Crosby je zavřený v ložnici už druhý den. Za svůj výlet na chatu si odpykává menší trest. Jasmine totiž spočítala zhruba na jak dlouho by mu 4 lahve alkoholu asi vydržely a vyšlo jí, že by nebyl doma 2-3 dny.
Takže tu dobu teď tráví tady, v jejich apartmánu, bez televize, bez rádia, ale už to pomalu končí. Ještě půl dne, potom se vyspí a ráno bude zase všechno v pohodě. Crosbyho stejně bolí záda a žebra z toho, jak si na něm Jasmine večer vybíjela zlost, takže mu menší odpočinek přijde vhod.
Je právě 12:00, čas oběda. Na dveře už klepe Maria José.
„Pojď dál, květinko.“ Povídá Crosby.
Maria José otevírá dveře a jde opatrně s tácem dovnitř. Přináší mu tři jídla denně, aby se dobře léčil, když je teď nemocný.
„Něco jsem ti přinesla.“
„To jsi hodná, moc toho není, ale i tak jsi na mě moc hodná.“
Maria José pokládá na stůl malou misku s troškou polévky a talíř s toastem, jedním smaženým vejcem a neoloupaný pomeranč.
„Tak co máme dneska dobrého, vejce, hmm. Ty mám nejradši, hlavně když není vůbec osolené. Počkej ochutnám, hmmm, ani špetka soli. Tak to mám nejradši.“ Pochvaluje si Crosby.
Maria José se směje.
„A co jsi měla ty dneska dobrého?“ Ptá se Crosby.
„Kuře a hranolky.“
„No jo, to by na mě bylo moc těžké, víš. Ale už mi začíná být lépe, tak už půjdu brzy z postele.“
„A proč?“ Ptá se Maria José.
Vypadá přitom, jakoby ji to bylo líto.
„Co proč? Ty bys chtěla, abych tady zůstal?“
„Jo!“
Oba se smějí.
„No jestli mi budeš nosit takové bezvadné jídlo, možná si ten pobyt o den, dva prodloužím.“
Crosby přitom hladí Marii José po hlavě. Ta, jakoby si na něco najednou vzpomněla, odbíhá pryč. Crosbymu se zatím při pohledu na pomeranč zvedá žaludek.
O chvilku později přibíhá Maria José se dvěma krabičkami, které mu se slavnostním výrazem předává.
„Co to je?“ Ptá se Crosby.
„Byli jsme ti s Jasmine koupit mobil.“
„Hmm, mobilní telefon aha.“
Crosby se usmívá, ale něco podobného vůbec nečekal.
„Nemáš zač.“ Pronáší Maria José a s úsměvem odchází.
Crosby hledí na krabičku s novým iPhonem a uvědomuje si, že mu na nohu právě nasadili GPS lokátor. Nicméně se už stejně docela nudí, a tak dárky rozbaluje.
–
O patro níž se v obývacím pokoji/kanceláři začíná oslavovat. Akcie aerolinky, které Skynet nakoupil, jdou zase nahoru a celkový výsledek teď činí -9%, což je oproti třicetiprocentní ztrátě dost podstatný rozdíl.
„Vykompenzovali jsme ztrátu už skoro 5000 dolarů! To je tempo, co jsem ti říkal.“ Povídá Jose.
Jasmine je stejně nadšená. 5000 dolarů sice nejsou žádné pořádné peníze, ale je fajn pozorovat ten růst.
„Přitom je cena za akcii pořád docela nízká, všiml sis?“ Ptá se Jasmine.
„To je právě ono, za většinu peněz jsme nakoupili dost levně a draze vlastně jen za několik tisíc dolarů.“
„A co budeme dělat teď? Skynet by měl další nákupy asi spíš zvážit.“
Jose krčí rameny.
„Nakupovat teď by bylo určitě hloupé, jestli trh reaguje pokaždé poklesem, zbytečně bychom výsledky znehodnocovali. Ale otázka zní, jestli nešlo o blbou náhodu.“
Jasmine nasazuje chápavý výraz.
„Ty bys to rád zkusil, viď? Já bych byla spíš konzervativní a držela se plánu. Nech, ať si rozhodne Skynet a uvidíš, co se stane.“
„Ten přece neudělá nic, teď když jdou akcie zase nahoru, nakupovat nebude.“
„A jsi si tím jistý?“
Jose chvíli na Jasmine tázavě hledí.
„No doufám, ale půjde o dobrý test, jestli je všechno v pořádku, to je fakt.“
Jose tedy přechází na stránku s ovládacími prvky Skynetu a znovu povoluje plný přístup k tomuto konkrétnímu fondu.
Jedna vteřina, dvě, tři, čtyři vteřiny Jose ani Jasmine nedýchají, jakoby nechtěli způsobit zbytečným hlukem vážnou nehodu.
„Tedy procesor na serveru jede na 100%, Skynet se žhaví do běla, ale nenakupuje.“ Pronáší Jose.
„Někdy by mě zajímalo nad čím tak asi přemýšlí.“
„Asi nad tím, že jsme mu zatrhli přístup a teď jenom nadává, zasraní blbci, kdybyste mě nechali dál nakupovat, mohli jste být už dávno v plusu.“
Oba se smějí.
„Já už bych mu dala plný přístup ke všem akciím, ať ukáže, co v něm je.“
Jose chvíli přemýšlí.
„No jenže co když rozfofruje všechny naše peníze, v přepočtu to vychází už jen zhruba na 100 tisíc dolarů. Tedy v pravidlech má: soustředit se vždy na jeden fond, ale znáš ho. Umělá inteligence nemá vůbec žádný problém, když bude na nule, Skynetu je to u zadku.“
„A nemohli bychom mu k tomu vymyslet nějaké další pravidlo?“ Ptá se Jasmine.
Oba tedy přemýšlejí, jaké by to pravidlo mohlo být.
„Teď máš třeba trend, kdy jde investice nahoru.“ Pokračuje Jasmine. „A volné prostředky, které už nevyužiješ, protože nakupovat už nemá smysl.“
„A když nemá smysl nakupovat, kdy má smysl prodej?“ Ptá se Jose hypoteticky. „V plusu pět, deset nebo patnáct procent?“
„Přece když je investice v plusových číslech, ale najednou začne znovu klesat.“
Jose hledí soustředěně do monitoru.
„Trend nikdy nevystihneš, ne s našimi informacemi, to je jasné. Nemáme ani ponětí kam se to vlastně pohne, ale myslím si, že bychom měli dát Skynetu plný přístup až tehdy, kdy se povede úspěšný prodej v plusových číslech a uvidíme, jak se zase smění celý trend.“
„Jakože by začaly po prodeji ceny třeba raketově stoupat?“ Ptá se Jasmine.
„Nebo spíš jako obvykle, rychle klesat tak, že je všechny za tu cenu ani neprodáš.“
„No jo.“ Souhlasí Jasmine unaveně.
–
Další ráno se Crosby ocitá na svobodě. V kapse má nového společníka, mobilní telefon, který slouží překvapivě dobře i k přehrávání hudby nebo sledování televize.
V aplikaci „Najít“ jej sleduje telefonní číslo, které vlastní Jasmine. To se tam záhadně objevilo přes noc, jako se stejně záhadně změnila i její nálada. Jasmine je už od rána podezřele usměvavá, vstřícná a milá. Taková je vždycky, když mu přitom nepozorovaně kroutí dýkou v zádech, uvažuje Crosby.
Návštěvy palírny se tak zatím odkládají, dokud nepřijde na to, kdy a jak často ho bude podle aplikace „Najít“ Jasmine vlastně vyhledávat.