O dva víkendy a dvě dietní kůry později jsou Jose s Jasmine zase ve formě. Jasmine kráčí po situ pyšně jako princezna a Jose je rád, že nemusí při každém ohnutí se a zvedání, zvedat navíc dvoukilový špek.
Instalace horkovzdušné turbíny probíhá v podzemí, do toho se práce každou chvíli přerušuje, protože elektrikáři řeší kam se starými kabely.. když najednou se ze spodního patra ozývá rána jako z děla a křik dělníků.
Jose běží po schodech dolů podívat se co se děje. U jednoho z kabelů leží elektrikář a další se ho pokouší odstrčit dřevěným trámkem.
„Co se stalo?“ Ptá se Jose.
„Flashover, odněkud se dostal do kabeláže proud! To si někdo vypije.“
Všichni obcházejí obrovský, tlustý kabel obkročmo, jako by měl na ně každou chvíli skočit. Přitom se snaží vzkřísit kolegu.
„To byla pecka.“
„Jaké napětí tam mohlo být?“
„Vede to ze staré rozvodny, takže nějakých 110 kilovoltů určitě.“
Baví se mezi sebou dělníci. Jose jim už očividně překáží, a tak se vrací nahoru.
„Co se stalo?“ Ptá se Jasmine vyděšeně.
„Arc flash, schytal to jeden z elektrikářů, prý ho koplo stotisíc voltů.“
„Ty jo.“
Oba na sebe s obavami hledí.
„Teď ho začali křísit, je celý černý, ve vzduchu je cítit spálené maso, ani tam nechoď.“
„Pane bože, je to tu pěkně nebezpečné.“
„Prý se do těch kabelů dostal odněkud proud, nikdo ani neví odkud. To může takhle přeskočit jako proud z kabelu na kabel?“
Jasmine nasazuje chápavý výraz.
„Určitě ho jen zapomněli vypnout a teď se budou vymlouvat. Ale chudák člověk, to je strašné.“
Jose se rozhlíží, všichni přestali pracovat a šli se podívat co se děje.
„Teď se to bude určitě řešit celý den. Asi to raději dneska zabalíme, ještě přijde nějaká kontrola a zjistí, že tu vlastně nemáme co dělat.“
„Všechny certifikáty přece máme.“
Jose kroutí hlavou.
„To jo, ale když se tě někdo zeptá co je to arc flash, řekneš mu co to je?“
Jasmine nereaguje.
„Proto raději půjdeme. Než někdo zjistí pod jakým dozorem tady všichni vlastně pracují.“
–
Jose je v hotelovém pokoji u notebooku a píše si deník. Po chvíli klepe na dveře Jasmine, a tak ji otevírá a jde zpátky k notebooku.
„Co děláš?“ Ptá se Jasmine.
„Začal jsem si psát deník. Jenom tak pro moji potřebu.“
„A o čem píšeš, snad ne o té nehodě na situ?“
Jose se směje.
„Ne, to je jen o mých zdravotních problémech. V podstatě každý druhý den píšu, že mě zase bolí hlava. A taky dost často cítím, jakoby mi v kostech protékala krev, brní to a svědí uvnitř v kostní dřeni.“
„Hmm, je dobře, že si to necháváš pro sebe. V poslední době si už s tím začínal být docela otravný.“ Reaguje Jasmine povýšeně.
Jose se tváří nechápavě.
„Vždyť říkám, vykecám se tady do Wordu a je klid. A co ty? Nemáš z té nehody nějaké obavy? Můžeme dál normálně pracovat?“
Jasmine zhluboka vydechuje a sedá si na postel.
„Já myslím, že si o tom flashouvru musíme něco zjistit. Nebude o tom něco na youtube?
„Na youtube nic není, nechápu proč se pořád mluví o youtube, když tam stejně nikdy nic pořádného nenajdeš.“
Jasmine si mne dlaněmi obličej.
„Tady, můžeme zkusit stáhnout něco z torrentů. Vidíš, Arc Flash, dokument o nehodách při práci na vysokém napětí.“ Pokračuje Jose.
Jasmine se jde se zájmem podívat na monitor.
„Dobře, ten můžeš stáhnout, a ještě tady ten.“
„To není dokument, ale porno. Jestli chceš, tak já stáhnu i nějaké porna, ale nevím k čemu to bude zrovna nám dvěma.“
Oba se smějí.
„Tak, už se stahuje, ty brďo, celý dokument se stáhne za tři hodiny. Aspoň, že máme docela rychlý internet.“ Pokračuje Jose.
„Můžeme si mezitím zajít na oběd. Pro samou starost jsme se zapomněli i najíst.“
Jose kroutí hlavou.
„Zase bys žrala. Sotva shodíš deset kilo špeků, hurá na oběd.“
Jasmine nasazuje chápavý výraz.
„Já ale viděla ten tvůj záblesk v očích, když jsem řekla slovo oběd. Vidíš? Zase, jsi průhledný jako sklenice vody.“
„Hmm, a už bys do té sklenice nacpala kus hovězího. Tak půjdeme, menší salát určitě snesu, nebo jídlo o třech chodech, ještě uvidíme.“
Oba se smějí.
–
Nehoda na stavbě nakonec dopadá dobře. Tedy relativně, elektrikář, který schytal flashover měl speciální oblečení, které ho ochránilo až na obličej a rozkrok, kde se mu roztavily polyesterové trenýrky.
Jose a Jasmine, poučení z nové zkušenosti, ještě ten den prohrabávají svoje kufry, aby zkontrolovali co všechno je z bavlny a co by mohl být polyester.
Když je Jose hotový se svojí kontrolou, jde do pokoje za Jasmine.
„Mám toho docela dost, co je z polyesteru nebo směsi s polyesterem.“
Jasmine třídí a úhledně vyrovnává oblečení z dvou velkých kufrů, se kterými přiletěla.
„Tenhle komínek půjde rovnou do koše a můžu rovnou vyhodit i jeden kufr, protože to vypadá, že je nějaký polyester úplně ve všem.“
Jose nasazuje pobavený výraz.
„Ty máš v plánu jít na site v sukni?“
„Nemám, ale co kdybychom narazili na flashover třeba v restauraci?“
Oba se smějí.
„Polyester je stejně sprostý materiál, já na sebe nic z polyesteru už nevezmu.“ Pokračuje Jasmine.
„To bude mít Crosby doma radost, zase další zvláštnost, se kterou ho budeš komandovat.“
Jasmine se se zadostiučiněním kouše do rtu a pokračuje v třídění.