O několik týdnů později je už instalace téměř hotová, a tak na Island přilétají dva inženýři, aby provedli zprovoznění, nebo-li commissioning.
Už na první pohled je jasné, že si připadají jako mistři světa. Taky aby ne, provést takový commissioning, to chce podle všeho jasnou mysl, logické uvažování, smysl pro detail, a taky jakýsi dar prozřetelnosti. Zkrátka commissioning je možné provést jen v případě, že se ho zúčastní někdo naprosto dokonalý.
Jose a Jasmine je potkávají při večeři v hotelu. Andres a Walda, tak se oni inženýři jmenují, doslova září vítězoslavnými úsměvy. A i celá večeře je dost poučná, tak už to chodí, když má člověk dokonalý přehled v technologiích, má ho i ve všem ostatním.
Jose se přitom přemáhá, aby se dokázal tvářit a usmívat stejně přesvědčivě. Jeho jinak také dokonalý úsměv po zásahu vyšší moci docela zmizel a aby se usmál, musí spíš vzpomínat, jak to dělal předtím. Jakými svaly pohyboval, jak to asi vypadalo, prostě normální lidské reakce předstírat.
Jasmine je ze setkání naopak nadšená. V přítomnosti lepší společnosti se vždycky cítila dobře. A Andres i Walda podle všeho procestovali celý svět a tam si dopřávali jen to nejlepší.
„Měl jsem původně letět do Singapuru, ale na Islandu to může být taky zajímavé. Prý je tady kousek odsud aktivní sopka.“ Pronáší Walda.
„My už se byli i koupat. Není to daleko, jen pár kilometrů a i v téhle zimě normálně tečou malé potůčky horké vody. Na koupání venku tam měli i dřevěnou boudu s malým bazénem.“ Vypráví Jasmine.
Ukazuje všem fotky, jak se koupe v horkém vřídle.
„A kolik měla stupňů?“ Ptá se Andres.
„Takových čtyřicet, v té boudě měli i teploměr.“
„Že bychom se taky šli vykoupat?“ Ptá se Walda.
„My dva chlapi, spolu?“
Všichni se smějí.
„Musíte Waldu omluvit. Přiletěl sem rovnou z Thajska a tedy netuším, co tam ve volném čase dělal.“
„Já? Jenom to nejlepší. A co vy dva, jste jen kolegové nebo manželé?“ Ptá se Walda.
„Sourozenci. Vedeme tady rodinný podnik.“ Reaguje Jose. „Tak snad se vám všechno podaří zprovoznit, abychom mohli letět domů.“
„No uvidíme, co všechno nás čeká. Musíme udělat commissioning, opravit všechny chyby a těch je vždycky hodně.“ Povídá Anders.
„Posledně, když jsem dělal commissioning ve spojených státech, trvalo to tři měsíce. Taky šlo o velkou instalaci, ale těch chyb.“ Kroutí hlavou Walda.
Jose i Jasmine tuší, že jim bylo nahráno, aby zareagovali nějakým obdivem nebo uznáním.
„Tak je dobře, kluci, že vás tady máme.“ Povídá Jasmine nakonec.
–
První týden se práce na zprovoznění celého zařízení nijak neposouvají. Inženýři si musejí nejdříve provést všechna školení, aby dostali certifikáty a dostali tak přístup na site.
Taky je důležité seznámit se s místními prostory, udělat si obhlídku, ukázat fotky z předchozích instalací a dlouze debatovat, co se dělo tam anebo támhle.
Jose s Jasmine se už přitom viděli v letadle, ale dochází jim, že budou namísto toho hostit vzácnou návštěvu.
„Teda řeknu ti, že se to ještě potáhne.“ Povídá Jose.
Oba sedí v kanceláři, právě prodělali jednu z oněch nekonečných přehlídek fotografií.
„Ale jen je nech, když je to tak baví, budou určitě dobří a pak to celé sfouknou jedna dvě.“
Jose nasazuje nechápavý výraz.
„Nejhorší je, že je musíme neustále nechávat v té jejich představě o vlastní dokonalosti. Nemůžeš přijít a říct jim: Tak už začněte, jedem, jedem.“
Oba se smějí.
„Jakoby byli nějací chirurgové, takoví doktoři mají taky profesní život jako v pohádce. Musíme na ně ale něco vymyslet, jen mě nenapadá, co by to mohlo být.“ Povídá Jasmine.
„Zase na druhou stranu jsou docela v pohodě. Jestli si viděla seriál Dr. House, tak to bylo eso. Jenom si házel s míčem o stěnu, klopil do sebe prášky a ze všech okolo si dělal akorát prdel. Tady ti jsou ještě v pohodě.“
„Hmm, ale stejně bych něco vymyslela.“
„Vymysli něco ženského, pověz, že se s nimi půjdeš koupat. Oni si vybaví tu tvoji fotku v plavkách, ale před odjezdem jim řekneš, že nemůžeš. Ať jdou sami.“
Oba se smějí.
„Vidíš, to by bylo taky něco. Lepší, než nic.“ Reaguje Jasmine. „Mám štěstí, že budu ještě pár let pěkná ženská, ale po druhém děcku už to nebude ono.“
„Plánuješ si další?“
„Přece nenechám Marii José samotnou.“
„Hlavně už tomu dalšímu nedávej jméno po mě.“
„Tss, uvidí se. V rodině máme další pěkná jména, tak něco určitě vyberu. Anebo nechám mimořádně vybrat Crosbyho.“
Do kanceláře vchází Anders s Waldou.
„Tak co, pauza na kávu?“ Ptá se Walda.
Jose nasazuje chápavý výraz.
„No my už máme hotovo, teď se bude čekat na vás.“
„Ále, na situ je ještě spousta práce. Můžete se k nám připojit, jestli chcete.“ Reaguje Anders.
Jose a Jasmine na sebe chvíli hledí.
„Vážně? To byste byli moc hodní. Vždycky mě zajímalo, jak takový commissioning vlastně probíhá.“ Pronáší Jasmine.
„Tak teď to uvidíte.“
A skutečně. Od toho dne chodí Jose s Jasmine na site znovu každý den a provádí různé testy a měření. Nejdřív zapojit měřící přístroj do téhle dírky, druhou stranu do téhle dírky a pípá, což je správně. Někdy zase nepípá, což je špatně a to už musí přijít jeden nebo druhý Dr. House, aby problém s grácií vyřešil.