Když po minulém meetingu rozeslal Salte všem několik fotek, nemohl Rica nejdřív uvěřit tomu, jak sešle oproti ostatním vypadá. Všechno, co si kdy přečetl od různých zchudlých intelektuálů, jakoby sedělo i na něj.
Vrásčité tváře s kruhy pod očima, rozpraskané oční bělmo a k tomu všemu ještě ne právě bystrý výraz. Tedy naštěstí pro něj se v práci pohybuje většinou na stavbě, a fyzicky pracující jsou úplně stejně různorodí, jako fotka, na kterou kouká on.
A tak, i když je teprve listopad a ne nový rok, dává si předsevzetí, že vypustí alkohol a dá se na vegetariánskou stravu. Podle dostupných informací může právě příjem potravin za většinu problémů a za většinu civilizačních chorob.
Uběhl tedy celý měsíc a Rica čeká, až se ostatní přihlásí na Teamsech.
„Ahoj.“ Zdraví Salte.
„Ahoj ahoj.“ Zdraví se ostatní.
„Tak jsem se díval Salte na ty fotky, a vypadáme na nich úplně, jako nějací pseudointelektuálové z časů Dostojevského.“ Pronáší Rica.
„Hlavně ty. Tedy nechtěl jsem ti nic říkat, ale měl by sis dát občas i ovoce a zeleninu.“
„Úplná telepatie.“ Reaguje Rica. „Rozhodl jsem se totiž, že budu vegetarián. Tedy ne možná úplně na 100%, ale zkusit to můžu.“
„A to znamená co, ne úplně na 100%?“ Ptá se Hany. „Jakože si prostě občas místo pohanky objednáš KFC?“
Všichni se smějí.
„Možná, možná si občas zajdu i do fitka. Kdoví, ale představa, že budu jenom spřádat teorie a myšlenky, jako nějakou osobní intelektuální výhodu, a přitom dál vesele pít pivo.. napadlo mě, že možná proto mám halucinace.“
Salte se tváří udiveně.
„Něco na tom určitě bude, já každému kroku k lepšímu životnímu stylu vždycky fandím.“
„No a hlavně, protože jsem na té panence z vás dopadl úplně nejhůř, bude určitě užitečné zjistit, jestli to není třeba jenom stravou. I když já vím, že není, ale určitě pomůže, když budu namáhat celé tělo a ne jenom hlavu.“
Salte a Hany chvíli nereagují.
„Ale řeknu vám, že bychom příště zase mohli něco podniknout.“ Povídá Hany.
„Jako co, půjdeme jako tři kluci do kina?“ Ptá se Salte.
„Nene, ale mohli bychom vymyslet další test. Nějaký experiment, přece už dávno víme, že je ona mimozemská technologie všudypřítomná, tak co ji změřit ještě nějak jinak?“
„Třeba vrbovým proutkem.“
Všichni se smějí.
„Jednou jsem viděl, že někdo zkoušel postavit i Faradayovu klec. Jako na blokování jejich signálu.“ Povídá Rica. „To jsem já sám ještě nezkoušel.“
„Jenže i kdyby to fungovalo, co potom? Zůstal by si po zbytek života v kleci?“ Ptá se Hany.
Rica krčí rameny.
„Někdy oceníš i to, že se můžeš normálně vyspat. Já si předtím dal každý večer panáka anebo pár piv. A teď jako vegetarián zase slyším všechno možné a nonstop.“
„Docela ti to závidím.“ Reaguje Hany.
„A co?“
„Že slyšíš zpívat andělíčky, já bych za to dal nevím co.“
Rica nasazuje chápavý výraz.
„Ale jsou přitom schválně otravní a nepříjemní. A když jsem nedokázal pochopit proč, zdál se mi zvláštní sen. Šel jsem večerní, kouzelnou loukou k rybníku. Měsíc a hvězdy všechno osvětlovaly jenom tak, že bylo šero. Najednou se z toho rybníku vynořila barevná, pohádková postava a potom další a další. A všechny něco říkaly. A já měl intenzivní pocit, že pro ně musím něco udělat. Že jim musím pomáhat, ne rovnou sloužit jako otrok, ale cítil jsem to z vlastního přesvědčení.“
„Ty máš vážně zvláštní stavy.“ Reaguje Salte.
„Já ale od té doby vím, že jsem u nich vedený, jako takový spíš idiot, na kterého se musí psychologicky.“ Pokračuje Rica.
„Tak to bych žádné hlasy ani vidiny asi nechtěl.“
Všichni se smějí.
„Však jo, taky ani nevím k čemu mi to ještě bude. Raději se zabývat realitou, která se dá nějak ovlivnit.“
„A co ta Faradayova klec? Myslíš, že by to k něčemu bylo?“ Ptá se Hany.
Rica krčí rameny.
„No třeba ty po andělech a něčem božském pátráš celý život. V takové kleci bys mohl například zjistit, že v ní máš úplně prázdnou hlavu. Že i myšlenky, které považuješ za svoje, tvoje myšlenky ve skutečnosti nejsou.“
Salte, ani Hany nereagují.
„Proto jsem si dal ono předsevzetí, že už ani pivo a pěkně vegetariánská strava.“ Pokračuje Rica. „Jestli jsem totiž doteď dával hlavně na svůj úsudek, který ale ve skutečnosti můj úsudek není, je možné, že jsem oběť nějaké diverzní taktiky. Chápeš, hlasy a halucinace mě provokují, abych je utlumil. Ale ve skutečnosti zmizí až ve chvíli, kdy mi nebudou vadit. Kdy je přestanu vytěsňovat. Nebo minimálně přestanou být tak otravní.. ti andělíčci.“
Salte unaveně vydechuje.
„To je zase téma. Úplně mě nutíš, abych se ti vysmál, že blbě kecáš. Ale dohodli jsme se, že budeme brát vážně asi snad úplně všechno.“
„Nemůžu za to, že jde o zkušenost, která je jako ušitá pro nějakého podivína.“ Reaguje Rica a pokračuje: „Musíme to nějak rozlousknout a kdo to udělá jiný, než my tady?“
„Nikdo, protože všichni ostatní chodí do práce a zajímají se spíš o fotbalové výsledky.“ Přidává se Hany.
„Však v pohodě, nikam nespěcháme.“ Povídá Salte.
„Hlavně přitom nedělat blbosti.“ Povídá Rica. „Jsem nedávno zjistil, že jedna z činností tajných služeb je vyhledávat přesně takové podivíny, co nestojí nohama pevně na zemi, ale spíš lavírují na jedné noze a potom je vyprovokovat k nějaké akci. To si myslím, že nemáme zapotřebí asi nikdo.“
„Jako co, třeba nabourat se do centrální banky?“ Ptá se Hany.
„Třeba. Kdežto taková Faradayova klec zní mnohem střízlivěji, což mi připadá chytřejší, i když asi nudnější.“