Během obchodování na burze je snad nejotravnější čekání. Akcie, potažmo ETF mají ve srovnání s hazardem anebo sportovním sázením, velmi dlouhou setrvačnost respektive poločas rozpadu.
Když Skynet poprvé investoval 1000 dolarů, nikoho to nijak netrápilo, spíš byly na tomto kulatém čísle zajímavé počty. Kolik z toho budou různé poplatky, kolik zůstane a kolik vlastně znamená, pokud jde fond následně o 3% dolů anebo pokračuje v růstu.
Fond, respektive akcie u jedné z aerolinek zahájily v ten moment, v tu vteřinu, kdy Skynet svoji tisícovku odeslal, strmý pád, který pokračoval celých 14 dní a skončil až ve 20% ztrátě. Jenže „chytře“ nastavený Skynet vnímá každou ztrátu, jako příležitost k levnějšímu nákupu, a tak při ztrátě 5% svou investici zdvojnásobil na dalších 2000 dolarů, při ztrátě 10% přidal dalších 4000 dolarů, při ztrátě 15% přidal 8000 dolarů a jakmile graf klesnul na ztrátu 20%, investoval Skynet celých 16000 dolarů navíc. To máme dohromady 31 000 amerických dolarů, které postupně klesly na hodnotu 25 000 (a dál klesají).
A tak zatímco si makléři po celém světě užívali příležitosti k prodeji svých akcií, Jose s Jasmine nechali Skynet, aby dál dělal, co uzná za vhodné, protože jeho logika je bezchybná.
Josemu už nyní po pár týdnech dochází, že se v pozadí onoho obchodování musí dít ještě něco dalšího. To přece nedává smysl, aby celková cena akcií klesla jenom tak, už při nákupu za 1000 dolarů, no není to hloupé?
–
Josemu se v tu noc, kdy Skynet před dalším zběsilým nakupováním zastavil, vrací zpátky živé sny a halucinace, které po nedávném návratu z Islandu pominuly. To vše bude mít jen psychickou příčinu, myslí si.
Když tak sedí ráno u notebooku a sleduje, jak akcie aerolinky dále padají, přichází do pracovny Jasmine.
„31 000 dolarů, to je gól.“ Pronáší Jasmine.
„Docela by mě zajímalo kolika dementům jsme právě pomohli k penězům.“ Reaguje Jose.
Jasmine si prohlíží jeho zarudlé oči.
„A co ty, je ti dobře?“
„Já jsem v pohodě. Jenom budeme muset ty akcie držet asi hodně dlouho, než zase někdo přijde a sám přihodí.“
„Jak to myslíš?“
Jose krčí rameny.
„Jestli nakupuješ jenom od toho, kdo zrovna nabízí a prodáváš jen tomu, kdo právě nakupuje, tak potom Skynet nabízel všem celých čtrnáct dní něco jako totální výprodej. A docela by mě zajímalo, kdo by asi tak prodával právě teď. Počkej, něco zkusím.“
Jose nabízí akcie za 1000 dolarů k prodeji. Prodejní částku však navyšuje o 5% vzhledem k aktuální ceně akcií. Celkový graf okamžitě poskakuje nahoru o 5%, ale akcie zatím nikdo nenakupuje.
„Koukej, jak to skočilo, o celých 5% nahoru. Jen tak.“
Jasmine hledí na monitor, mne si oči, jakoby sama nevěřila a znovu sleduje graf.
„A teď hodnota zase klesla.“ Pokračuje Jasmine.
Jose souhlasně pokyvuje.
„Koukej, někdo do toho skočil a nabízí prodej zase o něco levněji. Ten skok je tak rychlý, že bych řekl, že jde o umělou inteligenci.“
Jose s Jasmine na sebe hledí.
„To jsou ale… bastardi.“ Pronáší Jasmine.
„Umělou inteligenci už máme, teď je otázka, jak onu zázračnou ruletovou strategii doplnit i o tohle.“
Jasmine nasazuje nechápavý výraz.
