O týden později, kdy je commissioning už v plném proudu, sedí Jose s Jasmine v hotelové restauraci na večeři. Objednáno mají zatím jenom pití, protože s napětím hypnotizují mobil, který by měl každou chvíli začít zvonit.
„Done ze sebe zase dělá důležitého. Když mu voláš, tak ti to nezvedne, domluvíš se s ním, že zavolá v 7, přitom je už 7:05 a pořád čekáš.“ Povídá Jose.
„Třeba pořád ještě pracuje.“
Do restaurace vchází Anders a Walda. Oba mají nasazené sebevědomé, větrem ošlehané úsměvy.
„Tady jste, můžeme si přisednout?“ Ptá se Walda.
„Ale jistě, jenom čekáme jeden hovor, jestli vám to nebude vadit.“ Reaguje Jasmine.
„Hmm, tak to nebudeme rušit.“
„Po večeři si spolu dáme drink, platí?“ Ptá se Jose.
Anders a Walda pokývnutím souhlasí a sedají si opodál k jinému stolu.
„Jedno se jim musí nechat, znají snad úplně všechny společenské manýry.“ Povídá Jose.
Jasmine se tváří nadšeně.
„Jsem ráda, že k tomu došlo, aspoň pro ně nebudeme jenom obyčejní dělníci, teď když čekáme hovor.“
„Aby k němu došlo, 7:10 a mobil je pořád zticha.“
Oba se smějí. V ten moment se však telefon konečně ozývá, Jose ho tedy dává na hlasitý odposlech.
„Nazdar mládeži, z Islandu nám chodí samé dobré zprávy. Prý jste i vy sami docela schopní inženýři.“ Pronáší Done.
Jasmine se usmívá, Jose se o to taky snaží.
„Aspoň nám to dobře utíká, teď když máme zase co dělat.“ Povídá Jasmine.
„Ale už nám to pomalu končí, elektrárna stojí, kola se otáčejí, ze země stoupá pára..“ Přidává se Jose.
Done chvíli nereaguje.
„Taky mám pro vás dobrou zprávu. Naše IT úspěšně stáhlo ten váš Skynet. Takže je v jednom z našich serverů a vyčlenili jsme celý tým, aby jej zase zprovoznil.“
„To je bezva!“ Volá Jasmine.
Z mobilu se ozývá jakési chrčení.
„Zatím se neradujte, ten váš expert, jak se jmenoval?“
„Juan.“
„Ten váš Juan uploadoval na družici docela komplikovaný virus, který se teď můj tým snaží vyléčit. Nejvíc práce mají s Juanem naši právníci, protože se neustále odvolává a říkají, že budete muset k soudu i vy dva kvůli svědectví.“ Pokračuje Done.
Jose nasazuje nechápavý výraz.
„Ale i tak to zní dobře. Skynet je na Zemi a Juana už si nějak podáme.“
„Právě o tom jsem s vámi chtěl mluvit.“ Povídá Done tajemně. „Experti z IT říkají, že k vyléčení toho viru potřebují nějaký kód, zdrojový kód, který bude mít jenom Juan. A tak jej kontaktoval jeden z našich právníků, který se s ním domluvil na dohodě. Tedy jestli budete souhlasit.“
„Ááá, on určitě chce, abychom stáhli žalobu, výměnou za vyléčení toho viru.“ Reaguje Jasmine.
„Přesně tak.“
Jose a Jasmine na sebe hledí.
„A ti tví ajťáci už rezignovali, bez Juana se jim to nepovede?“ Ptá se Jose.
„No podařilo se jim stáhnout Skynet už minulý měsíc a od té doby na tom dělají, takže bych řekl, že můžete čekat dál anebo se dohodnout s Juanem.“
„Řekni mu, že souhlasíme.“ Povídá Jasmine rezolutně.
„A nezbláznila si se tak trochu? Víš, kolik nás to stálo peněz?“ Reaguje Jose.
„Vím, ale z takového chudáka stejně nic nevysoudíš. A co když to jinak nepůjde?“
Jose krčí rameny.
„Jako je fakt, že bych se nejradši vrátil domů k funkčnímu Skynetu. Bez umělé inteligence je taková práce úplná pakárna.“
„Tak vidíš.“
„A co s ním vlastně plánujete tak důležitého?“ Ozývá se ze sluchátka.
„Bude analyzovat akciové trhy a obchodovat na burze.“ Reaguje Jasmine.
„Hmm, jen aby to nedopadlo, jako s těmi vašimi roboty.“
„Bez starostí, něco přece pro Skynet vymyslet musíme.“
Všichni tři chvíli mlčí. Jose je překvapený, že mu Done za celou tu dobu ještě nevynadal.
„A co jinak nového?“ Ptá se Done.
„Emanuela je těhotná a Joseho začali navštěvovat mimozemšťani.“
Všichni se smějí.
„Jsou to jenom noční můry, už vím, že mám jíst vejce a bílkoviny a nějak to už dopadne.“ Povídá Jose.
„Tak gratuluju, Jose. Začínáš mi dělat radost. Jen tak dál, podruhé už tvoje firma snad nezkrachuje, nebo snad ano?“ Ptá se Done.
Jose nasazuje chápavý výraz.
„Ty máš v hlavě jenom tu svojí firmu. Ale realita je i o dalších věcech.“
„Jo, jsem zvědav na tu tvoji realitu až dostaneš Skynet zpátky. To bude úplně nejzajímavější. Emily už vám vyklízí vaše dětské pokoje, ať se máte alespoň kde vyspat.“
„Haha, už je to tady. No my budeme za ně moc rádi, až budete hlídat vnoučata.“ Reaguje Jose.
Jasmine se směje.
„To byl skvělý nápad, představ si to, Maria José bude spát ve stejném pokoji, ve kterém jsem vyrůstala já. Vyřiď mamce, že to byl bezva nápad.“
„Ale já jsem to tak vůbec nemyslel.“ Reaguje Done překvapeně. „No dobře, já s ní promluvím.“
Chvíli ještě probíhá další výměna názorů. Když rozhovor s Donem končí, jsou už Anders s Waldou po večeři.
„Připadá mi, že jsem podruhé v životě šťastná.“ Pronáší Jasmine.
„Nech mě hádat, poprvé to bylo, když se narodila Maria José.“
„Tak tedy potřetí. Poprvé to bylo, když jsme v Jabloňových sadech instalovali Skynet.“
„Který o pět minut později vyhodil pojistky.“
Oba se smějí.
„No co co? Je přece z Japonska.“ Pokračuje Jasmine.
Jose krčí rameny.
„Taky si myslím, že jsme na to kápli. Sice budeme na obchodování na burze potřebovat nějaký základ. Ale pořád můžeme prodat konstrukční park. Když už tedy nebudeme žádné roboty vyrábět.“
Jasmine se tváří zamyšleně.
„A nebude to škoda? Co když se budeme chtít k té myšlence jednou zase vrátit?“
„Je to škoda.“
Jose a Jasmine zhluboka vydechují a objednávají si večeři.