sebe.
„Pojďte, pojďte dál, přátelé!“
Zkoumavě přitom pozoruje T1. Když jsou všichni tři v jeho kanceláři, pronáší Jose:
„Tak jsme tady i s naší hlavní hvězdou. Co s ním budeme dělat vůbec netuším.“
„A co byste chtěli?“ Ptá se Juan.
„Vůbec netuším, dokážete ho tedy nějak zašifrovat, ať každý ajťák na světě s funkčním počítačem nevidí co vidí on?“
Juan se tváří nechápavě.
„Tak to určitě není, podívejte.“
A natáčí velkou vakuovou obrazovku k nim. Na monitoru je další z řady nicneříkajících databází.
„A na co se to díváme?“ Ptá se Jose.
„Na databázi se serveru, Skynet si o T1 neukládá téměř nic.“
„A na co se to díváme?“
„Ještě si nejsem úplně jistý.“
Jose a Crosby na sebe hledí.
„No, víte teprve před pár dny nám došlo, že to co se děje ve Skynetu, je vlastně veřejné. A co teď s ním?“ Ukazuje Jose na T1. „Jistě, teď je přenos dat minimální, taky máme jen jednoho robota, ale až se rozjede výroba? Lidem, těm to může být jedno, ale ten program si přece musíme hlídat, před odcizením, kopírováním a tak.“
Juan pokývnutím souhlasí a dál nadšeně listuje databází. Jeho oči, jakoby svítily, zorničky měl rozšířené a vychýlené ze strany na stranu jako chameleón.
„Jistě, jistě, rozumím.“
„Tak ho necháme tady.“ Povídá Crosby.
„Psst, zajdeme si na tortillu.“ Reaguje Jose.
„Ale proč ne, stejně musím udělat několik testů.“ Přidává se Juan.
Jose s Crosbym tak odchází do vedlejšího krámu a nechávají T1 na místě.
„Musíš pochopit, že všechno, co se Skynetem děláme má nějakou hodnotu. Jak si to myslel nechat T1 tady?“ Ptá se Jose.
„Na pár dní by tu zůstat mohl. Já bych byl pro.“
Jose se škrábe nervózně za krkem.
„Naštěstí tohle není demokracie. To by byla zábava, detektiv T1 vyšetřuje vraždu a všichni vědí co si myslí, ještě než to vysloví nahlas.“
„Já bych z něj detektiva nedělal, na to by ho byla škoda.“
Jose s Crosbym zatím došli ke stánku a objednávají tři tortilly.
„Na druhou stranu funguje jenom na elektřinu. To by se ušetřilo, proč myslíš, že se kolem ochomejtají ti policajti?“ Ptá se Jose.
„Jasně, mají velkou spotřebu tortill.“
Oba se smějí.
„Mám ale starost o Juana, vypadá jinak než předtím. Nevím, jestli ho přeplácet aby neměl potřebu Skynet rozprodávat anebo mu dávat jenom minimum, aby ho to ani nenapadlo.“
„A kolik platíte?“
„20 euro na hodinu.“
„Ohóó, tak to už přeplácíte pěkně.“
„Taky si říkám.“