„Ale jaký může mít pro někoho smysl prodávat pod cenu právě teď? Po čtrnáctidenním výprodeji?“
„Já bych řekl, že u tak velké společnosti, jako je aerolinka, drží někteří mamuti obrovské kvantum akcií a jen je nemají komu prodat. A mají je tak dlouho, a takové množství, že na ceně jim ani tak moc nezáleží, už jenom čekají na nakupující, chápeš.“
„Takže když bude Skynet nakupovat příliš, jejich cena nikdy nestoupne. A já bych právě řekla, že by to mělo být naopak.“
Jose zhluboka vydechuje.
„To asi záleží na společnosti. Jsem se díval na tu aerolinku a jde převážně o low cost lety, samí turisti.“
„Ach jo. Bude to složitější, než jsem si myslela.“ Reaguje Jasmine.
–
Jose s Jasmine sedí zase celé dopoledne v pracovně u počítačů, a tak má Crosby příležitost pokračovat v práci na projektu palírna.
Kotel, radiátor, a celé ústrojí destilačního přístroje je už vyčištěné a vydezinfikované technickým lihem. Crosby stihl taky přišroubovat dvě topné tělesa z elektrických vařičů na dno kotle. Vyvést výparník do potrubí s odsáváním, a tak už jen zbývá nanosit jablka, rozmačkat je, naházet do sudů, přidat kvasnice a čekat.
Původní sudy jsou stále v palírně. Dva dřevěné a čtyři umělohmotné. Podle všeho jsou ty umělohmotné stále vodotěsné a uvnitř dřevěných je akorát harampádí a.. několik lahví jabkovice.
Jabkovice je stará, ale zachovalá, podle lahve jí Crosby odhaduje na 15-20 let starou. Otevírá tedy nahnilou korkovou zátku, přičichává a dává si několik doušků na přilepšenou. Tedy tak dobré pití už dlouho neměl, jásá.
Pro dnešní den má už stejně hotovo, jablka počkají do zítra, dává tedy všechny láhve do tašky a jde s nimi po žebříku přes půdu ven a rovnou do dílny.
Když Crosby sedí v dílně a uvažuje, co bude s pěti láhvemi archivní jabkovice dělat, přichází Jose.
„Ty vole, měl si pravdu. Měli jsme ten rekreační areál zase rozjet, bylo by to jednodušší, než nějaké akcie. Vždyť do těch se dávají stejně až peníze, se kterými si už nevíš rady. A ne naopak.“ Povídá Jose.
Crosby se snaží tvářit, jakoby ho Jose právě teď nijak nerušil, ani neobtěžoval.
„Podle mě je to jen další kratochvíle, ke které jste se s Jasmine navzájem vyprovokovali a zase to přejde.“
„Myslíš?“
Crosby nechápe, na co se ho Jose vlastně ptá. A tak dál raději nereaguje. Jose si tedy sedá ke stolu vedle něj, přitom si usilovně mne obličej.
„Ach jo, zase se mi vrací ty halucinace, které jsem měl na Islandu. Víš, jak o nich mluvila Jasmine.“
Crosbymu dochází, že tohle bude asi na dlouho, ale zároveň větří příležitost. Ze šuplíku na nářadí vytahuje pootevřenou jabkovici a pokládá ji na stůl.
„Tak než půjdeš večer spát, zkus tohle.“
„Co to proboha je?“ Ptá se Jose.
Před nimi stojí už téměř neprůhledná láhev, olezlá pavučinou, na jejímž dně se převaluje podezřelá nažloutlá hmota.
„To je dobrých dvacet let stará jabkovice, kamaráde. Nedávno jsem našel jednu láhev. Ráno řekni, jestli ses měl jako na Islandu.“
Něco na tom bude, uvažuje Jose. Včerejší noc byla téměř bezesná, aby Emanuelu nerušil, musel se přesunout na gauč a pak to začalo. Ve vteřině, jakoby mu sevřel lebku mistr světa v těžké váze a nepustil ji až do rána, kdy už měla stejně dávno prasknout.
„Dobře, ale neříkej o tom Emanuele, ani Jasmine.“ Souhlasí Jose nakonec.
Crosby se jen usmívá a doufá, že to vyjde.