Jeffry s Dorou se probouzejí z bezvědomí v prázdné, čisté místnosti. Ve chvíli, kdy jsou při vědomí, přichází několik postav v plastových, hygienických oblecích.
„Vstávejte, půjdete do sprchy.“ Povídá jeden z nich.
Jeffry a Dora bez řečí vstávají. Cesta do sprch vede skrz dlouhou, prázdnou chodbu. Přitom se ze stěn ozývá zvláštní hučení, jako od elektromagnetu nebo něčeho takového.
„Hádám, že nám tu vesmírnou loď zase vzali. To je zase situace. Úplně nejlepší by bylo, kdyby nám prostě dali pokoj.“ Povídá Jeffry.
„Neměl si s těmi ještěrkami bojovat, já jsem ti to říkala.“
Jeffry se tváří překvapeně.
„Nic takového jsi mi neříkala.“
„Možná ne, ale myslela jsem si to.“
Oba se smějí.
„Doufám, že se s námi budou bavit normálně. Jsme sice oproti nim jen něco jako chytřejší neandrtálci, ale základní věci, jako uřídit takovou vesmírnou loď jsme zvládli.“
„Ani bych neřekla, ale myslet si to můžeš.“ Reaguje Dora.
V tu chvíli už skupinka dvou vězňů a několika mimozemšťanů vchází do sprch. Jeffry s Dorou se tedy svlékají a začínají s hygienou.
Voda je cítit jako dezinfekce, ale na jazyku chutná skvěle, jakoby kapala ze sladkého nadýchaného mráčku.
„Musím říct, že na stoletou stařenku vypadáš pořád dobře.“ Povídá Jeffry.
„Ale nech toho, že se musíme spolu sprchovat ještě neznamená, že u toho budeš mít blbé kecy.“
Jeffry krčí rameny.
„Jenom říkám. Možná bychom jim to mohli říct. Určitě udělá dojem, že s jejich technologiemi pracujeme úplně běžně.“
„A skončili jsme tady. A jak si se sem dostal, to víš?“
Jeffry a Dora na sebe hledí.
„Nevím, jak bych to asi měl vědět?“
„Tak vidíš. A čím se chceš vlastně pochlubit?“ Ptá se Dora.
Jeffrymu dochází, že Dora nechce, aby si ji mimozemšťané prohlíželi nebo ji dokonce studovali.
„Jak chceš, byl to jenom nápad.“ Povídá Jeffry nakonec.
Po sprše se oba oblékají do bílých kombinéz a jdou ke stolu, kde jsou připraveny dvě sklenice a džbán se zelenkavou tekutinou. V ten moment přichází do místnosti i Holex.
„Tak už vás vysprchovali? Vítejte, návštěvníci. Prosím posaďte se a nalijte si vodu. Je moc dobrá a pročistí vaše vnitřní orgány.“
„No děkujeme, já jsem Jeffry a to je moje kolegyně Dora.“
„Těší mě, Dora.“
Když Holex vidí, že si nalévají sklenice a ochutnávají jejich obsah, jde za nimi ke stolu.
„Musíte omluvit tahle opatření, ale nevíme, odkud jste a jestli nepřenášíte nějakou neznámou infekci. Napijte se anebo raději vypijte úplně všechno, času máme dost.“
Jeffry s Dorou tedy pijí, když jsou jejich sklenice prázdné, tak si dolévají a zase pijí. Jejich tělem, jakoby tahle zvláštní tekutina úplně prostupovala.
Když je džbán prázdný, cítí Jeffry, jakoby mu něco páralo střeva. Ostrá, bodavá bolest je čím dál silnější.
„Asi budu muset na záchod.“ Pronáší Jeffry.
Když se zvedá, od stolu, jde za ním i Dora.
„Auuu, to bolí, to bolí.“
A zatímco se oba zbavují na záchodě toxického nákladu, dolévá jim Holex do džbánu novou várku tekutiny.
„Co to vlastně pijeme, jestli se můžu zeptat?“ Ptá se Jeffry, když je zpět.
„Vlastně od všeho trochu. Říkáme tomu Addun, a obsahuje kromě dezinfekce i všechny známé, prospěšné prvky. Budete muset pokračovat, tak pijte, prosím.“ Pobízí Holex.
Dora se netváří zrovna nadšeně.
„Je to nutné? Já už nechci.“
„Ale je, jinak vás nemůžeme pustit přes karanténu.“
Jeffry s Dorou tedy zhluboka vydechují a ťukají si sklenicemi na přípitek.
„Já jsem si vždycky myslel, že jsou různé bakterie a infekce vlastně prospěšné.“ Povídá Jeffry.
„Hmm, tak to není.“ Reaguje Holex a pokračuje: „A co jste měli vlastně v plánu, nechtěli jste odletět zpátky na vaši planetu?“
„I kdybychom měli něco takového v plánu, tak naši planetu jsme ve vaší databázi nenašli.“
Holex vypadá, jakoby si něco právě uvědomil.
„A vaši databázi tu nemáte?“
„Nemáme tady ani mobilní telefony, natož naši databázi o vesmíru.“ Reaguje Jeffry.
„Hmm, to je škoda.“
Jeffry a Dora se tváří nechápavě a raději pokračují v pití Addunu.
„Nejdůležitější, co každá společnost má, je jejich databáze.“ Pokračuje Holex. „Viděli jste ty primitivní Mesymy anebo ještěří lidi. Nepracují s IT, nemají žádnou databázi, a tak skoro nic neumí. Maximálně, co si vytesají do kamene anebo napíšou na papír.“
Jeffry se pokouší o úsměv.
„A co jste zač, nějaký místní manažer anebo vedoucí?“
„Já?“ Ptá se Holex.
„No vy.“
„Mě můžete brát, jako svého přítele. Jsem tady, abych vám pomohl. Poznali jsme totiž, že naši technologii dobře znáte, i když v naší databázi nejste.“
Jeffry se dál usmívá.
„Nejste ve vesmíru sami. A nemůžu uvěřit tomu, že to říkám zrovna já a zrovna mimozemšťanovi.“
Dora se směje.
„My už jsme vaši rasu potkali. Tam u nás, na naší planetě. Ale tam žijete v utajení pod horami a docela se divíme, že o nás vůbec nic nevíte.“
„Pod horami, říkáte?“ Reaguje Holex. „Tamní civilizace musí mít obrovskou databázi, taková databáze by se hodila určitě i nám.“
Jeffryho v ten moment znovu tlačí střeva a s omluvou odbíhá na záchod. Přitom začíná o zdejší databázi docela pochybovat. Kdyby měli všechny znalosti, určitě by nemusel právě teď znásilňovat svoje střeva.
O několik hodin později, je ale očista hotová a Jeffry s Dorou se dostávají do obrovského komplexu, kde se to doslova mihotá stovkami intelektuálně pracujících mozků na tisícovkách plovoucích obrazovek, odkud každou vteřinu putují všechny nové informace do jedné velké databáze.