Další den máme schůzi. Každý kdo měl úkol ho měl zpracovat a vymyslet plán na vánoční večírek. Holky mají jídlo a pohoštění. Marcel tedy napsal scénář, i
když věděl že neprojde celý a nebudou ochotní ho celý zahrát.
Pokusí se, aby se to dalo zahrát celé. Byla by to nádhera. Ale nejsou kulisy ani kostýmy ani herci. Říká, že snad najde 10 nadšenců pro divadlo, kteří budou ochotní si zahrát.
Další možnost je, že si zahrajeme alespoň pár scén a já scénář uložím pro děti do školy. Učitelka to ocení a děti budou mít radost. Obzvláště jeho dcera a syn, těm je 4 a 7 let. Moc mu chybí, ale musí se pro rodinu obětovat.
Marcel má v hlavě myšlenku, že mezi námi herce najde a pokusíme se zahrát alespoň 3 scény. Myslím, že ho to začalo bavit, i když scénář tedy drhnul. Milej, zlatej chlapče, takové psaní není jen o tom, že ze sebe něco vybleju, ale chce se to taky pořádně soustředit. To už vím i sama.
Takže se jde domluvit a najít herce. Scéna 5, 6, 7, divadlo na hodinu a lidi se pobaví. Na schůzi jsou všichni. Holka vaří velký hrnec boršče, hlavní chod šašlík, maso na jehlách, naložené v cibulovém sosu. Asi tři plechy, nakládaná zelenina, olivje a choloděc. To jsou saláty v ruském stylu.
Dále aspik s masem a zeleninou. Jako dezerty palačinky a pirožky s různými náplněmi – masové, zeleninové a ovocné. Teď bych si dala zase, mňam.
Cukroví je domluvené od holek češek, celkem 4 kg. Nakoupí zeleninu, maso, suroviny na pečení. Z toho máme asi největší radost, češky by mohly zůstat doma, ale všechny budou ten večer u nás na ubytovně.
Alkohol je domluvený. Každý přinese láhev vína, vodky, pivo vlastního množství. Koupíme kelímky na pivo a plastové nádobí a příbory nebo použijeme vlastní nádobí co máme.
Přichází opět řada na Marcela, ukazuje scénář. Všichni jsou zhrození, že to hrát celé nebudou. Uklidňuje je a navrhuje tři scény, jak jsem psala, dále říká, že to nacvičí s herci osobně.
Nakonec jsou všichni klidní a souhlasí. Pár holek se nabízí, že pomůžou s kostýmy a kulisami. Marcel je rád, že na to není sám. Takový večírek může být i bez programu, ale jsem ráda, že to tak není. Sednout si a pustit si rádio můžeme vždycky, vánoce jsou ale příležitost dělat i něco jiného.
Chlapi pomůžou holkám uvařit hlavní chod a polévku, pomůžou se saláty, přípravou chodby, aby se v hale naaranžovaly stoly pro pohoštění.
Po schůzi vytahujeme vodku a víno. Debatujeme o všech činnostech, děláme časový plán, kdy se začne vařit, péct, příprava pro místo akce.
S majitelem ubytovny se domluváme, že zabereme celé patro a potom vše uklidíme, samozřejmě s tím, že po nás nezůstane nepořádek, ani nic nezničíme. To se přece ví, že když má čtvrt ubytovny obsazenou uklízečkami, tak nezůstane nikde ani skvrnka, ne?
V ten moment na nás kouká, jakoby vyhrál v loterii. Samozřejmě nebudeme porušovat noční klid, tedy nejpozději do půlnoci, a potom se utišíme na pokojích.
No zkrátka jako v internátní škole. Ubytovna to není nejlevnější, ale přece jenom je to pořád ubytovna. Musíme si ty chvilky volna nějak užít, i kdyby na chleba nebylo, ale ono naštěstí je.
–
Marcel dal dohromady 5 chlapů a 5 ženských pro divadelní hru. Začínáme nacvičovat první scény, ty samozřejmě se salvou smíchu. Nikdy mi nedošlo jak je Mrazík naivní, dokud jsem ty věty nevypustila z pusy.
Každý si tak upravuje slova podle sebe. Nakonec Mrazík omrdá Nastěnku a vzniká z toho málem zvrhlé porno. A tak se ještě domlouváme, že zahrajeme originál slušný a neslušnou verzi scén později pro srandu. Tak se nám celá sranda prodlužuje na dvojnásobek a bez dalšího zkoušení.
Originál: Nastěnku chci za ženu. Zvrhlá: Nastěnku chci za milenku a Margušku na robotu, občas ji ojedu, aby jí to nebylo líto. Manželské povinnosti.
Domluvil se Ivan s bábou a dědkem, že jim zaplatí velkou sumu za nevěstu a otrokyni. Ve svatební den si vezme obě a bude pán domu i postele.
Tak je to všude, muž má právo na manželku s dětmi, no a dále na jednu nebo dvě milenky podle toho jaký je kanec v posteli. A když někdy neposlouchají, tak je propleskne, potom pořádně pomiluje a jsou spokojené.
Ty, co poslouchají není třeba. Když se holka nudí, stačí si ji pojistit děckem a potom má práce dost. Na koniny už nezbyde čas.
Ale naštvat manželku taky nebývá vhodné, praštit umí taky, tedy ty tvrdší a ráznější. Znám Jožku z jižní části Ukrajiny. Ten měl tak ráznou ženu, že když se domů vracel po třech dnech chlastu a kurvení v bordelu, tak ho ve dveřích praštila válečkem a nádobí jen lítalo. Všechno co přišlo po ruku.
Když s ním skončila, byl samý monokl a modřina. Potom musel fungovat, starat se o děti, nákup, úklid a žádné vycházky na půl roku. Z práce rovnou domů a k televizi si sedneš až bude všechno hotové.
To se opakovalo pořád dokola. Jednou se vrátil z flámu a ta jeho zase v ráži, tak se do něho pustila. Měl vypito, tak jí dal ránu do obličeje, v ten moment měl ze sebe asi dobrý pocit, tak jí dal další a bil ji tak dlouho dokud neležela v krvi.
Potom byl unavený a chtěl spát, tak si sedl a spal. Když se probudil, stál nad ním otec jeho manželky, rudý vzteky a pořádně mu vynadal.
Manželku měl měsíc v nemocnici, ta s ním od té doby nemluví a už pro ni neexistuje. Jenomže frajer taky cestuje, takže odcestoval ještě než to se ženou urovnal. Jenže v tu chvíli už nikoho nezajímalo kde je.
Až jednou přijel domů, doma prázdno. Manželka a děti jsou pryč, dlouho je hledá a hledá. Když je našel, snažil se to vyžehlit, ale měla toho už dost, všech jeho avantýr i chlastu.
Rozvedli se, děti vidí jednou za tři měsíce, když se vrací z ciziny. Další šanci už však nedostal. Myslím, že to s výprasky přehnala i jeho žena, ale když do vás buší chlap tvrdými pěstmi, je to přece jenom něco jiného. Navíc chlap, který nemá žádnou zodpovědnost, to potom v právu určitě není.
A tak si myslím, že pohádky jako Mrazík slouží právě k tomu. Aby si chlapi uvědomili i naši křehkost.