Práce na situ je fyzicky náročná, každá ruka se hodí, a tak se občasné tahání těžkých krabic, zvedání kovových dílu a zatahování velkých šroubů nevyhne ani Josemu, ani Jasmine.
Jasmine je přitom po celou dobu středem pozornosti, každý kdo má na stavbě práci a nějaký vliv nebo význam, si už záminku krátce si s ní popovídat, už našel. Jenže fyzicky náročná práce vyžaduje větší příjem potravy, která se následně ukládá v těle a ne vždy ve formě svalů, ale spíš ve formě tuku.
Jose s Jasmine jsou oba na situ. Jasmine kontroluje kabely a zapisuje kde chybí štítky a jaké. Jose pomáhá partě kolegů zašroubovat velký kus trubky k hydraulickému čerpadlu.
Když je po všem, jde ke stolu, kde má notebook, aby si na chvíli sednul.
„Vypadáš vyčerpaně.“ Povídá Jasmine, když jde okolo.
„Hmm, protože kokoti musí zatáhnout každý šroub na 85 Newtonů a když mi přitom necvakne v ruce ten klíč dvakrát, ale jenom jednou, musím po sobě všechny spoje zase zkontrolovat.“
„Aspoň něco shodíš.“
„Přibral jsem, že? No, na rovinu ty už taky nejsi žádná topmodelka.“
„Viď?“ Reaguje Jasmine nespokojeně.
Jose sleduje, jak se Jasmine prohlíží.
„Ale neboj, támhle Svenovi se líbíš pořád.“
Oba se smějí.
„Svenovi možná, ale co když bude nějaké obchodní jednání, takhle se ukázat ve společnosti určitě nemůžu.“
Jose krčí rameny.
„Je čas držet hladovku anebo jít cvičit. Tenhle víkend je program jasný a klidně se připojím.“
–
Je pátek odpoledne. Jose s Jasmine vyrážejí do města nakoupit nějaké multivitamíny a spoustu čisté vody. Hlavně žádný cukr. Rozhodli se totiž namísto cvičení držet hladovku. Oba došli po krátké diskuzi k závěru, že nejíst je mnohem pohodlnější, než jít do posilovny.
A tak jsou zanedlouho s vozíkem v místním supermarketu a míjejí regály s lákavě vyhlížejícím jídlem bez povšimnutí.
„Dobře, že jsme vynechali oběd už dnes, víkend bude krátký a jestli v neděli neuvidíme dvojitě, tak jsme se snažili zbytečně.“ Povídá Jose.
Jasmine je očividně nadšená.
„Koupíme nějaké kalciové tabletky, ať nám nevypadají zuby.“
Oba se smějí.
„Kalcium načerpáš ze zásob v kostech, to chceš na každou věc co tě napadne kupovat tabletky?“
„Myslela jsem, že raději ano. Já ještě nikdy tolik nepřibrala, nevím jak se drží hladovka.“
Jose kroutí nechápavě hlavou.
„Hladovka se drží tak, že nežereš.“
Zrovna míjejí regál s vitamíny.
„Hele, tady je nějaký multivitamín, tam bude určitě všechno, co budeme potřebovat.“ Upozorňuje Jose.
Oba pečlivě zkoumají tabulku s obsahem tablet.
„Titanium Dioxide, myslíš, že bys do sebe dostala takové titanium, kdybychom zašli do KFC?“
„Určitě ne.“ Povídá Jasmine a po chvíli váhání pokračuje: „Vezmeme tyhle? Tenhle seznam mi připadá nejdelší a na obalu se píše, že tablety obsahují 60 multivitamínů a minerálů.“
„Šedesát musí stačit. Bude to jen na víkend a kolik tablet denně, to nepíšou?“
„Píšou, jenom jednu.“
„Dobře, tak bereme tyhle, zajdeme ještě pro čistou, neslazenou vodu a rychle pryč, než si to rozmyslím.“
–
Je večer, Jose je po sprše. Zrovna si nalévá do sklenice čistou vodu a chystá se, že půjde spát, když v tu chvíli někdo klepe na dveře, to je Jasmine.
„Taky nemůžeš spát?“
„Doteď jsem koukal na film a poslouchal, jak se mi scvrkává žaludek, už to přestalo.“
„Já taky nemůžu spát.“ Povídá Jasmine a jde dovnitř.
Jose pozoruje, jak se Jasmine prochází jen tak po pokoji a prohlíží si obrázky na zdech.
„Jestli chceš, můžeš spát tady.“ Povídá Jose. „Stejně bychom se mohli hlídat, ať někoho z nás nenapadne objednat si donášku.“
„Vážně? Dnes by mi fakt pomohlo, kdybych nebyla sama. Bude to zase, jako když nám bylo deset, můžeme si povídat celou noc.“
Jose nasazuje chápavý výraz.
„Ale pokusíme se nejdřív usnout, dobře? A myslím to vážně, žádný pokus o konverzaci, nic. Jakobych tu nebyl.“
„Dobře.“ Reaguje Jasmine co nejstručněji.
A skáče energicky na postel.
„Deset už ti není, plácla si sebou do postele jako velryba. Dívím se, že se nerozpadla. No, postel pořád drží, ale jen tak tak.“
„Nebuď sprostý, jo? Náhodou mám jen jeden špek, koukej, jinak jsem v pohodě.“
„Jeden špek, jsi obalená tukem úplně celá, ani o tom nevíš.“
Jasmine nasazuje chápavý výraz.
„Hlavně, že ty jsi v pohodě. Spíš tady se sestrou, aby na tebe dohlížela, jinak by si už do sebe cpal KFC.“
„Však jo, ale teď už spi.“
Jose zhasíná a je ticho. Na chvíli.
„Ale je to tak, určitě by sis něco objednal. Určitě alespoň menší sendvič z hotelu nebo jeden croissant.“
„Já bych si neobjednal nic, já bych si lehl a spal, takže teď už budeme tiše.“
Jasmine se v ten moment začíná převalovat ze strany na stranu. Jose se tedy obrací na bok, a pokouší se vydržet bolesti v žaludku bez další známky slabosti.
„Už mi chybí Crosby, nechybí ti Emanuela?“
„Myslíš, že by měl s tebou trpělivost? Sbalil by se a šel spát do pracovny na gauč. Proč jsem ho tam vlastně už párkrát ráno viděl?“
„Táhlo z něho pivo. On si myslí, že to nepoznám, ale když z něj táhne moc, tak mi musí z postele.“
Jose nad tím uvažuje.
„Ale počkej, to jsme mohli vlastně taky. Pár skleniček vína a možná, že bychom potom usnuli hned.“
„Víno je určitě taky kalorické.“
„Právěže ne, když je suché. Nějaká šťáva z hroznů v něm bude, ale pořád by šlo o hladovku.“
„A ty nějaké máš?“ Ptá se Jasmine tajemně.
„Nemám.“
„Tak proč o tom mluvíš?“
„Já nic neříkám, to ty jsi začala. A teď už budeme spát.“
„Jak chceš.“